Historické paralely se současnou politickou situací v Česku se hledají jen těžko. „Jestli je tou politickou situací myšlen souboj prezidenta s Parlamentem, tak je to opravdu ojedinělé. Prezident, který je teď velkým činitelem v rozbouřené scéně, je volen vším lidem. Byla to přímá volba, což znamená, že doposud nikdy tady nebyl tak silný mandát prezidenta a z toho hlediska také není žádná možnost paralelního srovnání, nikdy tu takhle silný prezident nebyl. Takže není s čím srovnávat, protože jsme tu nikdy neměli takhle silného činitele na politické scéně,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Vojtěch Kyncl, vědecký pracovník oddělení 20. století Historického ústavu Akademie věd ČR.

Přesto především ti exkoaliční politici, kteří se díky účasti v Topolánkově a pak i Nečasově vládě spoustu let opájeli exekutivní mocí, reagují na ztrátu pozic dramatickými přirovnáními. Ve veřejnosti se tak snaží vzbudit přesvědčení, že v ohrožení je především společnost, nikoli jejich vládní křesla. Bývalý ministr zahraničí Karel Schwarzenberg označil pro rakouský deník Kleine Zeitung postup prezidenta Miloše Zemana v české vládní krizi za pokus o převzetí moci a prezidentův výklad Ústavy připodobnil k někdejšímu využití výkladu ústavy k uchopení moci nacisty v Německu v roce 1933 a komunisty v Československu v roce 1948.

O útok na základní demokratické principy jako v osmačtyřicátém nejde