Chci se v tomto článku zamyslet nad tím, o co vlastně jde v praxi a o co v rozhodnutí. Myslím si totiž, že se překrývají jen částečně. A naštěstí i ten výrok Ústavního soudu je také trochu jiný. A jako obvykle se snažím nabídnout lepší alternativu. Posuďte sami, zda je lepší i podle vás.

Právo registrovaných?

Tato slova jsem v prvním odstavci zvýraznil, protože se mi nelíbí. Proč se mi nelíbí? Protože vyčleňuje část společnosti a dává jí nějaké právo. Jsou snad registrovaní homosexuálové "něco víc" než jiní homosexuálové? Jsou snad sezdané páry "něco víc" než páry nesezdané? Domnívám se, že ne. Před zákonem si totiž máme být všichni rovni. A to říkám jako ženatý heterosexuál.

Slovní spojení "právo na adopci" považuji za druhý závažný problém. Staví totiž do první řady adoptující dospělé osoby a dítě ponechává stranou, skoro jako by bylo jen věcí. Ale dítě není věcí. Dítě je člověk. Člověk, který se narodil se svojí svobodou, byť dočasně závislý na péči ostatních a teprve postupně nabývající schopnost se svojí svobodou odpovědně naložit. Tedy nést důsledky svých rozhodnutí a aktivit.

Jde přece o děti!

Kde se asi ten požadavek vzal? Osobně předmětný případ neznám. Ale znám jiné. Třeba lesbické ženy, které spolu dlouhodobě žijí. A světe, div se, vychovávají děti. U žen nejde o nic těžkého. Stačí, když jedna z nich má ochotného kamaráda, který svolí s tím, že se pokusí stát otcem dítěte a když to vyjde, že bude nanejvýš hodným rodinným přítelem. Tak to je a tak to bývalo i před uzákoněním tzv. "registrovaného partnerství".