Tuto vládu vytváří čtveřice stran spíše konzervativně -národoveckých, které se sice neshodnou na tom, aby Wilders jako vítěz voleb se stal nizozemským premiérem, ale zato jsou schopny se maximálně domluvit na odmítnutí „migračního paktu“ tak, jak jej schválila Evropská rada.

Partnery Wildersovy strany budou Lidová strana pro svobodu a demokracii (VVD), Nová společenská smlouva (NSC) a Agrární hnutí (BBB). Některé z těchto stran jsou označovány za krajně pravicové, jiné za populistické. Jednání probíhala více než šest měsíců a průlom přinesl teprve Wildersův příslib, že se nestane nizozemským premiérem. Lze očekávat, že se tato čtveřice stran bude alespoň částečně vymazovat pro evropské Zelené dohodě, tedy Green Dealu. Jeho největší podporovatel Frans Timmermans a jeho Strana práce, zůstal v poli poražených.

Nizozemsko tedy nehodlá pokrytecky označovat tzv. migrační pakt za začátek či první krok něčeho potřebného, tedy jako pozitivní záležitost, ale jasně říká, že nelegální migraci nebude připouštět a nové migranty okamžitě vrátí do místa, ze kterého překročili hranice- tj. například do Belgie, Německa, atd. Budou významně omezovat pobyt stávajících nelegálních migrantů a budou je vracet do místa původu. Nizozemsko se tak zařadí k zemím, které chtějí jasně zastavit nelegální migraci na své území a o nějakém přerozdělování nelegálních migrantů nebo placení „solidárního“ (povinného) příspěvku místo převzetí migranta.