Vážený Sire Nicholasi Wintone,

dovolte, abych Vám touto cestou poblahopřál k významnému životnímu jubileu, které právě dnes slavíte. Posílám Vám pozdrav a gratulaci z hlavního města země, v níž si lidé Vaše jméno spojují s mimořádným hrdinským činem budícím napříč generacemi respekt, úctu a vděčnost. Proto se na Vás obracím nejen jménem svým, ale mnohých mých spoluobčanů.

Historie je tvořena lidskými příběhy a jejich spletitými osudy. Do dějinné paměti se dostávají zejména ti, kteří neměli původně v úmyslu stát se slavnými a své činy nepojímali jako výjimečné. Podle svého nejlepšího vědomí a svědomí konali jen to, co považovali za správné. Nepřemýšleli přitom nad tím, co jim takové počínání přinese, či zda je proslaví. A právě to z nich dělá opravdové hrdiny, které každá epocha lidské historie – má-li být poučením a inspirací pro jiné – tolik potřebuje.

Na prahu 2. světové války jste svým osobním nasazením a  bez ohledu na vlastní ohrožení pomohl zachránit 669 československých - převážně židovských - dětí, které by jinak čekalo vězení, válečné útrapy a mnohdy i smrt. Dal jste jim tak největší možný dar – možnost žít a být svobodný. Nepovažoval jste však sám sebe za hrdinu, motivem Vašeho počínání byla touha pomoci těm, kteří se sami nemohli bránit a tím byli zranitelní. Až po letech se svět dozvěděl o Vašem hrdinství, jehož nejvyšším oceněním byl a je vděčnost těch, které jste zachránil.