„Přebujelé sociální programy vzaly rodinám z nižších tříd šanci vést šťastný život,“ oznamoval podtitul článku českého sociologa Petra Hampla o práci amerického kolegy z oboru v sobotní příloze LN. Obsáhlým textem se inspiroval senátor Tomio Okamura a pro srovnání uvedl konkrétní příklady z české reality a nástin řešení.

Celý blog Tomia Okamury ZDE

Charles Murray je prý postrachem akademických sociologů a jeho snaha nespokojit se pouze s obecně přijímanými výklady různých jevů mu patrně zabránila v kariéře v akademické sféře. Podstatné však je, že podle Hampla se dosud nikomu nepovedlo Murrayovy teze vyvrátit.

Chudoba klesala. Pak jí vláda vyhlásila válku a…

Tento americký sociolog se ve svém prvním velkém díle zaměřil na problém chudoby v Americe po druhé světové válce. Po jejím skončení byla totiž ve Spojených státech téměř třetina rodin pod oficiální hranicí chudoby. Nebyla tomu věnována žádná velká pozornost a nikdo se o to nestaral. Přesto během příštích dvaceti let se počet chudých rapidně zmenšoval a lidé, kteří stále zůstávali chudí, na tom byli mnohem lépe. A to všechno za situace, kdy vláda na řešení této otázky vydávala jen velmi málo peněz.

„Pak ale přišla 60. léta, problém byl shledán nepřijatelným, prezident Johnson vyhlásil válku chudobě, kongres vydal miliardy dolarů, vznikly nové úřady a desetitisíce míst sociálních pracovníků, komunitních organizátorů a koordinátorů pomoci… A situace chudých se přestala zlepšovat. Přestože se výdaje i počty bojovníků proti chudobě zvyšovaly exponenciálně, byl počet chudých i jejich situace v roce 1948 horší než o 20 let dříve,“ uvádí sociolog Hampl z Murrayova díla.