Akce se nakonec nekonala uvnitř bohémské umělecké kavárny – pořadatelé nakonec dali zájemcům větší prostor a přesunuli je pod širé nebe. Zde profesor umění mluvil o kvadratuře kruhu, zpoplatnění vysokých škol nebo vyšňořených rockerech ve šlechtickém stavu.
Více reportáží ZDE
Politika je sociální umění. Opravdu?
Divadelní kavárna mosteckého kulturního stánku v centru města se zaplňuje lidmi. Najít v davu neznámých tváří kandidáta na prezidenta, který budí pozornost svým zjevem, není problém. Jeho vzhled vybočuje natolik, že přes stokrát omílané debaty o vhodnosti potetované tváře v roli hlavy státu se otázka po estetice jeho vzezření objevila v diskuzních dotazech. Ty nakonec nezazněly uvnitř lokálu, ale před ním venku. Iniciativa Postavte se za Vladimíra sem přijela z obdobné akce v Chomutově, pokračovat bude do Loun. „Občanská iniciativa, která mě vyslala na cestu, konvenuje s mými názory. Já na tu cestu půjdu,“ zdůvodnil, proč kandidaturu – jako zatím jediný občanský kandidát – přijal.
Psali jsme:
„I v umění musíte vytvořit jakousi judikaturu, pravidla, zákonitosti, a v tom je určitá podobnost s politikou,“ nadhodil paralely mezi světem, v němž tvoří a světem, který je na první pohled bohémům na hony vzdálený. Že tomu tak není, podložil i citátem „Politika je sociální umění“.
„Občanská společnost vysílá signál, že se něco mění. Stát by měl být nástrojem občanů. Dnes je ale u nás spíše v rukou zájmových skupin, kterým do občanů nic není. A kocovina narůstá,“ mluví o svých představách adekvátního vnímání demokratické společnosti. „Dokud si občané neuvědomí, co mohou, nic se nezmění. Má-li být stát jejich nástroje, musí s ním umět nakládat a vědět, co od něj mohou očekávat. Dnes zjišťuji, že lidé ani neví nic o volbách, o kampani na prezidentské kandidáty a dokonce ani netuší, že mohou podepsat i vícero petičních archů – je dobré, když nás bude víc na startu,“ upozorňuje na neznalost veřejnosti, která ale oproti tomu naprosto přesně ví, kdo komu dal facku a co právě dělá Iveta Bartošová, ale v některých věcech zcela očividně je spíše nástrojem oněch zájmových skupin.
A co říkáte na placení „vejšek“, pane profesore?
Vladimír Franz na severu Čech předvedl, že je bezesporu dobrý rétor, poznamenaný profesorským přednášením. Jeho umělecký talent je zřejmý i ve způsobu, jakým při hovoru k publiku užívá barvitých metafor. Pořadatelé „dovolili“ přítomným položit mu kolem deseti dotazů. Ty zodpověděl leckdy velmi diplomaticky, každopádně vždy bez mrknutí oka, ať šlo o názory z osobní roviny či ekonomické postoje.
Jeho působení na akademické půdě vysloveně vybízelo přítomné studenty k otázce na zpoplatnění vysokých škol. Zazněla jako jedna z prvních. „Jako vysokoškolského profesora mě v této oblasti trochu děsí jedna věc: Jako by každý týden v každé vesnici vznikla nová univerzita... Nemyslím si, že je to nezbytné. Chraňbůh, abych bránil vzdělání, ale někdo si založí obor s poutavým názvem, Eskatologie piva nebo Fotomasáž – to jsem si teď vymyslel-, a na to se slyší, na to se dostanou dotace a pak nějaká škola v Jevíčku je na tom stejně jako Karlova univerzita. A pokud to do dvou let v Jevíčku neskrečujou, tak je to přeci celé divné,“ rozmluvil se na téma, které jej bezesporu nenechává chladným.
U poplatků nevěří, že by šly skutečně řádně k vysokým školám a že by jim pomohly. Další otázkou podle něj je, kde na to mají studenti brát v dnešní době, kdy je problém jakoukoliv brigádu sehnat. „Nehledě na to, že půjčkami nakonec možná pomůžeme jen bankám,“ dodává.
Fotogalerie: - Tatéři o Franzovi
Proč by nemohl být barevný prezident?
Vzhled Vladimíra Franz, ať jej lidé přijímají jakkoliv různě, rozhodně dráždí. „Ono to má několik rovin. Ta první je právní – ať mi někdo ukáže, že je někde psáno, že nemůže být potetovaný prezident. Další rovina je estetická – také nikomu neříkám, že nemá být blonďatý nebo tlustý. Za třetí existují určité zaběhnuté modely. Jenže třeba v roce 1900 kdo by čekal, že budeme létat na měsíc nebo že z vyšňořených rockerů budou šlechtici? Je to o rozšiřování horizontů, dnes koukáme na sci-fi, pohybujeme se ve virtuálních realitách,“ přirovnává změny vnímání a uzavírá: „Kéž by 21. století bylo jen o takto příjemných věcech.“
Kandidát teenagerů? Kdeže loňské sněhy jsou!
Někteří jsou „na suchu“, jiní s pivem v ruce. „Dělal jsem s Franzem tady ještě ve starém divadle, já byl technik,“ říká šedesátiletý Josef Pochobrodský a usrkává pivní pěnu. K politice českého národa se vyjadřuje dosti skepticky. Dokonce ani nechodí volit. „Za celý život jsem byl u voleb jen jednou, a to když to za komunistů bylo povinné. Ale petici za Franze na prezidenta jsem tady podepsal hned jako čtvrtý v pořadí,“ poukazuje, jak Tour de Franz, iniciované mladou generací, má velmi silná náboj i na ty, kteří zažili jak komunismus, tak cinkání klíči, tak a i další dvacetiletku poté. „Dám si ho za rámeček,“ hlásí hrdě, když si odnáší Fanrzův portrét na plakátu.
Totalita stále v zákrutách našeho podvědomí?
Mezi těmi, kdo chodí s peticemi, však převažují mladí lidé přibližně do třiceti let. „Doteď jsem nasbíral přes šedesát podpisů,“ říká Mostečan Karel Fiala, kterého celá aktivita ve prospěch potetovaného umělce zaujala na internetu. „K iniciativě jsem se připojil přes facebook,“ říká. Na Vladimíru Franzovi mu imponuje, že není politik. „Na celém záměru se mi líbí, že není z jeho hlavy, ale že jde o občanského kandidáta,“ říká. Na otázku ParlamentníchListů.cz, zda si myslí, že geniální tvůrce s podivínským vzhledem má opravdu šanci na prezidentskou lóži, odpovídá, že ne. „U nás jsou ´malí lidé´.
Drtivá většina argumentů proti němu vyplývá z názoru, že prý není reprezentativní. Je to krátkozraké a úzkoprsé, hodnotit ho podle vzhledu,“ míní. I přesto ale považuje svou účast na tomto „projektu“ a celou myšlenku, která za ním stojí, za velmi smysluplnou: „Jde o gesto, aby si lidé konečně trochu některé věci uvědomili.“
Nejdřív podpisy, potom peníze
„Čeští zákonodárci moc dobře věděli, proč nastavili metu 50 tisíc podpisů pro prezidentské kandidáty,“ podotýká Vladimír Franz, podle kterého celá kampaň kolem jeho osoby je dobrovolná a zařekli se, že nevezmou od nikoho žádný finanční dar, dokud se nezíská minimální nutný počet „autogramů“. Celá kampaň z popudu občanů by pak podle jeho slov ztratila na autenticitě. „Stát si nelze koupit za pár korun, za darovaného buřta,“ poukazuje na praktiky jiných , kteří vysílají s petičními archy do ulic najaté brigádníky nebo lákají na drobné „pozornosti“.
Že je to bez finančního zázemí těžší než u ostatních kandidátů, toho si je vědom. „Někteří lidé se dokonce bojí podepsat. Nevím, snad je to nějaké rezidium totality nebo pohodlnost,“ přemýšlí nahlas a poukazuj na zcela opačný trend Američanů, kteří naopak hrdě veřejně proklamují, za kým stojí. „U nás je to záležitost intimní, je to skoro hanba podepsat se otevřeně za někoho,“ dodává s tím, že na facebooku má sice právě on nejvyšší oblibu, ale sociální sítě jsou jen platforma, sice důležitá, ale bohužel v petiční akci pasivní.
Komunismus? To je nenávist a šrám na duši
Téma komunistické ideologie rovněž přišlo na přetřes v rámci debaty s adeptem do prezidentských voleb. „V Severních Čechách je to aktuální téma. Je to kvadratura kruhu,“ vyjádří se na dotaz z davu. Komunismus podle něj přinesl učení o třídní nenávisti a třídním boji. „To by v demokracii nemělo být. Bohužel komunistická strana stále klade věnce na pomník Klementa Gottwalda, nedistancuje se o minulého režimu, takže jakoby stále tu kontinuitu udržuje. Je to šrám na duši národa,“ nastínil svůj postoj ke KSČM.
Usmějte se, vyletí ptáček
Setkání Vladimíra Franze se Severočechy bylo v každém z měst zakončeno fotohappeningem „Postavte se za Vladimíra“. Vzniklo tak několik skupinových fotografií, v Mostě se příchozí debatéři postavili za nonkonformního uchazeče na českého reprezentanta na schodech před městským divadlem, kde složil svou první divadelní hudbu.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lucie Bartoš
