Je tam to jenže. To spočívá právě v odbornosti Věry Jourové. Ta je v oboru právo nulová. Vím přesně, jak bych se cítila, stát se náhle evropskou komisařkou pro evropské fondy, pro regiony. A to mám k samosprávě blízko jako málokdo. Jen ne k těm fondům. Tedy následovaly by tyto pocity - panika, zděšení, šok. Tedy za předpokladu, že bych v té funkci chtěla skutečně něco dělat, a chtěla bych vědět, co dělám. A takto tipuji Věru Jourovovou. Jako pracovitou ženu, která chce něco dělat, a chce vědět, co dělá. Kdysi jsme se totiž potkaly v rámci akcí pro obce a města, a na první dojem hodně dám. Připravená, odvedla profesionální výkon, vstřícná i k nevstřícným dotazům… Uměl, znala, aniž to dávala okázale najevo. Skromné děvče :-).

Teď je odsouzena ke dvěma variantám přežívání, z nichž jí nemůže vyhovovat ani jedna. Buď nedělat nic, usmívat se a reprezentovat, nebo něco dělat, ale nikoli podle své hlavy, ale jiných hlav, kterými se bude muset obklopit – a věřit jim. S její osobní zkušenosti z politiky a neoprávněného stíhání pochybuji, že je to poloha, která jí vyhovuje. Už dávno nepochybně pochopila, že člověk může v politice věřit především sobě. A tady to nebude fakticky možné. Takže docela chápu, co teď lidsky prožívá.