Původně se ministrem zahraničí vůbec neměl stát. Kvůli sporu o jeho jmenování měla svůj počátek nahnutý celá vláda Petra Fialy. Po dvou letech se ovšem Jan Lipavský v Černínském paláci zabydlel. A s ním i jeho spolustraníci z Pirátské strany. Jeden z nejdůležitějších resortů opouští zkušení diplomaté. Co na to říká premiér? Prý je mu to jedno.
Vítáte konsolidační balíček, který vláda protlačila Sněmovnou?Anketa
Vezměme to od počátku. ParlamentníListy.cz před několika dny v souvislosti s teroristickým napadením Izraele připomněly nedávnou historii současného šéfa české diplomacie, která je tradičně silně proizraelská. V době, kdy se po minulých sněmovních volbách formovala vláda a řešilo se obsazení resortů, zahraniční věci spadly do klína Pirátské straně.
O slovo se měl tehdy u Pirátů přihlásil právě Jan Lipavský, který díky ztrátě poslaneckého mandátu aktuálně neměl žádnou práci. Měl velký zájem o post ministra zahraničí a hájil se tím, že se zahraniční politice věnoval už v předchozím období v rámci sněmovního zahraničního výboru.
Lipavského nominace se nelíbila ani části Pirátů, jenže strana v podstatě neměla nikoho jiného, koho by mohla vytáhnout na světlo boží a říci, toto bude dobrý šéf diplomacie. To otevřelo Lipavskému cestu k židli v Černínském paláci. Koaliční partneři jakžtakž souhlasili, ale velkou překážku mu do cesty postavil vládce na Hradě.
Tehdejší prezident Miloš Zeman jasně řekl, že jmenovat ministrem zahraničních věcí právě Lipavského zcela odmítá z několika konkrétních důvodů. Hlava státu měla původně výhrady k vícero kandidátům na ministry, ale v rámci dobré vůle z těchto výhrad slevila a dále Zeman odmítal pouze Jana Lipavského.
Jak známo, hlavním důvodem byly dlouhodobé Lipavského propalestinského postoje a dokonce plán, aby Poslanecká sněmovna navázala spolupráci s palestinským parlamentem, kde většinu tvoří zástupci teroristického Hamásu. Tuto svou minulost ze sebe podle bývalé hlavy státu ministr zahraniční nesmyl ani nyní.
„Pokud jde o návštěvu Lipavského v Izraeli, pokládám to za pokání ministra zahraničí za jeho předchozí protiizraelské a propalestinské postoje. Nicméně mu nevěřím ani slovo, protože už po útoku Hamásu odmítl návrh premiéra Fialy na přesun ambasády do Jeruzaléma, přestože tento přesun schválila Poslanecká sněmovna, a to dokonce jednomyslně,“ řekl přesně před týdnem pro ParlamentníListy.cz exprezident Miloš Zeman.
Zpátky obecně k tomu, jak to nyní na Ministerstvu zahraničních věcí vypadá. ParlamentníListy.cz v minulých týdnech hovořily s několika současnými nebo čerstvě bývalými pracovníky Ministerstva zahraničních věcí. Ve všech případech se jednalo o kariérní diplomaty, kteří této práci zasvětili své kariéry.
Všichni se shodovali na dvou slovech, která prý dobře vystihují současnou podobu Černínského paláce. Těmi termíny je amatérismus a čistky. O co jde přesně? Diplomaté, kteří své zkušenosti svěřili PL, nechápou, proč se resort zbavuje zkušených lidí, kteří za svou dlouhou kariéru sloužili státu a mohou tak nabídnout své zkušenosti. Tito lidé jsou prý na svých postech nahrazováni mladými zaměstnanci, jejichž kvalifikace je podle našich zjištění hlavně taková, že jsou členy Pirátské strany.
Fotogalerie: - Projednávání důvěry
„Mohu to potvrdit z vlastní zkušenosti. Po návratu z mise jsem se klasicky hlásil na post na svém odboru a byl jsem odmítnut s tím, že nemám dostatek zkušeností ani na to, abych vykonával práci referenta. Podobné zkušenosti má řada mých kolegů. Na ministerstvu probíhají generační čistky. Nic proti mladým, ale nechápu, proč by měli důležité posty obsazovat lidi bez jakýchkoli zkušeností s diplomacií. Tento resort je zásadní k prosazování našich národních zájmů v zahraničí a taková práce vyžaduje vzdělání, zkušenosti a nejenom příslušnou stranickou knížku. Bude z toho obrovský problém, který nepůjde lehce vyřešit ani po možné výměně vládní garnitury po volbách, protože ti lidé tam budou zabetonovaní služebním poměrem,“ posteskl si pro PL dnes již bývalý dlouholetý diplomat.
Jeho slova de facto potvrzuje další diplomat, stále ještě působící na postu jedné z ambasád. „Piráti si to pěkně vzali do rukou. Ministr se od začátku zdál jako řekněme dosti submisivní člověk, kterého si staří mazáci v Černínském paláci hezky vychovají. Kdepak, nastoupila tam s ním pirátská úderka, která úřad „čistí“ od sklepa po půdu. Ve chvíli, kdy někde vznikne nové místo, ať už v Praze nebo na některém ze zastupitelských úřadů, můžete vzít jed na to, že ho dostane mladý a snaživý Pirát. Kdyby takový člověk své práci rozuměl a věděl, co dělá, nepípnu, ale to jsou svazáci s vysokým sebevědomím a nulovými zkušenostmi, kteří dokonce neváhají poučovat nás staré o tom, jak se dělá diplomacie. Je to k pláči,“ řekl nám český velvyslanec působící ve světě.
Redakci zajímalo, zda je s tímto stavem srozuměn předseda vlády. Tuto otázku jsme kladli všem diplomatům, se kterými jsme toto téma probírali. Někteří o tom neměli informace, ale jedné odpovědi se nám dostalo.
Fotogalerie: - Propalestinská demonstrace
„Mám kamaráda vysoko v ODS, nedávno jsme to řešili. Bylo mi řečeno, že to premiéra nezajímá, že si myslí, že Lipavský toho neřeší nijak moc a že hlavní iniciativu v zahraniční politice má on sám. Možná proto mu taková situace v Černínu vyhovuje. Podle mě je to ale smutné, protože jestli ministerstvo takhle personálně vykradou, co z něho zbyde? Jak budeme dělat profesionální a zodpovědnou diplomacii? Vždyť tam zbudou jen aktivisté,“ konstatoval další zkušený diplomat.
Na takový stav delší dobu upozorňuje i bývalý šéf české diplomacie za sociální demokraty Lubomír Zaorálek. V červnu svůj pohled rozvedl pro ParlamentníListy.cz. „Dlouhodobě říkám, že ministerstvo je vykuchané a v zahraniční politice nesmírně ztratilo na své roli a významu. Kdysi jsme pořádali schůzky s dalšími ministry zahraničí z Německa či Francie a v tomto formátu jsme jednali o zásadních věcech v rámci EU. Dneska nejsme ničeho takového schopni. Důvod je i ten, že ministerstvu se nedaří zachytit, že žijeme v době tektonických změn, kdy se ve světě strašně moc věcí mění. Je nejvyšší čas mít formulovanou, přesnou představu, co v současném světě chceme dělat. Ministerstvo zahraničí nedokáže ani sehrávat nějakou roli, komunikovat se sousedy. Spíš je v šoku ze světového vývoje a nemá žádnou strategii, jak se v něm pohybovat,“ uvedl v rozhovoru.
„Ministr zahraničí musí být schopen komunikovat s důležitými partnery v Evropě, s klíčovými hráči a být s nimi v permanentním kontaktu. To je naprosto základní předpoklad. Stejně tak musí mít ministr zahraničí politickou váhu, protože od toho se odráží i jeho autorita venku. Pokud ministr zahraničí kamkoli jede, jeho hostitel dostane od svých zpravodajských služeb informace, jaká je jeho role ve vnitřní politice, jakou sehrává roli, jaký vliv má na události a rozhodování vlády, jak důležitou má politickou pozici v domovské straně a toto všechno je posuzováno a podle toho je ministr v zahraničí vnímán. Musí to být vnitropoliticky silná figura a zároveň postava minimálně známá v evropském prostředí. Toto by měla být základní výbava šéfa diplomacie. Jde totiž o post, na který by se měl člověk dlouhodobě připravovat, budovat si pozici a na místo ministra nastoupit až ve chvíli, kdy tu pozici má, aby toho země mohla využít. Jednoznačně by to zemi pomohlo,“ sdělil nám tehdy Zaorálek.
Psali jsme:
autor: Radim Panenka
joshua
