Náš rozhovor vychází o půlnoci ze soboty na neděli. Co v tomto čase většinou děláte?
Je to různé, ale právě tato půlnoc je pro mě zcela speciální. Slavím se svoji ženou dvouleté výročí od doby, co jsme spolu. A je to naprosto nádherné. Považuji ji již za svoji manželku, i když máme za sebou zatím jen svatbu v Thajsku, kterou naše úřady neuznávají. Kvůli rodině proto máme naplánovanou i takovou svatbu, která bude platit i z pohledu našich zákonů. Bude 1. června. A protože v Thajsku jsme zplodili i mé první dítě, de facto mu tak připravíme ještě před jeho narozením v září ideální rodinu jak má být. Vlastně doufám, že už vše bude jen tak, jak má být…
Další PŮLNOČNÍ ROZHOVORY pro ParlamentníListy.cz ČTĚTE ZDE
Angažujete se nyní pro mnohé velmi překvapivě v protivládních iniciativách, co na to říká vaše partnerka? Nemá strach, že kvůli tomu můžete upadnout v nemilost?
Nejprve bych vás poopravil. To, na čem se v posledních dvou týdnech podílím, nejsou aktivity proti vládě, jsou to aktivity proto, aby se tady lidem dobře žilo. A pokud se ptáte na moji partnerku, když pár dnů poslouchala, do čeho jsem dostal nabídku se zapojit, řekla mi: „Ať se rozhodneš jakkoli, vždy budu stát na tvé straně. Tak buď do toho jdi, nebo už o tom nemluv.“ Je naprosto skvělá. Dá se z toho odvodit ale i vzkaz všem: Buď něco udělejme anebo si už nestěžujme.
Psali jsme:
Co vám pomohlo při rozhodování, abyste tedy nakonec kývl? Nějaký osobní motiv člověk musí přece také mít?
Nastala doba, kdy je většina lidí tady skutečně nespokojených, a tak to musí vzít do vlastních rukou. Ovšem já zdůrazňuji, že souhlasím jen za těch okolností, že k tomu dojde cestou, kterou umožňují zákony. Když jsem měl svůj pořad v rádiu, bohužel v posledním půlroce, kdy jsem tam působil, mně lidé volali do vysílání už jen s tím, že se potřebovali vypovídat o svých problémech. A ty souvisely s politikou, s exekucemi. Bylo to opravdu mnohdy velmi smutné, co ti lidé, kteří nevěděli kudy kam, říkali. Samozřejmě se mezi nimi objevovali mnozí, co na to reagovali agresívně a se slovy: Svrhněme vládu! I když tak možná nepůsobím, já jsem však člověk, který opravdu nemá rád zlo nebo nějaký nátlak, a tak jsem jim říkal: Jediné, co se dá udělat, tak jít k volbám pod hlavičkou jedné strany. I proto vznikla nakonec na popud všech těchto nespokojených lidí iniciativa Hnutí politické jednoty. Bohužel to, že se má vysílání odehrávala stále častěji v politickém duchu, neneslo vedení rádia dobře, a tak jsem tam nakonec sám skončil. A protože to bylo dříve, než stanovil smluvní vztah, musel jsem za to zaplatit pokutu. Ale já slíbil těm lidem, těm posluchačům to, že se v mém pořadu bude řešit naprosto vše – tak jsem nemohl jednat jinak…
Psali jsme:
Získal jste pak nějakou zpětnou reakci od posluchačů? Co si o tom mysleli?
Zastavují mě dodnes na ulicích různí lidé i staré babičky a vysvětlují, co je trápí a jak jim chybí prostor, kde by o tom mohli veřejně mluvit, jaký jim poskytovalo třeba i to mé vysílání. Mají pocit, že není nikde nikdo, koho by jejich potíže skutečně zajímaly. I proto jsem nakonec Holešovské výzvě před těmi 14 dny kývl s tím, že jim pomohu a pokud to bude možné, že vystoupím na Václavském náměstí, abych představil vše, co jsem se naučil vnímat prostřednictví Hnutí politické jednoty. Jak i jeho název napovídá, ocenil jsem na Holešovské výzvě to, že i ona se dle svých prohlášení snaží sjednotit všechny aktivisty, kteří jsou nespokojení s tím, co se tady děje. Ne nadarmo se říká, že v jednotě je síla. I já v tom vidím jedinou cestu. Ovšem, jak už jsem zmínil, podloženou tím, že se ti lidé nejen spojí, ale také společně půjdou k volbám a budou volit někoho jiného než ty, co jsou nahoře nyní. Měli by ale dávat pozor na to, aby to nebyli lidé, kteří byli v posledních dvaceti letech nějak mocensky zapleteni. A také aby to byli skuteční odborníci. Jsou tu, ovšem často stojí někde na periférii.
Psali jsme:
Zeptat se na závěr musím – máte i vy politické ambice, jak se často hlavně v posledních dnech v souvislosti s demonstrací proslýchá?
Vím o tom a všem vzkazuji. Ne – Pomeje opravdu revoluci dělat nechce a nebude! Jsem herec a jsem si vědomý toho, že každý má dělat, co umí. Politické ambice skutečně nemám. Pokud někdo získal pocit, že jsem to já, kdo demonstraci pořádá, tak také opakuji – ne, nejsem to já. Dozvěděl jsem se o tom před zhruba dvěma týdny, byl jsem jejími organizátory osloven a rozhodl se jim vyhovět. Jen pro pořádek - ti, co to pořádají, se podíleli na přípravách této akce půl roku. Netuším, kolik tam dorazí nakonec lidí, neumím odhadnout ani atmosféru jaká tam bude. Takže vlastně na rovinu přiznávám, že ani stoprocentně nevím, zda nakonec vystoupím se svým příspěvkem.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová
