Podle Bohumila Doležala Petr Nečas v Mnichově neřekl nic nového. Ale přesto byl jeho projev tím nejnormálnějším a také nejdůstojnějším, co z české strany zaznělo. Vyjádření osobního stanoviska ve shodě s Česko- německou deklarací je tím, k čemu se v prezidentské kampani neodhodlal Karel Schwarzenberg (byť se k tomu podle Doležala odhodlat měl).

Podle Doležala bylo drastické omezení základních práv a svobod německých obyvatel předehrou k drastickému omezování práv všech ostatních o tři roky později. „Tato salámová likvidace byla nutným doprovodem integrace ČSR do ruské komunistické koloniální říše,“ píše politolog.