Kterého z nominovaných moderátorů máte nejraději? Všichni soutěží v anketě TýTý 2013.Anketa
Proč pořádáte demonstraci proti juvenilní justici a na ochranu rodiny 8. dubna, na Mezinárodní den Romů?
Naše sdružení Fórum angažovaných křesťanů ČR a SR oslovila organizace Help Roma Andreje Lučky se zoufalou prosbou, abychom jim pomohli. Důvodem je, že se bojí o své romské děti u rodin žijících v Anglii. Je velký poprask z toho, že anglické úřady romským rodinám odebírají děti. Na Václavském náměstí tedy proběhne demonstrace, ale bude pokračovat i řada dalších akcí. Na Václaváku promluví lidé, kteří mají informace a vlastní negativní zkušenosti s odebíráním dětí. Ti lidé jsou rozptýlení a práva se nedovolají, čili se je snažíme koordinovat. České ambasády v Británii či Norsku se o zájmy našich občanů nestarají, přitom jsou placeny z našich daní.
Takže to je demonstrace proti odebírání dětí z rodin?
Ano. Cikáni nebo Romové jsou nejslabší sociální skupina a tudíž jsou i nejzranitelnější. Dnes odebírají děti cikánským rodinám, zítra to budou ostatní. Dnes se to děje v Anglii, zítra u nás. Nejde tedy o to, že bychom chtěli lidi dělit na cikány a necikány. Jsme proti tomu, aby stát odebíral děti z fungujících a milujících rodin. Nemůžeme být vůči těmto věcem lhostejní, protože tyto negativní trendy se šíří globálně. Jsme proti odebírání všech dětí, je jedno, zda z cikánských či jiných rodin. Proto vyzýváme všechny lidi dobré vůle, křesťany i nekřesťany, kteří mají rádi své rodiny a děti, aby nás podpořili, protože zítra to může hrozit jim. Je to pohroma.
A to odebírání dětí je naprosto neoprávněné? Nemůže to být o tom, že třeba někdo nechá dítě běhat v noci na ulici bezprizorně nebo je nechají brát drogy a nestarají se o ně? Nebo je to tak, že jim odebírají děti i přesto, že se o děti starají?
To, že může někdo někomu odebrat dítě, je lehce zneužitelné. My vidíme, že je to zneužívané v Anglii. Vidíme to i v Německu, kde se proti tomu bude konat velká demonstrace v sobotu ve Stuttgartu. Musíme zásadně odlišit rodinnou a sociální politiku státu. To bohužel státní orgány, novináři a veřejnost nevnímají. Musíme si uvědomit, že rodina není sociální jednotka, ale základní ekonomická jednotka a základní nástroj prosperity. Pokud fungují rodiny a vychovávají dobře děti, prosperuje pak ekonomika, společnost i stát. Pokud funguje rodina a stát nastaví rodinám dobré podmínky, tak nepotřebují sociální podporu a dávky.
Psali jsme:
Proč si myslíte, že ty děti odebírají? Není to o tom, že se bojí, že Romové třeba nejsou schopni děti vychovat?
Co to je dobře vychovat? My si myslíme, že výchova spočívá v dobrém příkladu a lásce. Zákony u nás vedly k tomu, že cikánské komunity jsou devastované a tyto zákony jim vůbec nepomohly. Odebírat děti sociálkou je nebezpečné. My podporujeme to, aby se nastartovala prorodinná politika, která by zdůrazňovala kompetenci a odpovědnost rodičů, kteří jediní mají právo vychovávat děti a toto práva si nemůže uzurpovat stát. Stát by měl vytvářet podmínky, aby rodiče mohli své děti vychovávat k řádnému životu.
A co pokud se prokáže, že rodiče děti opravdu týrají?
Týrání dětí se v cikánských komunitách neděje. To je spíše případ rodičů, kteří jsou vychováváni bez lásky v asociálních podmínkách. To je třeba případ narkomanů. My máme vypracovaný Program obnovy rodiny. Nelze, aby si základní biologickou funkci rodiny, tedy plodit a vychovávat děti, uzurpoval stát. Stát má jenom pomáhat. Jsou zde předsudky, že cikáni jsou jiní. To jsou. Ale jsou příkladem v lásce k dětem. Jen mimochodem, v Anglii se již dopisem obrátili na anglickou královnu kvůli problému odebírání dětí.
Vraťme se k otázce, proč někdo chce lidem děti odebírat? Například Lucie Boddington z organizace Justice for families naznačovala, že se může jednat i o obchod s dětmi: jednak o adopci, dále pěstounství je velice finančně lukrativní a anglické sociálky navíc mají bonusy dle množství odebraných dětí...
Ano, je to tak. Je to otázka obchodu s dětmi. Jsou navíc přijímány zákony proti přírodě a rodině, kdy homosexuální partnerství jsou zrovnoprávněna s manželstvím. To je pro křesťany nepřijatelné. Ale nejenom pro ně. I pro lidi, kteří chtějí mít tradiční rodinu s dětmi a chtějí, aby se o ně děti dokázaly ve stáří postarat a nemusely je dávat do ústavů. Legislativa by měla zvýhodňovat rodiny, které jsou základem ekonomiky a ekonomické prosperity. Neměla by zvýhodňovat sociopatogenní jevy, které škodí společnosti, ale naopak by je měla potlačovat.
A kvůli negativním příčinám se neustále řetězí negativní následky. S krizí a rozpadem rodin přece souvisí úpadek morálky, nárůst kriminality, demografický propad, úpadek vzdělání, pracovní výkonnosti a celkově úpadek společnosti a ekonomiky. Pokud děti nezískají základní etické a pracovní návyky v rodině, škola a zaměstnání s tím už nic neudělá. A ti lidé pak mohou být bez práce, závislí na alkoholu, drogách, páchat kriminalitu a tak dále a tak dále.
Psali jsme:
A existuje proti tomu nějaký odpor?
Ano, ale více na Slovensku. Například Matice slovenská je toho lídrem. Existují tam média jako Hlavné správy, Slobodný vysielač, Lifenews, Juvenilná justícia a tak dále. Slovenská biskupská konference svým pastýřským listem z 30. listopadu jasně ukázala, že stojí za svými věřícími a za slovenským národem. Na Slovensku proběhly statisícové demonstrace na ochranu rodiny a života. Bohužel vlády na to často neberou ohled, protože legislativa je často transponovaná z Bruselu a národní parlamenty musí schválit směrnice EU. Již osmdesát až devadesát procent legislativy pochází z Bruselu a Brusel říká, jaké budou u nás zákony a náš Parlament to musí povinně schválit.
Hrozí juvenilní justice a neoprávněné odebírání dětí i v České republice?
Nejlevnější obrana je prevence, a naopak léčení následků je strašně drahé. Ty tendence v celé Evropě i v České republice k tomu samozřejmě jsou a my musíme varovat před tím, aby se to nezačalo masivně dít i tady. Tyto zákony u nás ještě nejsou zavedené, ale musíme se poučit ze zahraničí: z Anglie, Norska či Německa.
Ing. Mojmír Kovář je český křesťanský aktivista a bývalý československý politik a poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění po sametové revoluci. Po zániku Československa přesídlil do Prahy, kde se angažoval na podporu zájmů české menšiny na Slovensku. Spolu se senátorem Milanem Špačkem připravil návrh revize právního statutu etnických Čechů na Slovensku. V roce 1993 spolu s Ivanem Dejmalem a dalšími osobnostmi založil Spolek pro obnovu venkova ČR, v němž stále působí. V roce 2005 v rámci univerzity třetího věku absolvoval právo na Trnavské univerzitě. V roce 1996 se v Praze podílel na založení organizace Fórum angažovaných křesťanů.
autor: Lukáš Petřík
