„Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, že během mé týdenní služby v poslanecké sněmovně PČR se nic mimořádného nestalo. Tak by asi tento týden zhodnotil vojín Josef Švejk. On si totiž i celkem slušný a normální člověk po více než 1,5 roce na zdejší obyčeje zvykne. Není to sice lehké a již vůbec ne radostné. Zvláště za trvající trojkoaliční nadvlády. Prý se tomu říká demokracie. Přesto soudím, že lid a tisk, včetně toho většinou bulvárního, se může radovat,“ začal svůj komentář tohoto týdne pro ParlamentníListy.cz poslanec ČSSD Jiří Koskuba.
Bezpochyby hlavním bodem dění uplynulého týdne byly církevní restituce. Téma sledujeme podrobně ZDE
„Díky VV, jejich naprosté rezignaci na předvolební populistické sliby, trojkoalice rychle, stručně - avšak nikoliv věčně správně!!! - protlačila největší jednorázový přesun majetku za zřejmě nejen můj život. Nemá cenu zde rozvádět, proč to říkám. Kdo nechce či nesmí, stejně neuvěří. Kdo má zájem, nebo je přímo šťoura, může si najít a prostudovat celý průběh projednávání sněmovního tisku 580 z 33. schůze PS PČR na jejích www.stránkách. Rozumných argumentů zaznělo a je zde zachyceno až moc. Kdo chce, najde je. A porozumí. Samozřejmě, kdo ne, ten neslyšel a neporozumí. Hluchých a slepých tu opět byla většina. A slušelo by se varovat - ONI zde zůstávají. I tohle je demokracie. Takřka nikomu z nás nešlo o to, určitý majetek církvím nevrátit. A nezajistit tak jejich další řádné fungování. Šlo jen o to, který a za co. Tohle však není pouhá tupá účetní operace, dle jejich vlastních slov standardní pro tuto vládu! A eventuální otázku, co je to „standardní“, jistě rád vysvětlí pan ministr zdravotnictví,“ říká Koskuba.
Podle něj způsob, kterým se tak stalo, manipuluje s veřejným míněním a plýtvá penězi daňových poplatníků, a je více než zarážející.
„Ne-li přímo účelový. Rozhodně však právně velice sporný. Morálně nespravedlivý. Zvláště vůči těm, kteří na restituce nedosáhli. Nebo jejich majetek jim byl po velkých peripetiích navrácen v zbídačelém stavu a bez odpovídající kompenzace. Pravda, co je dáno bohovi, není dálo volovi. Zde však mocní této země a jejich čeládka přímo Bohu nic nedali. Jen z mnohých voli byli uděláni. Čas ukáže, kdy pravda opravdu vítězí. Zvítězí-li vůbec. Ale to už bude zase pozdě. Nerad bych se dožil doby, že se ukážou v plné nahotě všechny závažné právní pochybnosti. Včetně možnosti prolomení Benešových dekretů. Pak budeme možná vracet další majetky. Ne všechna šlechta byla odškodněna. A pohraničí začne být možná taky problém. Ale to je jen taková řečnická úvaha, natürlich, meine Liebe. Neznepokojujte se,“ pokračuje dál v komentáři Koskuba.
Koskuba: Není tam náhodou započteno i dřevo na hranici mistra Jana Husa?
A dodává, že tajně doufá, že v těch miliardách určených převážně katolické církvi, není drze i ještě neproplacený účet za ubytování i dřevo na hranici pro Mistra Jana v Kostnici.
„Kdo pak na ČT24 v nočním bloku slyšel a viděl vystoupení paní ministryně kultury k uvedené problematice, nebude se mým pochybnostem vůbec divit. Zvláště doplňovala-li jí postava představitele církve v této zemi majetkem nejpočetnější. Jako bych viděl figuru „pana preláta“ z TV seriálu Big Ben!“ konstatoval Koskuba pro ParlamentníListy.cz.
Kubera: Hledat spravedlnost po desetiletích je téměř nemožné
Senátor Jaroslav Kubera (ODS) již delší čas upozorňuje v souvislosti s církevními restitucemi na to, že snahou o nápravu křivd minulých, dojde s největší pravděpodobností ke křivdám novým. I on vnímá jako nejpalčivější problém to, že není hotový soupis majetku, o který vlastně půjde.
"Udělat výčtový zákon je ale také téměř nemožné a hledání spravedlnosti se tak podle mě neobejde bez další nespravedlnosti," zopakoval pro ParlamentníListy.cz svůj názor na věc senátor Kubera.
Přímá volba prezidenta
„Proč ne, jsou národy, kde to i funguje. Ale v našem případě chápu obavy odborníků z toho, jak to dopadne. Jenom měli křičet o něco dříve. Ona totiž stačí některá již objevivší se jména a výsledky anket na internetu. Tím se nechci nikoho dotknout! Ale…Až to třeba špatně dopadne, z koho budou někteří novináři pak dělat místo politiků pitomce? Na sebe samotné jistě zapomenou. Byť naopak by to bylo čestné a sportovní. Posmívat se lidu se zase jaksi nevyplácí,“ myslí si Koskuba.
Kubera: Prezidentem bude zvolena šedá myš. A přinese to rizika, uvidíte
Podle senátora Kubery získala schválením přímé volby prezidenta velký kšeft i česká média. Přesto chápe prý to, že se pár minut poté, co volbu hlavy státu v nové podobě schválil Senát, objevily hned i komentáře, které před radostí nad tímto počinem důrazně varují.
"Říkám si, že zkouška bojem je lepší, než ta teoretická, tak pak uvidíme. Každopádně podle mého zvítězila hlavně populistická touha nad rozumem," řekl ve svém komentáři týdne pro ParlamentníListy.cz Jaroslav Kubera. A zdůraznil, že přímá volba není domyšlená do všech detailů a může to vblízké budoucnosti vyvolávat řadu sporů, včetně soudních. "Například když budou stát dva kandidáti u jednoho stolku, a lidi dají každému z nich hlas - je to přijatelné nebo nikoli? Neexistuje však nic, co by to vysvětlovalo. A vidím tam již nyní řadu dalších podobých situací, které mohou nastat a budou vše významně komplikovat," upozornil Kubera s tím, že schválením přímé volby prezidenta nyní také navíc zesílí tlak na zrušení Senátu.
Související články o přímé volbě prezidenta čtěte ZDE
Riziko vnímá Kubera i v tom, že největší šanci na vítězství o post prezidenta pak má "nějaká šedá myš". "Člověk, který nic moc neudělal, příliš se a ani své zájmy neprosazoval a tudiž nikomu neublížil, čímž nikomu také nevadí, Bohužel zkušenostmiz celého světa ověřenou pravdou pak je, že tyto "šedé myši" bývají zároveň vzhledem k své neprůraznosti také velmi často zamindrákované. V okamžiku, kdy dostanou moc, se z nich mohou stát diktátoři," varuje dál senátor. Ale nakonec i ve světle všech těchto souvislostí dodává: "S peklem, které se děje všude ve světě v poslední době, u nsá řešíme stále ještě jen malichernosti."
Zrušení doživotní imunity? Tak trochu mýtus médií, vysvětluje Kubera
Senátor Jaroslav Kubera v této souvislosti upozorňuje na to, že mýtus doživotní imunity, vytvořila média, ale nikdy přitom u nsá neexistoval. Vždy se ejdnalo pouze o imunity politika v době jeho funkčního období. Pokud se v době jeho funkce přihodilo něco, kdy by mohl být vydán všanc trestnímu stíhání a poslanci či Senát toho člověka nevydali, pak byl případ již doživotně uzavřen. "Rozhodně to neznamenalo to, jak si mnozí myslí, že by politik skončil své funkční období a už nikdy by na něj nikdo nemohl," vysvětlil Kubera. Podle něj imunita v podobě, tak jak dosud platila, byla tou lepší variantou. To, že se nyní otevírá prostor pro případné znovuotevření případu z doby funkčního období, vnímá tak trochu jako možným "kladivem na čarodějnice" - nebo nástrojem na to, jak si případně vyřizovat i nějaké možné skryté účty.
Koskuba: Pro nevýznamné politiky imunita stejně k ničemu nebyla
„Ona ta imunita stejně k ničemu nebyla. Alespoň pro ty obyčejné, rozuměj nevýznamné, politiky. A ti významní si poradí i bez ní. Ostatně jukněme se třeba na konkrétní výsledky a výstupy úřadu paní protikorupční vicepremierky. Nebo na slíbené vyřešení kauzy Promopro a těch dalších. Na co je pak vlivným a vyvoleným imunita? Nepotřebují ji. Ono se to vše dá zařídit i jinak. Takhle to ale vypadá rozhodně lépe. Vlk se nažral (pana kardinála ve výslužbě jsem nyní na mysli neměl), koza zůstala celá…“ konstatuje dále Koskuba.
A na závěr shrnuje: „Uznejte, byť to není zdaleka vše, ono se vlastně opravdu během tohoto týdne opravdu nic zvláštního nestalo. Pan ministr Kalousek po přirovnání ministra Drábka k jistému italskému kapitánovi na nás od pultíku řval asi tak vybraně a noblesně, jako délesloužící četař trestního oddílu cizinecké legie na nové odvedence. Dobrá zpráva, nikoho nezfackoval. Měl by se však šetřit. Kdyby jej „kleplo“, co bychom si počali? Chybí nám tak vlastně už jen Jan Neruda. Ten by dění na Malé Straně uměl vylíčit asi přece jen poetičtěji. Možná. Ale takhle tu tento týden vypadal doopravdy. Tak hezký mrazivý víkend. Nebojte, ono nám ještě bude horko,“ uzavřel svůj pohled na minulý týden Jiří Koskuba.
Psali jsme:
autor: Alena Hechtová
