Onehdy mi jeden známý říkal, kdo to je člověk s titulem MBA. Sáhodlouze jsem mu chtěl vysvětlit podstatu, ale on mne uzemnil velmi stručným: „Nechci paušalizovat, ale je to titul za peníze. Takže některý vykuk prostě ukazuje navenek lidem, že má prachy, aby si titul koupi. Což je ale z druhé strany rozhodně čistší a legálnější, než plzeňská práva…“
Rodiče zrazují od učňáků
„V době, kdy víc jak jindy platí, že řemeslo má zlaté dno, a takový obkladač má v Praze plat jako dobře zavedený právník, rodiče stále vidí v učňovském školství cosi podřadného,“ říká pro ParlamentniListy.cz zástupce ředitele pro odborný výcvik středního odborného učiliště elektrotechnického v Plzni Bohumír Sobota. „Doba šla strašně dopředu, kluk s učňovským listem už nechodí v umaštěných modrácích, operátor počítačově řízených strojů nenosí s sebou kladivo, kleště a olej na mazání, to už je historie.“
Přesto zájem z řad rodičů je téměř rovnající se nule. „Raději by měli kluka na střední škole, gymnáziu, dokonce i na vysoké škole, a přitom na druhé straně ví, že se bude trápit. Jako řemeslníka se o něj dnes firmy poperou a bude se mít vpravdě královsky. Může i do zahraničí, kamkoliv, jenže tohle neřekne ani rodina a bohužel ani základní škola,“ přidává se ředitel střední školy v Horní Bříze Karel Suda. „My jsme po letech opět zavedli obor kamnář. Zaplnili jsme třídu a myslím, že to bude k prospěchu všech.“
Hospodářská komora burcuje na poplach. Ročně se „do života“ dostává například jen několik učňů – kominíků. Přitom by jich byly potřeba ročně desítky a desítky. Pro mnohé je to podřadná profese, špinavá práce. A takových příkladů jsou stovky. Regensburská obchodní a průmyslová komora vyhlásila program na vzdělávání a výměnu učňů ze západních Čech a Bavorska. Do projektu se zapojilo zatím jen minimum učilišť. V sousedním Německu rovněž potřebují manuální pracovníky a tak „loví“ i v Čechách. S minimálním výsledkem. Těch pár „nadšenců“ pozvolna odpadlo a snad i z důvodů nezájmu rodiny se vrátili zpátky do školních škamen, protože… “učení a ještě k tomu biflování němčiny je spousta práce“. Ač motivováni dobrou budoucností a finanční jistotou, rodinné zázemí jim podporu neposkytlo.
Stovky kuchtíků, pramálo kuchařů
„Snad každá druhá škola učí kuchaře,“ říká vedoucí učitel odborného výcviku Odborné školy výroby a služeb v Plzni Vít Kraus. „Bývalá zemědělská učiliště, stavební školy…, jenže položme si otázku, jakou dají svým absolventům odbornou úroveň. Ne každý má dobré zázemí a odborně fundované pedagogy. Někteří učí jen teoreticky a v kuchyni nikdy nebyli. Pak se nemůžeme divit, že řemeslo je tak zprofanované a říká se, že na kuchaře či cukráře může jít každý! Omyl. Firma pak vyučenci nechá jen mít nádobí, protože si nemůže dovolit, aby zkazil každé druhé jídlo.“
Opět si dovolím zavzpomínat na jednoho starého kantora z prestižní mariánskolázeňské hotelové školy, který prohlásil: „Každý se hrdě hlásí, že umí vařit, ale nakonec umí jen perník (rozuměj pervitin, poznámka autora). Bojí se vzít do ruky nůž, aby se nezranili, o znalosti masa ani nemluvě. Kdo pak taková budižkničemu zaměstná?“
Němci na jednáních mnohokrát upozorňovali, že obdobnou situaci u nich také měli, ale vyřešili ji. Naše instituce a orgány jsou k tomu hluší a tak se Západ s pobavením dívá, jak opakujeme jejich chyby. Hospodářská komora by měla garantovat odbornost a fundovanost, zabývá se však vlastními spory, čímž se dostává na úroveň občanských zájmových sdružení. Jestliže se stala nepovinnou organizací, ani nemůže spravovat učiliště, jako je tomu u našich sousedů. Krize řemesel tedy postupuje dál a je otázkou, zda se vůbec podaří zachránit některé obory a je snad ještě horší, že nebudou ani pokračovatelé těchto tradic. A to je podle mínění některých odborníků již známka kulturního úpadku.
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala