Kniha, která již dva dny poté, co se objevila na pultech knihkupců, byla bezmála vyprodaná. Publikace byla pro nakladatele Šulc-Švarc více než dobrou volbou. Perličkou totiž je, že vzhledem k vysokému zájmu o koupi knihy musel vyjet řidič do skladu a přivést chtivým čtenářům i další várku, aby si knihu mohli po středečním křtu odnést domů. I proto nakladatel prozradil, že se zcela jistě připraví další vydání díla, které poodkrývá, jak se v Česku od základu formovaly bezpečnostní složky státu po zrušení StB a co všechno se v nich odehrávalo.
I když Jiří Růžek, který působil jako ředitel Bezpečnostní informační služby (BIS) v letech 1999 až 2003, použil při sepisování svých memoárů vzor starých kronikářů a vypráví tak jen to, co sám osobně zažil nebo co mu vyprávěli očití svědkové, je nabíledni, že jeho tvorba asi ne každého potěšila. „Zaslechl jsem, ovšem samozřejmě nikoli oficiálně, že mě v souvislosti s napsáním a vydáním knihy začal prověřovat Národní bezpečnostní úřad (NBÚ). Zda je to pravda, či jen fáma, to ale opravdu nevím,“ řekl pro ParlamentníListy.cz Růžek.
Fotogalerie: - Růžkův labyrint
Nejstarší lidské řemeslo? Prostitutka, nebo vyzvědač? Druhá možnost je prý asi správně
Zajímavé přirovnání a vlastně i polemiku nad tím, jak moc zpravodajské služby sahají do životů všech a jak dlouhou mají historii, přinesl během křtu pak bezpečnostní analytik a publicista Jan Schneider. S mírnou nadsázkou totiž překvapil všechny přítomné, když sdělil, že zpravodajské služby měly své místo již v samotném ráji. „Tam také došlo k prvnímu zpravodajskému průniku, když se had vloudil k Evě a donutil ji, aby začala toužit po Bohem utajovaných skutečnostech, které měly být odhaleny po požití ovoce ze stromu poznání. A protože Bůh, stejně jako dnešní tajné služby světa, měl možnost aktuálního zvukového monitoringu toho, co se kde říká, ihned se o tom, co Eva s Adamem udělali, dozvěděl. To je možná důkaz toho, že i když se vedou dohady, zda je nejstarším povoláním jistá velmi lehká profese, já osobně věřím tomu, že ta přišla až po vyzvědačích,“ uvedl Schneider.
Psali jsme:
Podle něj kniha neobsahuje anonymní kafrání, ale otevřené pohledy na to, co vše se v Česku v tajných službách dělo a jaké to mělo možná i důsledky. „To kafrání, které se stalo módou, devastuje společenskou, zpravodajskou i politickou kulturu. Tohle je ale slovo do pranice,“ konstatoval ještě Schneider, který byl také prvním, kdo na knihu Jiřího Růžka psal recenzi.
Možná přijde „noc dlouhých nožů" a zamíchá se tu politickými kartami
„Své vzpomínání na zpravodajské služby jsem dopsal v době, kdy se v českém politickém rybníčku Brčálníku vzedmuly přímo oceánské vlny. Příběh slušného a perspektivního Petra Nečase připomíná antické drama, kde nikdy nebyla nouze o vášně. Vševědoucí Václav Klaus se stal soukromou osobou, nicméně na prezidentském stolci ho vystřídal Miloš Zeman – vždy a stejně jako jeho předchůdce připravený poučit kohokoli o čemkoli. Ale hlavně žádostivý splatit staré dluhy a ústrky, na něž možná přátelé ze sociální demokracie zapomněli. To však neznamená, že na ně zapomněl onen `Šedý vlk`. Neprohádám moc, když řeknu, že se chystá `noc dlouhých nožů`, v níž pan prezident po čertech rázně zamíchá politickými kartami. Bude zajímavé, jak zareagují ostatní hráči v téhle již dávno obehrané hře o investituru. Nicméně, jsem docela rád, že nemusím tančit na tomto bále. Není to už ani můj bál, ani moje válka,“ přiznává Jiří Růžek mimo jiné v doslovu své knihy.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová
