Co soudíte o Václavu Klausovi?Anketa
V minulých týdnech nás zahraniční vývoj připoutával hlavně ke sledování vývoje na Ukrajině. Poslední dny ovšem přinesly zásadní výbuch situace v Iráku, kde radikální islamistická skupina ISIS obsadila prakticky polovinu země a táhne na hlavní město Bagdád. Překvapilo vás to? Jaký vývoj předpovídáte? A v jaké situaci jsou Američané v kontextu toho, že se půl roku snaží angažovat na Ukrajině a nyní jim v zásadě ,,pod zadkem“ exploduje tento problém?
Tažení Islámského státu Iráku a Sýrie (ISIS) na Bagdád opravdu vypadá jako blesk z čistého nebe, ale ve skutečnosti je to vlastně jen další fáze vývoje. Vedení ISIS se totiž „osmělovalo“ už dlouho -- loni v létě úspěšně zaútočili na nechvalně proslulou věznici Abú Ghrajb, v níž Američané mučili lidi podezřelé z terorismu, a osvobodili odtud řadu svých bojovníků. Letos na počátku roku po měsících bojů de facto převzali kontrolu nad sunnitskou centrální provincií Anbár, v posledních dnech ovládli provincii Ninive na severu Iráku, mezitím obsadili druhé největší irácké město Mosul. Je jen ironií, že v tamní centrální bance ukořistili asi 429 milionů dolarů v hotovosti a navíc i náklad zlatých cihel, takže se rázem ISIS stal suverénně nejbohatší teroristickou skupinou na světě.
Vladimir Putin je...Anketa
Je přitom příznačné, že ISIS postupuje bez větších bojů, neboť jim vládní armáda ustupuje. Na jedné straně může svou roli hrát strach vojáků o život, protože ISIS důsledně seká hlavy všem zajatým vojákům (nebo je popravuje hromadně v příkopech u silnic), na straně druhé je na vině neschopnost velitelského sboru, který upadl do naprostého chaosu.
O to víc se pak jen zvýrazňuje skutečnost, že miliardy dolarů, které Pentagon prostřednictvím různých soukromých firem vynaložil na výcvik irácké armády, byly zbytečné. Prchající armáda přitom za sebou nechává americkou techniku a výzbroj, které Pentagon velkoryse Iráku dodal (pro radost americkým zbrojovkám), a tak nyní už například americké tanky v rukou ISIS míří na syrskou frontu.
Není také jasné, kolik ISIS získal protileteckých raket, což může ovlivnit i rozhodování Washingtonu o vojenském zásahu v Iráku.
Nemáte rádi Putina a Rusko? Máme pro vás například tyto původní materiály:
Barack Obama nemá příliš mnoho možností, jak zareagovat. Prý zvažuje vlastně jen možnost náletů, protože v čase před kongresovými volbami jen 16 procent Američanů podporuje opakovanou agresi, do toho ale CIA hlásí problém: Není si jistá, kde hledat potenciální terče náletů, neboť má v Iráku „zpravodajské mezery“, tedy jinými slovy, přiřadila se k zástupům těch, kdo se v iráckém chaosu už přesně neorientuje. A že nás takových je! A co víc, vstupem do války by umožnil přežití neživotaschopného režimu a prodloužení vleklé krize, usnadnil Íránu naplnění jeho plánů na posílení svého vlivu mezi šíitskými Araby a navíc by i znovu sjednotil rozhádané irácké politicko-náboženské spektrum do protiamerických šiků.
Další vývoj lze předvídat jen s notnou nadsázkou, ale je téměř jisté, že sunnitský ISIS, který má ve zbrani asi 15 tisíc mužů včetně asi dvou tisíc občanů USA, EU či Austrálie, bude poražen. Bude poražen nejspíš šíitskými jednotkami, ať už oficiálními oddíly, které mezitím částečně dorazily do Bagdádu, nebo proíránskými milicemi staženými ze Sýrie. Proti ISIS se nejspíš postaví i některé sunnitské síly, které odmítají brutální verzi islámu v podání ISIS. Dokonce i původní Al-Káida totiž tvrdí, že ISIS překročil všechny myslitelné meze. To ale neznamená, že tato radikální ideologie bude poražena. Myšlenky silou zničit nelze, ať jsou sebešílenější.
Terorismus ISIS tedy nezmizí a pro nás bude obzvlášť „napínavé“ sledovat, co se stane v Evropě – čím dál víc analýz poukazuje na to, že občané EU, kteří prošli v rámci džihádu v Sýrii či Iráku příslušným výcvikem, se vracejí domů… A čekají na příkaz k teroristickému útoku.
Fotogalerie: - Suvenýry z Kyjeva
Co říci ke stavu amerických zájmů a obecně situaci ve státech a regionech, kde se v posledních dekádách USA snažily nastolovat demokracii?
Obecně mám za to, že onen nadužívaný pojem „demokratizace“ je už zcela vytunelovaný, slouží jen k eufemistickému zakrývání kořistnických zájmů, ale hlavně po něm zůstávají jen rozvaliny. Jak nedávno západní politiku trefně shrnul jeden libyjský komentátor: „Od konce války jsme si začali jít v Libyi navzájem po krku, ale ze zahraničí k nám proudí nekonečné zástupy lidí, kteří nám chtějí něco prodat. Ještě jsem nepotkal chlapíka, který by do Libye přijel s tím, že by nám opravdu nabídl pomoc nebo něco, co skutečně potřebujeme.“
Přitom je zvláštní, jak neúspěšná americká (a tím i obecně západní) politika v muslimském světě je. USA chtěly v 80. letech okupací Libanonu vytvořit „nový Blízký východ“, ale vlastně jen dokázaly uspíšit vznik Hizballáhu, který americké (a francouzské) vojáky z Libanonu vyhnal a dnes spoluurčuje chod regionu. Irák a Libye jsou v troskách, v Sýrii se nepodařilo svrhnout režim, v Egyptě se nepodařilo udržet režim klientský, o porážce Tálibánu v Afghánistánu a Pákistánu se už ani nemluví. Saúdská Arábie, hlavní spojenec USA v oblasti, financuje ISIS, který Kongres USA považuje za „největší hrozbu americké národní bezpečnosti od 11. září“. Snaha ovládnout Somálsko kdysi dopadla stejně špatně…
Nejspíš tak platí, že USA jsou sice s to uvrhnout jakoukoli malou zemi vojensky do chaosu, ale nejsou už s to stát obnovit tak, aby naplnil zahraničně politické cíle Washingtonu. Ve výsledku je tak celá ta která válka a utrpení ovšem zbytečná. Myslím, že je třeba to mít na paměti i v případě Ukrajiny.
Psali jsme:
Pokud jde o Ukrajinu, prezident Porošenko vyhlásil příměří, o situaci jednala Rada bezpečnosti OSN a Rusko přestalo posílat do země plyn, jehož transit je komplikován výbuchem na plynovodu Družba. Co říci k těmto jednotlivým bodům? A co by čtenář měl o posledním týdnu na Ukrajině vědět, ale v českých médiích se to nedočetl?
Bez ohledu na vývoj přímo v terénu je asi nejdůležitější, že kyjevský prezident Porošenko po telefonátu s Putinem oznámil jednostranné příměří a že kontakty mezi Kyjevem a Moskvou vzápětí pochválila německá kancléřka Merkel. Jinými slovy, je pozitivní, že spolu důležité strany ukrajinské krize mluví, očividně za účasti Německa, což pro změnu naznačuje postoje celé EU. A nejenže spolu mluví, ale že se vzápětí činí také konstruktivní kroky. Zastavení palby takovým krokem rozhodně je. Jinou věcí samozřejmě je, že východoukrajinští rebelové příměří odmítli. Boj tak nejspíš bude pokračovat, nicméně rebelové už budou mít velké píárové „šrámy“.
Fotogalerie: - Den v Kyjevě
Rusko zastavilo dodávky plynu kvůli neplacení a až po vypršení několika lhůt. Největší neznámou tak nyní je otázka, jak přimět Ukrajinu, aby nebránila volnému tranzitu ruského plynu do Evropy a třeba si z plynovodů něco neodčerpávala pro sebe. Kyjevský premiér Jaceňuk sice Lubomíru Zaorálkovi ve středu slíbil, že tranzit bude zajištěn, ale v Bruselu taková jistota nepanuje, když se právě o možných ukrajinských krádežích otevřeně diskutovalo. Rakouský ministr zahraničí už mezitím připustil, že aktuální plynová krize nakonec skončí tak, že EU zaplatí ukrajinské dluhy Rusku sama, z peněz daňových poplatníků. Řeč je o více než o 4,5 miliardách dolarů.
Zpráva vysokého komisaře OSN pro lidská práva je nicméně zajímavější. Podle ní bylo až dosud v bojích zabito 356 lidí, z toho 257 civilistů, mezi nimi přišlo o život i 14 dětí. OSN přitom následuje dřívější zprávu Human Rights Watch, která už si stěžovala, že kyjevské ministerstvo vnitra a tajná služba nejsou nápomocny při vyšetřování masakru v Oděse, při němž na počátku května v budově odborů uhořelo takřka padesát lidí. OSN nyní navíc potvrzuje, že se masakru účastnili bojovníci Pravého sektoru, kteří „dobíjeli“ raněné pokoušející se dostat z hořící budovy…
Dle vašeho odhadu: Bude ještě za tři měsíce či za půl roku existovat Doněcká lidová republika a Luhanská lidová republika? Budou její představitelé naživu? Kdo bude vládnout v rozbouřených oblastech Ukrajiny? Bude v nich klid?
Těžko odhadovat, ale doufám, že tak dlouho politická i válečná krize na Ukrajině trvat nebude. Obě „lidové republiky“ beztak ve skutečnosti existují spíš jen na papíře, v reálu „fungují“ paralelně se státní správou, která dál zřizuje školy, nemocnice, vede výplaty penzí a podobně. Páteří obou „republik“ až dosud byli většinou lidé, kteří se – při pohledu na vývoj na Krymu – rozhodli „přihlásit“ se o budoucí koryta a trafiky dřív, než tak učiní někdo jiný. Těch, kteří jsou ochotní bojovat se zbraní v ruce, neustále ubývá, těch druhých, řekněme „politiků“, začne ubývat rovněž, úměrně tomu, jak jim bude docházet, že Putin Donbas k Rusku připojit nechce. Nicméně je jasné, že uplynulý půlrok vykopal mezi Ukrajinci z východu a západu hluboký příkop, vzájemná nedůvěra dosáhla maxima a nastolovat klid ve vzbouřeneckých oblastech bude velmi složitý a pomalý proces.
Na budovu ruské ambasády v Kyjevě zaútočil dav demonstrantů, které přišel ,,podpořit“ i nyní již exministr zahraničí Andrij Deščycja prohlášením, že ,,Putin je čůrák“. Současně pomalu začínají demonstrace radikálních elementů Majdanu, které žádají například vypsání předčasných voleb. Co k těmto událostem říci? Má kyjevská vláda ,,svou“ západní a střední Ukrajinu pod kontrolou? Jaký je vlastně poměr moci mezi vládou, parlamentem a aktivními oligarchy typu Ihora Kolomojského, který přišel s nápadem postavit na hranicích s Ruskem masivní a elektrifikovaný hraniční zátaras?
Adolescentní výrok ministra zahraničí už Porošenka přiměl k tomu, aby inicioval jeho odvolání, což značí, že alespoň prezidentovi na udržení nějakého dialogu s Kremlem záleží. Na druhé straně je pravda, že Majdan pokračuje a jen tak neskončí: Barikády z pneumatik byly minulý týden nahrazeny betonovými, nový kyjevský primátor Vitalij Kličko se ještě stále nebyl s to dostat do správné úřadovny, a tak i se zastupiteli zasedá v budově oblastní rady. Majdan zvolenému vedení vyčítá především fakt, že „nová Ukrajina“ nemá mnoho skutečně nových tváří – do funkcí v Porošenkově a Kličkově okolí byli najmenováni lidé spjatí s velkým byznysem nebo se zkorumpovaným „oranžovým“ prezidentem Juščenkem – a že tedy vše de facto běží postaru. A do toho Pravý sektor oznámil ustavení Praporu Sašky Bílého, tedy bojového oddílu pojmenovaného po jednom z lídrů hnutí a mafiánovi Alexandru Muzyčkovi. Ten byl policií zabit v březnu za zcela nevyjasněných okolností, Pravý sektor mluví o popravě a od té doby požaduje rezignaci ministra vnitra. Je tak asi zřejmé, že cílem tohoto nového praporu nebudou jen východoukrajinští rebelové. Právě v boji proti nim přitom Pravý sektor úzce spolupracuje se soukromou armádou Ihora Kolomojského, který se podle všeho snaží využít chaosu a získat co nejvíc politické a ekonomické moci. Snaha dostat třeba Kolomojského, ale i jiné oligarchy znovu pod „státní“ kontrolu podle všeho vyjde Kyjev (a potažmo kapsy evropských daňových poplatníků) draho.
Z tohoto pohledu je poměrně bizarní snaha urychlit podpis asociační dohody EU – Ukrajina: Vždyť tím Brusel do své náruče přijme nikoli stát, ale de facto jen jakousi jeho skořápku…
Slavíme výročí sta let od první světové války. A leckdo v Čechách se právě teď ptá: ,,Bude válka? Bude zase válka, která zasáhne i mě?“ Co prostému českému občanovi odpovědět? A jak zhodnotit iniciativu českých politiků, kteří předkládají návrhy na de facto znovuzavedení branné povinnosti?
Na panikářské obavy se odpovídá těžko, tím spíš, že víra v to, že přece musí zvítězit rozum a že válka nebude, také nepřináší žádnou reálnou jistotu. A třeba právě nápad s obnovením branné povinnosti, a to i pro ženy, jen dosvědčuje, že spoléhat na zdravý rozum u politiků moc nejde. I tak ale doufám, že válka nebude. Žádným hmatatelným argumentem tuto svou víru ale podepřít nemohu.
Na závěr tradiční otázka: Co dalšího zásadního se za poslední týden stalo, co vás překvapilo? A co bychom měli v nejbližší době rozhodně sledovat?
Nevím, jestli přímo překvapilo, ale zaujala mě nová studie nevládních organizací v USA, podle nichž se celých 95 procent zmařených teroristických útoků ve Spojených státech týká kauz, kdy provokatéři z řad agentů FBI a policie sami uměle vytvořili „teroristickou buňku“, rozdali jejím příslušníkům falešné bomby a zbraně, a když už je – třeba i po letech důsledné psychologické „islamistické“ masáže -- dovedli až na hranu útoku, zatkli je coby nebezpečné teroristy. Z toho pak jakoby logicky vychází vysoká míra ohrožení obecné bezpečnosti, a tak Obamova administrativa vyzbrojuje obyčejné policejní oddíly armádními přebytky z Afghánistánu či Iráku. Policejní okrsky tak najednou mají granátomety nebo těžké kulomety. Poručík Columbo by koukal…
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
