Myslíte, že prezident konečně jmenuje předsedu ČSSD Bohuslava Sobotku premiérem, jak nyní nově slíbil?
Myslím, že Miloš Zeman nemá jinou možnost než Bohuslava Sobotku jmenovat, a mohl tak učinit už v době, kdy bylo jasné, že koalice směřuje k závěru první etapy, tedy k podepsání koaliční dohody. Pokud tak neučinil, byla by samozřejmě dobrá možnost ho jmenovat dnes, při návštěvě Bohuslava Sobotky na Pražském hradě, ale jsou signály, že tomu tak nebude. Ale věřím, že k tomu dojde začátkem příštího týdne, protože pan Sobotka dnes může vystupovat pouze jako předseda vítězné strany, který nese prezidentovi koaliční dohodu, ale nemůže mu víceméně dát jmenovitý návrh na jednotlivá ministerstva, pouze neoficiálně, když ještě není jmenován předsedou vlády.
Fotogalerie: - KDU-ČSL v Lidovém domě
Prezident Miloš Zeman pořádá dnes tiskovou konferenci na Pražském hradě, takže se o jeho plánech snad už dozvíme víc přímo od něj. Ale nepřipadá vám zvláštní, že chce veřejně vystoupit ještě před jednáním s předsedou ČSSD Bohuslavem Sobotkou?
Skutečnost, že tiskovou konferenci dělá před tím, než se sejde s Bohuslavem Sobotkou, je prazvláštní. Rozuměl bych tomu, kdyby vystoupili spolu, nebo každý zvlášť, ale až po tom setkání. Co tím chce prezident vzkázat?
Psali jsme:
Vy jste byl v minulosti u mnoha povolebních vyjednávání. Pamatujete si, že by některý z předchůdců Miloše Zemana měl podobné požadavky ještě před jmenováním premiéra? Někteří obhájci jednání současného prezidenta přirovnávají k jednání třeba Václava Havla.
Byla složitá období třeba po volbách v roce 1996, kdy nebyla jasná většina ve sněmovně, kdy tehdejší vznikající koalice měla méně než 100 mandátů. A tehdy prezident Václav Havel pozval strany budoucí vládní koalice - tenkrát ODS, KDU a ODA - i sociální demokraty a dohodl se model, kdy Miloš Zeman dělal předsedu sněmovny a umožnil Václavu Klausovi sestavit vládu. Ale Václav Havel do jmenování jednotlivých ministrů v té době nijak nezasahoval. K zásahům došlo v roce 1998, kdy se sestavovala první úřednická vláda Josefa Tošovského. Tehdy byl pověřen sestavením vlády předseda KDU Josef Lux, který se o to snažil. Vím, že tam ingerence z Hradu byla poměrně značná.
Byla tak značná jako v případě tzv. Zemanovy vlády v čele s premiérem Jiřím Rusnokem, kterou prezident jmenoval zcela bez dohody s tehdejší politickou reprezentací v Parlamentu?
Já nevím, jaká ingerence byla v případě Rusnokovy vlády. Pan prezident Zeman tvrdil, že Jiřímu Rusnokovi do sestavení vlády vůbec nehovořil, čemuž se dá upřímně věřit jen zčásti. Tenkrát ingerence z Hradu stoprocentně byla, a myslím, že i v případě Rusnokovy vlády byla velmi výrazná, ale to byly úřednické vlády, nešlo o vlády politické. Samozřejmě při sestavování úřednické vlády má prezident z moci svého úřadu, spíš z faktických okolností, daleko větší vliv na sestavování vlády, než je tomu po řádných volbách, kdy je jasná struktura příští vlády. Jsem přesvědčen, že v současné situaci by pan prezident měl využít spíš jiné části svých pravomocí, a to jmenovat premiéra a potom vládu, a to podle návrhu pana předsedy Sobotky a koaličního návrhu. Pokud by měl vážné výhrady k jednomu nebo více kandidátům, které by nebyly osobního charakteru, ale byly by ústavního charakteru, například že by něčí jmenování bylo ohrožením bezpečnosti státu, tak by takovou výhradu samozřejmě musel prezident vznést. Ale my jsme se pokusili sestavit vládu tak, aby tyto výhrady byly irelevantní.
Psali jsme:
Když jste mluvil o ovlivňování politiky ze strany prezidenta Václava Havla, na což dnes někteří politologové poukazují, šlo o případ, kdy nebyla po volbách v roce 1996 jasná vládní většina. Podobné to bylo za prezidenta Václava Klause, kdy po volbách v roce 2006 nastala patová situace sto na sto. Dá se to srovnat s tou dnešní situací?
To se vůbec nedá srovnat. Tam prostě prezident musel konat, ať Václav Havel nebo Václav Klaus poté, co byla Topolánkově vládě vyslovena nedůvěra, tak se konala opakovaná série jednání politických stran na půdě Pražského hradu se snahou dosáhnout nějakého výsledku. Ale to není jako současná situace, kdy proběhly řádně volby, byla řádně zvážena možnost vytvoření společné vlády tří stran, byla podepsána koaliční dohoda a jsou připraveny návrhy ministrů pro to, aby mohla být jmenována vláda. Myslím, že jsou splněny všechny podmínky a zbytečný odklad bych neuměl hájit.
Dá se porovnat přístup prezidentů k povolebním vyjednáváním? V minulosti většinou začínala politická jednání po volbách tím, že si prezidenti pozvali na Pražský hrad šéfy všech demokratických parlamentních stran najednou, Václav Klaus pozval dokonce i předsedu KSČM, a diskutovalo se o postojích stran a možném složení vládní koalice. Ale Miloš Zeman nic takového neudělal, nanejvýš si zval představitele stran jednotlivě. Nebo to novinářům uniklo? Vy jako jeden z lidoveckých vyjednavačů to jistě víte.
Ne, nebylo to tak. A je mi to líto, protože si myslím, že by se celá řada věcí dala u kulatého stolu vyjasnit. Dřívější koalice také vznikaly u kulatých stolů, ale tady byla na začátku série paralelních dvoustranných jednání, mezi námi a Andrejem Babišem, námi a sociálními demokraty, a především mezi Andrejem Babišem a ČSSD, než jsme se nakonec sešli všichni společně u jednoho stolu, což také nebylo úplně obvyklé. Těch neobvyklostí tady bylo víc.
Z toho vznikla také řada konfliktů mezi vámi a dvěma většími koaličními partnery, protože jejich dohoda, kterou vám předložili již hotovou, se vám nelíbila.
V programové části jsme to zvládli dobře, nakonec se jednání obnovila poté, co babišovci a sociální demokraté už téměř skončili. Sešly se odborné komise, odborné týmy, a na konečné verzi koaliční smlouvy je to výrazně vidět. To máme za sebou, to máme překonané, to byl problém politických stran. Ale dneska ústy Andreje Babiše i Pavla Bělobrádka zaznělo, že dnes je pan Sobotka ten, kdo bude za koalici vystupovat a jednat s panem prezidentem.
Psali jsme:
Takže nevidíte žádný důvod, proč tak dlouho trvá, než prezident jmenuje premiéra, když vládní koalice garantuje jednotu? Nebo víte o nějakých námitkách?
Ony ani žádné námitky nezazněly. Možná to ví pan předseda Sobotka, co brání prezidentovi ve jmenování, ale veřejnost to neví.
Někteří odborníci podezírají prezidenta z toho, že důvodem zdržování jmenování šéfa ČSSD předsedou vlády byla snaha ovlivnit sestavu vládního týmu. Protože poté, až bude premiér jmenován, už by nátlak na změnu navržených jmen mohl být považován za protiústavní. Vnímáte to stejně?
Prezident může komentovat jednotlivé návrhy, ale nemůže být čtvrtou koaliční stranou. Tak holt Ústava postavena není, aspoň jak jí rozumím já. Prezidentovy výhrady nemohou být opřeny o nějaké osobní animozity nebo pochyby o odbornosti, to prezidentovi nepřísluší, to je odpovědnost budoucího předsedy vlády, aby představil takový tým, za kterým si stojí. Ale současná koalice, na rozdíl od prezidenta, nemá vůbec žádnou možnost spolupracovat s NBÚ nebo BIS, tak bych rozuměl, kdyby prezident měl informace, které by znamenaly bezpečnostní riziko pro stát při jmenování některého ministra, že ho jmenovat odmítne. Ale zdá se mi, že v této poloze to není.
A nevnímáte tedy to poměrně dlouhé otálení jako určitou formu nátlaku, aby vládní koalice vyhověla prezidentovi, když má osobní výhrady proti některým jménům?
Myslím, že to pan prezident může určitou dobu zkoušet, ale v tom si koalice a předseda Sobotka musí stát za svým. Pokud nezazní relevantní argumenty a důvody, které se nedají úplně vyloučit, i když je nepředpokládáme, měl by navržené ministry jmenovat. I když jeho předchůdci Václav Havel a Václav Klaus nebyli některými nominacemi také nadšeni, dokázali se přes to přenést a vládu jmenovali. Známe vztah Václava Klause a Mirka Topolánka, a přesto ho Klaus dvakrát jmenoval premiérem.
Jste přesvědčen, že jak pan Sobotka, tak celá vládní koalice včetně Andreje Babiše budou stát za všemi navrženými jmény?
Ano, protože otvírat znovu koaliční jednání na toto téma bez relevantních argumentů mi přijde téměř nemožné.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
