Výsledky jednoho z průzkumů, který se zabýval stravovacími návyky dětí, ukázaly, že jsou na některých školách děti hladové. Potvrdilo se to například na ZŠ Ortenovo náměstí v Praze 7, kde se dokonce uspořádala pro takové děti sbírka. Potvrzují to však i poznatky neziskových organizací, které pracují v terénu. Jak bychom měli na tento problém nahlížet – jako na okrajový či jako rizikový kvůli možnému budoucímu vývoji?

„Jako opoziční politik bych měl zajásat a neprodleně zahrnout současnou vládu horou výčitek. Já jsem však o vámi popsaném případě neslyšel. Natož zde, v Praze. Musím přiznat, že až s takovou chudobou jsem se ani ve své medicínské praxi dosud nesetkal. A že si postupně zvykáme na mnohé!  Ale nejsem pediatr a nevím, neznám vše. Doba se opravdu změnila. V nemocnici se setkáváme čím dál častěji s příběhy, které jsme si v době minulé opravdu ani neuměli představit. Abych uklidnil některé fanatické rádoby pravičáky – tím nevolám po návratu ke starým pořádkům. Jak je i nám normálním socanům mnohdy až trapně některými potápějícími se protivníky či zjevně zaprodanými médii podsouváno. Ale tehdy jsem skutečně nikdy nepřijímal kupř. mladou invalidní důchodkyni s velmi těžkou diagnózou jenom proto, že jí po úpravě penze a současně i činže již nezbyly peníze na léky. Tak je prostě nebrala. Jak to mohlo dopadnout a taky jakým směrem jí byla za pana exministra Drábka upravena penze a naopak pak činže - jistě nemusím soudným čtenářům vysvětlovat,“ popsal příběh ze své praxe v komentáři pro ParlamentníListy.cz Jiří Koskuba.

Jak dodal, nemá tedy důvod informacím o některých hladových dětech nevěřit. „A přiznejme si, že by to mělo být a je zarážející. Byť neznám podrobnosti. Bohužel, tohle riziko v kapitalistické společnosti hrozí. Za vleklé krize pak o to více. Nehodlám tu však dělat chytrého. O vámi zmíněném problému hodně hovoří a publikuje pan profesor Jan Keller. Byť i pro mne je někdy až příliš levicový, to však neznamená, že nemá v mnohém pravdu. Sociální stát není přežité a ani sprosté slovo! Stejně jako tolik často omílaný neoliberalismus očividně není to pravé ořechové. Jistě, z pohledu miliardáře to může vypadat jako skvělá myšlenka. Ale z pohledu obyčejného člověka již méně. Současné extrémní rozevírání nůžek mezi bohatými a chudými nabývá na rychlosti a dávno již přesahuje morální únosnost,“ konstatoval dále Koskuba.