Příběhů jako je ten Stanislavův bude zřejmě v Česku víc. Obsahuje v sobě hned několik fatálních prvků, jejichž namíchaný koktejl tvoří výhled na možný velmi negativní další vývoj. Těžko lze posoudit, kterému typu trablů se mohl dotyčný muž-samoživitel vyhnout a může si za ně sám a které vznikaly jen proto, že neexistovala pomoc na samém začátku. Pokud ty potíže totiž shrneme, jde: o nezodpovědnost zaměstnavatelů, kteří nezaplatí svým zaměstnancům mzdy, o praktickou nemožnost vymožení dlužné mzdy, pokud dotčený člověk nemá na právníka (a to většinou nemá, pokud nedostane zaplaceno za měsíční i několikaměsíční práci), o sociální systém, který nedokáže v takových případech účelně a okamžitě pomoci a v neposlední řadě o lichvářské půjčky a vymáhání dluhů v českých poměrech. Ale vezměme to po pořádku, tak, jak se s tím redakci svěřil pan Stanislav.

• Další příběhy ParlamentníchListů.cz ČTĚTE ZDE

Na dceru soud vyměřil alimenty 200 korun. Ani ty nikdy neviděl...

„Pracoval jsem delší dobu v jedné firmě, ta ale skončila, a tak jsem si musel hledat práci novou. V té době mně už ale bylo přes 40, a tak jsem začal zjišťovat, jak složité je už v takovém věku někde získat normální trvalou práci. Mám řidičský průkaz typu C, tak jsem hledal práci jako řidič. Vyučený jsem zámečníkem, proto mě zajímaly i nabídky v této profesi. Také mám zkoušky na vysokozdvižný vozík, hledal jsem tedy uplatnění v nějakém skladu. Práci jsem potřeboval rychle, ale neuspěl jsem, i když jsem se každý den někam chodil ptát. Mám ve své péči dceru, o kterou se starám od jejích 6 měsíců, soud na ni vyměřil matce alimenty 200 korun, ale ty jsem nikdy neviděl. Nakonec jsem tedy přijal práci v jedné hlídací agentuře,“ popsal Stanislav. Netušil, jaké trable mu tím nastanou.