„Demisi, demisi, demisi,“ řvali lidé procházející protestním průvodem po Národní třídě, přesně jako před třiadvaceti lety. Nicméně v Praze se toho na 17. listopadu dělo mnohem víc. Těch akcí bylo nespočet, od samostatných akcí po desetitisícový průvod.
Ověnčené památníky
Před kostelem Panny Marie Sněžné bylo zrána víc ruských turistů než účastníků mše věnované Bohu a Anežce České za třiadvacet let svobody. Pak se ale kolem desáté kostel postupně zaplnil. Hlavním celebrantem byl biskup pražské římskokatolické arcidiecéze Karel Herbst. Nejdříve zavtipkoval, že museli kněží Marii Sněžnou požádat, aby se nezlobila, že bude v jejím kostele velebena jiná svatá.“Před třiadvaceti lety byla svatořečena a v tu dobu se národ osvobodil. Anežka byla s námi, když padla vláda jedné strany. Jsme jí zavázáni vděčností,“ řekl. Z Bible četl i herec Jan Potměšil.
Fotogalerie: - 17.11. v Praze
U památníku 17. listopadu na Národní třídě to už v tu dobu vypadalo jako v květinářství. Věnce tam položili prezident Václav Klaus a později premiér Petr Nečas. Postávala tam i šéfka Suverenity Jana Bobošíková a její manžel držel další věnec. Před průchodem tou dobou ještě postávali signatáři akce D.O.S.T. a na transparentu měli heslo: „Chráníme prezidenta, chráníme stát.“ Vedle stál pán s otevřenými deskami, kde měl napsáno, že Klaus rozkradl zemi, což hlasitě komentoval: „Oni ho zde hájí, aby mohl dokončit dílo zkázy a mohl ukrást ještě to málo, co nám zbylo."
Podobné květinářství se v tu dobu vytvořilo u Hlávkovy koleje kousek od Karlova náměstí.
Vlastní ohlédnutí
V listopadu 1989 byl i autor článku na Národní třídě, tehdy jako student střední školy. Od Albertova se protestující přesunuli kolem bytu Václava Havla na nábřeží až na Národní třídu. Zvonili klíči, chtěli demisi, vládlo nadšení. Před, tehdy obchodním domem Máj, je zastavili příslušníci SNB v bílých helmách s obušky, kteří se skrývali za štíty z plastu. Lidé jim začali za štíty házet květiny, ale zavládlo napětí. V tu dobu jsme začali mávat na našeho profesora, jenž se ale skryl v davu. Až o dost později jsme zjistili, že mu před tím zemřela manželka, zůstal sám s dvěma dětmi a pochopitelně se bál o práci.
Fotogalerie: - Demonstrace proti vládě
Jako náctiletí jsme chtěli co nejdřív od esenbáků pryč. Báli jsme se. Donedávna si autor článku v hlavě pěstoval představu, že odejít nechtěl, ale přizpůsobil se kamarádům. Až před několika měsíci mu bývalí spolužáci na srazu po deseti letech trochu osvěžili paměť. „Hrozně jsme se báli. Najednou jsi zbělal a prohlásil, že musíme pryč, tak jsme šli,“ řekli. Za esenbáky v ulici Mikulandská jsme se dostali přesně ve chvíli, kdy byly všechny postranní ulice uzavřeny. Pak začal masakr. Ještě dlouho jsme pak hledali kamaráda, ale toho schovali hodní lidé přesně v tom domě, kde je dnes v podchodu umístěn památník 17. listopadu.
Spektákl Stop vládě
Nynější pochod začal na Václavském náměstí, kde se konaly dvě demonstrace. Akce Stop vládě pod koněm sochy svatého Václava a před Národním muzeem protest hnutí Skutečné demokracie. Kolem třetí se dav hnul směrem k Národní třídě, tedy vlastně šel směrem opačným, než v roce 1989. Žádala se demise a nejvíce byly vidět prapory Odborového svazu KOVO a anarchistů. Pod sochou Josefa Jungmanna stála žena s megafonem a vyřvávala, že je David Rath politickým vězněm se vším všudy, protože vždy bojoval proti korupci, lžím a za ozdravení celého zdravotnictví.
Psali jsme:
Před Novou scénou Národního divadla se průvod zastavil, protože tam stála vláda s obušky v rukou. Tedy jen v podobě papírových fotek jednotlivých ministrů – Miroslav Kalousek, Karolina Peake, Petr Nečas a další – s přimalovanými helmami esenbáků na hlavách vedené loutkáři, kteří účastníky pochodu začali mlátit papírovými trubkami po hlavách. Pak projevy, střídaly projevy, Petr Uhl, Lenka Procházková a další. Kolem staré budovy Národního divadla prošel průvod masek sdružení Arnika, pojmenovaný Smetana na vzduch. Byla tam třeba i maska Václava Klause.
„Není to jen utopie, pro toho, kdo s Prahou žije. Pozvedáme dnes svůj hlas, ať tu vládne poklid zas! Ať je krásné nábřeží, kam Smetana náleží,“ dostal reportér ParlamentníchListů.cz do rukou báseň. Prostě oslavy 17. listopadu se nesly v duchu poezie a divadla. Nicméně, kdo si hraje, nezlobí.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
