S polistopadovým vývojem postupně řada lidí bohatla. Je to naprosto logický proces, kdy demokratická společnost umožňuje komukoli, aby se vlastním přičiněním, díky svým nápadům, či pracovitosti a píli mohl obohatit, aniž by někdo z establishmentu stanovil jakékoli maximální hranice. Mnoho těchto lidí, kterých bychom si měli všichni vážit, jsou díky této své činnosti pevným ekonomickým, ale i morálním základem naší společnosti. Většina těchto lidí se o politiku zajímá jen z nutnosti, především proto, že výplody politických představitelů jim spíše staví do cesty překážky, než aby jim pomáhaly. Většina těchto „bohatých“ dobře ví, že k večeři prostě nesní víc jak dva řízky, a že opravdu není možné jet v osmi autech najednou. Navíc si velmi dobře uvědomují, že jejich majetek je přímo závislý i na jejich zaměstnancích a tudíž se snaží o to, aby se i oni měli dobře. Nejsou rozpínaví, závistiví, nemají potřebu mít pod svou kontrolou všechny ve svém okolí, naopak bývají většinou těmi, kteří se snaží ostatní podporovat v jejich rozvoji a přejí jim úspěch. Bohužel se mezi nimi najdou i tací, kteří jsou přesně opačného ražení. Jsou rozpínaví, nepřejí si, aby měl úspěch kdokoli jiný. Udělají vše proto, aby měli každého ve svém okolí pod kontrolou a mohli s ním podle svých představ manipulovat. Nemají pro své ukojení hranice, prostě chtějí vše, i když ani nevědí, co všechno už mají. V určitý moment u těchto lidí dojde k tomu, že už není jiné možnosti jak své megalomanské choutky ukojit, než tak, že se musí za každou cenu dostat k politické moci, aby byl tím, kdo stanovuje celospolečenská pravidla. To je korytismus bohatých.