Co říkáte situaci na Ukrajině?Anketa
Příběhů jako je ten Stanislavův bude zřejmě v Česku víc. Obsahuje v sobě hned několik fatálních prvků, jejichž namíchaný koktejl tvoří výhled na možný velmi negativní další vývoj. Těžko lze posoudit, kterému typu trablů se mohl dotyčný muž-samoživitel vyhnout a může si za ně sám a které vznikaly jen proto, že neexistovala pomoc na samém začátku. Pokud ty potíže totiž shrneme, jde: o nezodpovědnost zaměstnavatelů, kteří nezaplatí svým zaměstnancům mzdy, o praktickou nemožnost vymožení dlužné mzdy, pokud dotčený člověk nemá na právníka (a to většinou nemá, pokud nedostane zaplaceno za měsíční i několikaměsíční práci), o sociální systém, který nedokáže v takových případech účelně a okamžitě pomoci a v neposlední řadě o lichvářské půjčky a vymáhání dluhů v českých poměrech. Ale vezměme to po pořádku, tak, jak se s tím redakci svěřil pan Stanislav.
- Další příběhy ParlamentníchListů.cz ČTĚTE ZDE
Na dceru soud vyměřil alimenty 200 korun. Ani ty nikdy neviděl...
„Pracoval jsem delší dobu v jedné firmě, ta ale skončila, a tak jsem si musel hledat práci novou. V té době mně už ale bylo přes 40, a tak jsem začal zjišťovat, jak složité je už v takovém věku někde získat normální trvalou práci. Mám řidičský průkaz typu C, tak jsem hledal práci jako řidič. Vyučený jsem zámečníkem, proto mě zajímaly i nabídky v této profesi. Také mám zkoušky na vysokozdvižný vozík, hledal jsem tedy uplatnění v nějakém skladu. Práci jsem potřeboval rychle, ale neuspěl jsem, i když jsem se každý den někam chodil ptát. Mám ve své péči dceru, o kterou se starám od jejích 6 měsíců, soud na ni vyměřil matce alimenty 200 korun, ale ty jsem nikdy neviděl. Nakonec jsem tedy přijal práci v jedné hlídací agentuře,“ popsal Stanislav. Netušil, jaké trable mu tím nastanou.
Fotogalerie: - Hudečkova rybí polévka
Psali jsme:
„Jak se ukázalo později, pan majitel zaměstnancům nevyplácel mzdy. Bylo nás asi deset. Neměli jsme kvůli tomu na nájem, na běžné potřeby. Nějakou dobu jsem čekal, že třeba zaplatí, ale pak jsem se nechal zaevidovat na Úřadu práce. V domnění, že ty peníze nakonec přece jen dostanu, jsem však nežádal ani o příspěvek na bydlení, což se mi nakonec vymstilo. Když jsem na nájem neměl, vzal jsem si půjčku 5 tisíc, a to jsem pak opakoval ještě dvakrát. Samozřejmě že to bylo u nebankovní instituce, jinde by mi nedali nic,“ pokračoval dál muž, který v současné době neví, co mu budoucnost přinese. Jak sám dodává, nic moc dobrého nečeká, a i proto se obrátil na ParlamentníListy.cz s tím, aby si lidé měli možnost přečíst to, co se může stát…
To není jen dluh, ale podvod, řekl soud. A tak přišel i trest
Jak se dá očekávat, netrvalo dlouho a začal kolotoč vymáhání. U Stanislava, na rozdíl od většiny jiných dlužníků, odlišný tím, že on byl obviněný z toho, že si o půjčku zažádal, i když věděl, že nebude mít z čeho ji platit. I soud jeho konání jako podvod klasifikoval, dal mu za to podmíněný trest, u kterého však hrozí, že bude změněn na nepodmíněný, pokud dluh nezaplatí. Vzhledem k tomu, že jeho dceři bude teprve letos 17 let, hrozilo by, že by musela jít do plnoletosti do dětského domova.
Fotogalerie: - Václavák demonstroval
ČTĚTE, CO DĚLAT, KDYŽ ZAMĚSTNAVATEL NEZAPLATÍ
„Pracuji teď pro jednu uklízecí firmu, 13, 14 hodin denně za plat, který mám obstavený exekutory, takže je nižší než minimální mzda. To stačí sotva na pokrytí nájmu a životních potřeb. Nevím, z čeho splácet,“ posteskl si Stanislav. Nutno dodat, že půjček a nyní již i exekucí má však na svém „kontě“ víc. Říká, že ty předchozí - všechny však maximálně v řádu tisíců korun - si bral v době, kdy měl práci, ze které byl schopný smluvní splátky platit. Poté, co se ocitnul bez práce a pak se stal ještě napáleným od zaměstnavatele, už závazky plnit nemohl. A tak v současnosti prý jeho pohledávky celkem i s penále činí přes 300 tisíc korun.
Psali jsme:
Majitel firmy si prý užívá nezdaněných peněz, které nezaplatil zaměstnancům. Těm zůstaly jen ty dluhy...
„Víte, štve mě, že ten majitel hlídací agentury žádnou nouzi nezažil. Klidně si užíval nezdaněných peněz, které patřily zaměstnancům za jejich práci, ale nedal jim je. Když pak šlo do tuhého, jak jsem zjistil, společnost zrušil, přejmenoval a založil jako novou a jel podobným způsobem dál. Nikdo si na něm nic nevzal. Byl jsem si tehdy stěžovat na inspektorátu práce, tam jeho osobu dobře znali, ale řekli, že jediné, co s ním můžou udělat, je, dát mu maximálně padesátitisícovou pokutu a čekat, zda ji zaplatí. Nám, kteří jsme mu naletěli, dlužil přitom daleko víc. Jestli tedy nějakou sankci dostal, nevím, to, že já jsem své peníze od něj nikdy neviděl, vím ale naprosto přesně. Zatímco on si žije dobře, mě čeká s velkou pravděpodobností kriminál a docela věřím tomu, že i jiné lidi, co u něj pracovali a museli řešit svoji situaci půjčkami alespoň na nájem,“ pojmenoval část toho, co ho tíží, Stanislav.
Amnestie jednoho očistila. A ten druhý... Škoda mluvit
Paradoxem všeho je to, že dotyčný zaměstnavatel se přece jen kvůli něčemu nakonec také do hledáčku justice dostal. „Jenomže loňská amnestie ho očistila, čehož já se u mých exekucí nedočkám. Když mě zavřou za to, že nebudu moci dostát zaplacení dluhů, stát se snad o moji dceru postará a koneckonců, na dobu vězení, i o mne. Co ale bude, až vyjdu ven? Dluhy po dobu vězení budou jen narůstat, nikdo mi je neodpustí. Až vylezu ven, nevím, jestli v mém věku a se záznamem v rejstříku někde práci naleznu, abych dluhy mohl splácet. Co mi tedy bude zbývat? Asi budu muset vážně spáchat pak ještě závažnější trestný čin než je půjčka, abych si udržel ubytování – i když v nápravném zařízení s pravidelnou stravou,“ uzavírá poměrně chmurně svůj příběh Stanislav. Jak doplnil, je mu prý v jeho věku líto to, že vůbec je nucený takto přemýšlet.
Psali jsme:
Bude to ještě dlouhá cesta, ale naděje snad je...
Vzhledem k tomu, že úřady nemohou k cizím osobám podávat informace, není možné, aby redakce ParlamentníchListů.cz zjistila veškeré detaily toho, co vedlo k tak dramatické situaci, ve které se pan Stanislav ocitl. Možná by mu stálo za to oslovit znovu soud či probační a mediační službu ohledně hrozby nepodmíněného trestu. Možná existuje další cesta prostřednictvím úřadu práce a sociálního odboru, krátkodobě třeba i přes nějakou charitativní organizaci. Podstatné je, že Stanislava, ale i jeho dceru, čeká ještě tvrdý boj. Bude-li to možné, ParlamentníListy.cz budou jejich osud dál sledovat.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Alena Hechtová
