Jak se díváte na uplynulý rok z hlediska toho, jak pracovala vláda?
Byla řada věcí, které lze považovat za pozitivní. V průběhu roku 2011 prošla celá řada reforem. Vládě se podařila alespoň částečná konsolidace veřejných financí.
Nicméně je ale řada věcí, na kterých je potřeba zapracovat. V loňském roce například opustilo vládu Petra Nečase mnoha ministrů a nyní je třeba, aby se situace stabilizovala. Doufám, že zde nebudou přibývat nové kauzy, které by vládu destabilizovaly odchodem dalších ministrů. Nyní bude důležité, aby se naši noví kolegové seznámili se svými ministerstvy.
Kde mohou být pro fungování vlády v příštím roce hlavní potenciály nestability a krize? Kde může vzniknout konflikt?
Obrovské riziko je v tom, že v průběhu března, dubna bude velká debata ohledně změny státního rozpočtu, neboť lednová, únorová čísla nám budou indikovat, jakým směrem se bude vyvíjet trajektorie hospodářského růstu či spíše poklesu. Pokud bude propad ve výši dvou či tří procent, tak se budeme bavit o propadu příjmů 20, 25 možná třiceti miliard a ty budeme muset hledat buď na příjmové stránce či na výdajové, tam zejména. Tam bude velká debata, v jaké kapitole kterého ministerstva se bude škrtat.
Já osobně si nedokážu představit, že by v době ekonomické krize by měla být doprava a stavební průmysl v dopravě dále ořezáván na investicích, protože to jsou podle mě prorůstové sektory a už nyní ten radikální řez, který proběhl v roce 2010 a 2011 je natolik zásadní, že už níže jít moc nemůžeme a nemůžeme v dopravě najít pět nebo 10 miliard, které seškrtáme. Proto jsem se stále ptal, odkud získáme peníze na aktivní politiku zaměstnanosti, na církevní restituce a podobně. Když pak dostanu odpověď, že se jedná třeba jenom o dvě miliardy a není to nic zásadního, tak doufám, že stejná odpověď bude v okamžiku, kdy bude debata o výdajových rámcích a řekne se: „dvě miliardy vám brát nemusíme, to ministerstvo financí zvládne, to nejsou žádné peníze.“
A jak jste spokojen s tím, co se za rok udělalo na ministerstvu dopravy?
Tam se podařila řada věcí, co se týče dokončení živé dopravní cesty, to znamená převedení 9500 zaměstnanců z Českých drah na Správu železniční dopravní cesty. Následovat bude i převedení takzvané mrtvé dopravní cesty. To se týká ale roku 2012 a dalších let. Pokud jde o dopravní stavby, tak byla otevřena řada úseků, ať už silničních a železničních, které přináší spoustu nových možností. Je také důležité, že se podařila D11 aspoň částečně, co se týče paní Havránkové. Nicméně ještě budeme vyjednávat s paní Štrosovou. Je to jeden z cílů roku 2012, aby se nám podařilo otevření té cesty směrem nahoru na Jaroměř a R 35 přes Pardubice do Olomouce.
Ministerstvo dopravy bylo ovlivněno také tím, že zde za volební období působili tři ministři, což považuji za negativní vliv pro fungování ministerstva. Ať už kdokoli ministerstvo vede, tak by ho měl řídit nějakou dobu, aby bylo možné reflektovat kroky a zodpovědnost konkrétního ministra, a ne řešit, zda se jedná o zodpovědnost předchůdce či předpředchůdce.
Vy jste zmínil, že časté výměny ministrů nejsou dobré jak z hlediska vlády, tak i z hlediska jednotlivých rezortů. Nemůžu se vás nyní nezeptat na to, zda v tomto smyslu neexistuje ohrožení pro dalšího ministra, konkrétně vašeho jmenovce a stranického kolegy Josefa Dobeše, na jehož rezortu se nyní řeší problém s pozastavením čerpání dotací z EU.
Nejdříve trošku obecněji. Já si myslím, že změny, které udělal na ministerstvu školství, ať už jde o státní maturity či srovnávací testy v páté a deváté třídě, jsou kroky velmi reformní, kroky, které nemají ve školství v průběhu 20 let obdobu. Byly tam i věci, které naopak vyvolávaly kontroverzní názory. Celkově bych ho za to ohodnotil pozitivně. Spousta lidí o státních maturitách roky a roky hovořila, ale bála se cokoli udělat. Zásadní problém při spuštění maturit nevznikl. To samé platí u těch srovnávacích zkoušek. Myslím si tedy, že ministr v souhrnu dělá dobrou práci. Některé mediální kauzy byly problematické. Myslím si, že záležitost kolem pana Bátory nebyla nějak zvlášť dobře zvládnutá. To je ale můj osobní názor a každý na to může mít svůj pohled.
Abych se ale vrátil k původnímu dotazu. Otázka pozastavení Operačního programu Vzdělání pro konkurenceschopnost je velice složitý problém. Nelze veškerou zodpovědnost svalovat jenom na pana ministra, protože čerpání OPVK není součástí pouze jeho agendy, ale i jeho předchůdců. Nicméně je třeba mu vytknout obrovskou personální fluktuaci na pozicích na pozicích náměstků a řiditelů, kteří se danou problematikou zabývali. Personální stabilita je důležitá. Čili nelze zakrýt, že se chyby staly. V tuto chvíli je nutné se soustředit na vyjednávání s Evropskou komisí, přípravu jednotlivých projektů třeba i většího charakteru s kvalitními základy, aby se nedělaly projekty pro projekty.
Psali jsme:
TOP 09 požaduje odchod ministra Josefa Dobeše z ministerstva školství. Myslíte si, že pokud by daný problém nevyřešil, mohlo by to skutečně vést k jeho odchodu z ministerstva?
Já si myslím, že to obecně platí pro všechny ministry. Například pokud nebude v roce 2012 spuštěn operační program Doprava a nebude probíhat čerpání, tak si také nedovedu představit, že bych na konci roku řekl, že se všechno povedlo a že se vše daří a žádal premiéra, abych působil dál. Pokud se mi to nepodaří a pokud se operační program Doprava dostane do podobných problémů jako OPVK nebo operační program Životní prostředí, což mimochodem ukazuje, že problém s čerpaní dotací není jen na ministerstvu školství, ale třeba i na ministerstvu životního prostředí, tak je to odpovědnost ministra, který to musí řešit.
Nelze to ale stavit do roviny, že problémy s čerpáním dotací z EU má pouze jeden ministr a všichni ostatní s tím problém nemají. Velkým problémem jsou i některé regionální operační programy. Pokud tady pobíhají někteří ředitelé rad regionálních operačních programů, kteří pak čelí obvinění ze zpronevěry, tak nechápu, že někteří hejtmani, či náměstci, kteří to mají v gesci se usmívají a říkají, že stále dobře čerpají.
A není zde problém, že z hlediska požadavků EU je velká přebyrokratizovanost? Vím, že mnohdy EU ještě v průběhu některých projektů mění jejich podmínky a žadatelé musí doplňovat stále nové a nové údaje, aby dotaci obdrželi?
Existuje řada podmínek, které dává Evropská komise, ale které si komplikujeme sami. Evropská komise třeba vymezí základní povinnosti v pěti bodech a my sami si ještě přidáme dalších pět. Na druhou stranu ale podmínky monitorovacího systému ze strany EU dlouhodobě podceňujeme. Čili na jednu stranu mnohdy děláme něco, co po nás unie ani nechce, a naopak zase některé věci, které po nás požaduje, podceňujeme a pak se divíme, že nám to EU vyčítá.
Administrace je obecně složitá. Například ve Španělsku mají, myslím, jeden nebo dva operační programy, a to je to významně větší země s významně větším počtem obyvatel než ČR. My máme 24 operačních programů. Každé ministerstvo má svůj program, každý region soudržnosti má svůj operační program, což zvyšuje náklady na administraci, dále je pak nedostatek specializovaných kvalitních úředníků schopných zpracovávat jednotlivé operační programy a další problém je obrovská roztříštěnost, že při množství operačních programů nikdo nemá přehled o tom, jaké jsou operační programy, jejich prioritní osy, či osa samotná konkrétního programu. V tom bychom se měli výrazně poučit a v následujícím programovém období bychom měli jít cestou výrazného snížení počtu operačních programů na pět, šest, maximálně sedm.
Kdybyste měl oznámkovat vaší stranu Věci veřejné?
Dali jsme si řadu vlastních gólů. Tak tři mínus.
Co byste popřál spoluobčanům do nového roku?
Hodně štěstí, hodně zdraví. Aby měli čas sami na sebe, na své blízké a rodinu. Aby nežili jen prací a budováním kariéry.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
