Koho má ODS zvolit předsedou?Anketa
ODS už roky mluví o nutnosti reformovat stranu, vrátit se k původním idejím a opět přilákat ztracené voliče. Soudě především podle volebního výsledku, nedaří se jí to. Proč?
Nedaří se jí to, protože si ODS odmítá připustit hlavní příčinu svého propadu důvěry. Voliče ztrácí postupně a stále se zrychlujícím tempem již od voleb 2006. Zpočátku to nikdo v ODS nebral vážně, neprojevovalo se to příliš na volebních výsledcích, v poměru k jejímu hlavnímu rivalu, ČSSD, byly výsledky v průzkumech stále dobré, později, když začaly klesat, hledaly se důvody v tom, že každá vláda, která vládne a přijímá nepopulární opatření, ztrácí popularitu, navíc když dělá reformní kroky.
Ztráta voličů se výrazněji projevila už v prohraných senátních volbách 2008. Tehdy jsem k tomu napsal:
„Problémem ODS není to, že by náhle ztratila voliče. Voliče ztrácí celou dobu, i když se to neprojevovalo na volebních výsledcích. Slyším už léta od desítek známých, že přestože v těch či oněch volbách vždy volili ODS, volili ji naposled a se skřípěním zubů, volili ji jen proto, že považovali alternativu za ještě horší. Všeobecná nespokojenost však už léta rostla. Politici, se kterými jsem mluvil o tom, že se pnutí mezi ODS a jejími voliči zvětšuje, že to nelze šponovat do nekonečna a jednou to zákonitě praskne, mi po celou tu dobu říkali, abych se uklidnil, že tak u nás politika nefunguje a voliči takto reagovat nebudou.“
Fotogalerie: - Výročí smrti Jana Palacha
Ani tehdy, ani po prohraných volbách 2010 se ODS nezamyslela nad příčinami toho, že ji její voliči masově opouští. K porážce přispělo chaotické odvolání Mirka Topolánka z pozice předsedy a volebního lídra několik týdnů před volbami, voličům nikdy nevysvětlené - ODS vysílala o příčinách jeho pádu konfliktní tvrzení, která sama vzápětí měnila. Skutečným důvodem jeho odvolání bylo to, že Topolánek začal veřejně mluvit o problému, jehož zmínka je v ODS dodnes tabu. O problému kmotrů, o klientelismu a zkostnatělosti ODS. Po volbách se po nějakou dobu (a někteří členové vedení ODS až dodnes) snaží svalit vinu na Topolánka, když tvrdí, že Topolánek vedl ODS k volebnímu propadu, kterému jeho odvolání zabránilo. Ve skutečnosti se stal pravý opak.
Ve chvíli svého pádu měla Topolánkova vláda, podle CVVM, 20 % preferencí a její preference rostly až do chvíle vzniku dvou nových stran, TOP 09 a Věcí veřejných. Ty odčerpaly ODS téměř deset procent preferenčních bodů a tam se její preference zastavily v období zmařených voleb do sněmovny v září 2009. V období od zmařených voleb až do chvíle pádu Mirka Topolánka zůstaly preference ODS, přes jeden vzápětí korigovaný výkyv, stabilní a pohybovaly se v okolí 25 % (poslední průzkum před Topolánkovým odvoláním jí dal 25,5 %).
Fotogalerie: - TOP 09 u Palachova hrobu
Trend je zcela zřejmý: Potom, co se od ODS k TOP 09 přelila převážná část lidí, kteří byli dlouhodobě zklamáni její neschopností (a je nutno otevřeně říci i nevůlí) problém rostoucí ztráty důvěryhodnosti řešit, se jedná o půl roku víceméně stabilní úroveň voličských preferencí, což vyvrací tvrzení, že odvolání bylo nutné, protože ODS hrozil propad preferencí spojený s nespokojeností s předsedou. Propad preferencí nakonec skutečně nastal, a to vzápětí po Topolánkově odvolání, které vyvolalo vlnu údivu a nezodpovězených otázek, nejen proto, že k němu došlo těsně před volbami, ale i pro jeho způsob a průběh, který působil diletantsky a chaoticky.
Preference ODS klesly na historických 19 %. Naprosto nepodložené bylo tvrzení funkcionářů ODS, kteří se snažili omluvit nesmyslný krok změny volebního lídra v závěru kampaně tvrzením, že tím cosi „zachránili“, že by nastal propad preferencí (ten nastal zcela zjevně jako následek jejich jednání), nebo že kdyby volby byly o dva či tři týdny později, ODS by je vyhrála. Trend velmi přesvědčivě naznačuje, že kdyby se volby konaly o několik týdnů později, TOP 09 by ODS předběhla.
Analýza se nemohla konat, ODS by musela připustit, že odvolání Mirka Topolánka bylo chybné a že nejen nic neřešilo, ale způsobilo další vážné problémy a navíc zabránilo řešení dlouhodobého problému ztráty její důvěryhodnosti.
Opět se porážka a další ztráta statisíců voličů kamuflovala - ODS koneckonců sestavila Nečasovu koalici s TOP 09 a VV, byla opět vládní stranou, zakladatel Václav Klaus - snad ironicky - pochválil vládu s osmnácti hlasy převahy ve sněmovně a projevil potěšení, že máme konečně stabilní vládu.
Fotogalerie: - Výkonná rada zdecimované ODS
Já jsem tehdy napsal, že vzhledem k trendu ztráty důvěry a inherentní nestabilitě koalice neočekávám, že Nečasova vláda vydrží déle než ta Topolánkova. Zmýlil jsem se jen o několik měsíců. Koalice, a její jednotlivé strany, se postupně rozkládala, vláda šla od jedné krize ke druhé a nakonec skončila, dalo by se říci, policejním zákrokem.
Ani potom se ODS nesnažila zjistit, proč ji statisíce voličů opouští. I potom se ODS snažila budit dojem, že je vše v pořádku, problémy vlády byly typické pro vládu uprostřed funkčního období a začala se připravovat na mimořádné volby opravdu „originálně“. Do voleb vyslala kandidátku plnou starých „osvědčených“ tváří a bez jakékoliv sebereflexe - a skončila nejhorším volebním výsledkem ve své historii a zmlkla. Teď už se nedalo volební výsledek ani kamuflovat, ani vysvětlovat typickým poklesem důvěry vládnoucí strany. Bylo zřejmé, že se musí cosi stát, že ODS bude muset projít jakousi katarzí a musí se změnit.
Mám-li definovat, proč se ODS nedaří reformovat, musím říci, že je to proto, že se o to vážně nikdy nepokusila. Někteří lidé z vedení strany to pochopili, někteří dosud ne. A o tom bude kongres.
Jakým procesem by ODS měla projít a co konkrétně udělat, aby se slova o obrodě či reformě přetavila v činy?
ODS se musí od základu změnit. Změnit se programově, změnit svůj styl, změnit své způsoby komunikace vnitřně i zevně. Hlavně se ale musí změnit personálně. Není možné, aby změny vedli titíž lidé, kteří ODS přivedli tam, kde je dnes. Ty změny musí být hluboké a musí být vidět. A volič, ten potenciální budoucí volič ODS, musí těm změnám věřit, musí věřit, že se ODS stává opět stranou, kterou může volit ne jako menší zlo, ale kterou může volit proto, že zastává jeho zájmy, jeho hodnoty a jeho postoje. A aby jim věřil, nemůžou mu je prezentovat právě ty tváře, kterým věřit přestal a kvůli kterým ODS přestal volit. ODS si musí svého voliče definovat, identifikovat se s ním, komunikovat s ním a přesvědčit ho, že o něj stojí.
Favoritem na nového předsedu ODS je exministr školství Petr Fiala. Dokážete si ho představit jako výrazného lídra a mluvčího opozice?
Petra Fialu si jako lídra a mluvčího opozice představit dovedu. Hlavně proto, že ODS musí být nejen opozicí, ale i alternativou. Nestačí „jít vládě po krku“ a ve sněmovně vykřikovat, jak je vláda špatná, je nutno přesně ukázat proč je špatná a co by v dané situaci s daným problémem dělala ODS. Čas strávený v opozici nesmí být jen obdobím negativní kampaně a „zostřujícího se třídního boje“. Musí to být čas, během kterého ODS ukáže, že je lepší alternativou a během kterého se připraví na to, že bude opět v pozici vládní strany. A pro to vše si nedokážu představit lepšího lídra, než je Petr Fiala.
Úřadující předseda Martin Kuba v úterý v Hyde parku ČT24 řekl, že se ODS vlivem lobbistů od jiných stran neliší. Na druhou stranu alespoň v médiích je ODS dlouhodobě s tzv. kmotry a lobbistickými skupinami spojována nejvíce. Jak to podle vás je? A co se s tím dá reálně dělat?
Martin Kuba v Hyde parku přednesl dokonalý vlastní volební projev. Opakoval všechna klišé o kmotrech, která jsme od něho a od jeho předchůdců slyšeli během let sestupu ODS na politické dno. Dnes už nelze říkat, že problém neexistoval a tak nás pan Kuba ujistil, že problém je věcí minulosti. Pozitivní bylo to, že už to slovo neprohlašoval za politický zločin, jen nám řekl, že se s problémem ODS vyrovnala a že je to věc minulosti. A že jiné strany ten problém mají také. Což je pravda, ale voliči už nebudou volit ODS jako menší zlo a ty jiné strany je nezajímají, pokud vůbec přemýšlí o ODS jako straně své volby.
Martin Kuba v zásadě opakoval to, co řekl Pavel Blažek po kongresu krátce po volbách 2010 - problém nejsou kmotři, ale slovo kmotr. ODS už léta nebojuje s problémem, bojuje s pojmem. Dělat se dá to, že se zaprvé ODS vnitřně změní natolik, aby kmotři přestali ovlivňovat její rozhodnutí na všech úrovních - od celostátní přes regiony až po obce a města. Lidé s kmotry spojení by se neměli objevit na kandidátkách v komunálních volbách na podzim tohoto roku. To je jedna věc. A ta druhá je ta, o které jsem již mluvil - změna programová, změna komunikace s členskou základnou i s veřejností a personální změna. Prvním cílem ODS musí být zastavení trendu ztráty důvěry, protože už skutečně není čas na prokrastinaci. Problém se nedá ustát, trend je neúprosný a prostor pro další ztrátu důvěryhodnosti už ODS nemá.
Jakou úlohu má ODS sehrát v příštích letech? Jak se dnes žije těm bývalým voličům ODS, kteří ji volili ještě například v roce 2006? Co je čeká pod Sobotkovou a Babišovou vládou, jakým problémům budou čelit?
ODS svou úlohu nemusí hledat, dostala ji přidělenou výsledkem voleb. Musí být opozicí, opozicí aktivní, opozicí, která nabízí vlastní řešení a opozicí, která se připravuje na vládnutí. To ČSSD nedělala, a proto se její vítězství může lehce obrátit v prohru. Má podobné problémy, jaké měla Nečasova vláda - nedefinovatelné koaliční spojence, nejasnou politickou orientaci a nepříliš pevné programové a personální ukotvení. ODS bude čelit tomu, že nemůže počítat s tím, co bude taková vláda dělat, bude dlouho trvat, než si její koaliční strany ujasní své vlastní priority a než se začne rýsovat, kdo z nich kde stojí a co očekává a zda je vůbec se zbytkem koalice kompatibilní. Největší strana, ČSSD, má navíc své vlastní vnitřní problémy a bude muset řešit svůj vlastní vnitřní boj o pozice.
Psali jsme:
Jak se vypořádat s mohutnou konkurencí TOP 09, která staví svůj marketing na Schwarzenbergovi a eurooptimismu, a s babišovci, kteří zkrátka budí dojem, že „oni to umí“ a „pod nimi to začne fungovat“?
Myslím, že TOP 09 není tak mohutnou konkurencí, jak se ještě nedávno zdálo. I ona trpí odlivem přízně voličů, i když zatím menším než ODS. Především ale má, či bude relativně brzy mít, podobný personální problém jako ODS. Topka nemá příliš mnoho viditelných tváří, nemá kromě Miroslava Kalouska a Karla Schwarzenberga lídry s přirozenou autoritou, politickou „zručností“ či masovou oblíbeností. A není to jen TOP 09, jsou zde i Starostové. Dvě strany v tomto svazku spolu dokázaly velmi dobře žít a prosperovat ve vzájemné symbióze jako vládní strany, je otázkou, zda totéž dokážou v opozici, kde vzájemná loajalita není odměňována hmatatelným prospěchem a společný zájem může ustoupit zájmům spíše rozlišným.
Co v současné době nejvíce ohrožuje imaginárního pravicového voliče, například vysokoškolsky vzdělaného otce z úplné čtyřčlenné rodiny, mezi 30 a 40 lety?
Především jej ohrožuje to, že bude platit, platit a platit.
„Nechci slevu zadarmo“ byl donedávna Šimkův a Grossmannův vtip. Ten otec brzy přijde na to, že sliby vládních stran, programy, na které nejsou peníze a další zadlužování státu povede k dalšímu zvyšování daní a že „mladé rodiny s dětmi“ sice nějakou pomoc dostanou, ale ve výsledku je ta pomoc bude stát víc, než dostanou zpět. A budou překvapeni, ve fascinaci s „mladými rodinami s dětmi“, kterým chce kdekdo pomáhat, protože jsou největší voličskou skupinou, se nikdo nezabývá problémem, kterému ta rodina s blížící se čtyřicítkou bude brzy čelit.
Plat otce bude těžko stačit a jeho manželka pravděpodobně již dnes pracuje. Pokud pracuje, je dobře. Ale pokud práci ztratí, octne se ve stejné situaci jako většina žen starších čtyřiceti let - jen velmi těžko nějakou práci najde. Speciálně ženy (ale i muži) nad čtyřicítkou jsou, pokud nemají nějakou zvláštní výjimečnou kvalifikaci, prakticky nezaměstnatelní. Nemyslí na ně nikdo, socialisté, komunisté, lidovci, Babiš, Okamura - všichni chtějí pomáhat mladým rodinám s dětmi. Všichni chtějí jejich hlasy, je to, jak jsem řekl, největší voličská skupina.
Psali jsme:
V létě během sporů bývalé pravicové koalice s prezidentem Zemanem jste se klonil k tezím, že je ohrožena parlamentní demokracie. Toto v médiích zaznívá i nyní… Zároveň je však Zeman obviňován z letargie: Že nekoná ve svých povinnostech, nepřednáší vize, jen působí jako lidový bavič, po volbách byl dlouho pasivní. Kde je pravda? Jak hodnotit současného Miloše Zemana?
Pravda je tam i tam. Prezident Zeman umí skvěle politikařit a téměř bych řekl intrikovat a neohlíží se při tom na ústavní mantinely, natož na nějaké „idiotské“ ústavní zvyklosti. Ze svých povinností koná ty, které chce konat a zbavuje se těch, které vykonávat nechce. Parlamentní demokracii neohrožuje ani tak jeho konání jako to, že mu vláda a vládní strany ve všem ustupují a plní každé jeho sebenesmyslnější přání. Nechceš jmenovat rektory? Změníme zákon a nebudeš jmenovat rektory. Nechceš udělovat milosti? Uděláme to tak, aby ses tím nemusel moc zabývat - Ministerstvo spravedlnosti vše vyřídí, schválí a předloží k podpisu hotovou věc. A pak prezident milostivě podepíše, nebo udivenému ministru návrh hodí pod nohy s odůvodněním, které vypadá, že prezident návrh ani nečetl.
Prezidentům Havlovi i Klausovi kdekdo vyčítal, že se pohybují na hraně Ústavy, či že Ústavu natahují. Prezident Zeman to nedělá, ten ji prostě ignoruje.
Blíží se volby do Evropského parlamentu. Co říká Tomáš Haas k programové "evropské" nabídce ODS, TOP 09, Svobodných a ANO? Koho doporučuje?
Zdráhal bych se dávat doporučení. Jaká bude nabídka ODS, ještě nevím. Neviděl jsem ani teze jejich programu pro evropské volby. Pokud bych měl hovořit o dlouhodobých postojích, pak bych volil velmi rád ODS, pokud by jejich program odpovídal mým představám, nebo Svobodné.
Václav Klaus v nedávném rozhovoru pro Euro řekl, že by raději vládu ČSSD s komunisty, než „Babišů s Okamury a Bělobrádky“. Sdílíte jeho názor?
Sdílím jej ve filozofické rovině, i já bych měl raději vládu protivníků, o nichž vím, co chtějí, a vím, jak toho chtějí dosáhnout, před vládou, o níž nevím ani kam jdou, ani co tam chtějí, ani co je motivuje.
Nesdílím jej v praktickém směru, vláda komunistů je pro mě absolutně nepřijatelná, ať už vládnou s kýmkoliv.
Chybí vám exprezident Klaus v aktivní politice? Do jaké míry má šanci ovlivňovat veřejné dění z pozice svého institutu?
Chybí mi. Pracoval jsem s ním dlouho a vždy jsem jej obdivoval pro jeho schopnost vytyčovat cíle a postavit ideje na pevný základ, což je nezbytné pro jejich realizaci.
Kdo je Tomáš Haas?
Politický konsultant a publicista. Narozen v Praze. Emigroval v roce 1969 do Kanady, kde studoval historii a politologii. Působil jako konsultant v Kanadě a USA. Mezi lety 1991 a 1996 působil v Praze jako poradce primátora hlavního města Prahy, několika ministrů a Úřadu vlády. Svými radami, jak tvrdí zlé jazyky, pomohl několika významným politikům na pohřebiště dějin. Potom se na několik let vrátil do Kanady a USA, kde opět působil jako nezávislý konsultant. Do republiky se definitivně vrátil roku 2005 a mezi lety 2005 až 2008 byl interním poradcem prezidenta republiky, v letech 2009 - 2010 byl poradcem tehdejších předsedů vlády - Topolánka a Fischera.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Radim Panenka
