Vzpomíná, jak na jaře 1990 v Občanském fóru plánovali, jak vychovají novou generaci úředníků, nezávislých na politice. „Jenomže pak vznikly podivné loajalistické a rychle korupční spolky, označující se za „politické strany“,“ píše. A pro toto prosťáčkovsky ideologické vidění světa, navíc motivované korupcí, byla taková představa nepřijatelná. A od toho se podle Urbana začal odvíjet současný marasmus zneužívání státní správy.
Totéž lze říci o justici a veřejné žalobě. Proto je dnes kvalita rozhodování soudů a státních zástupců ještě horší, než dřív. „Hrdinský pokus o nápravu na poslední chvíli, spojený pro veřejnost se jmény nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana a pražské vrchní státní zástupkyně Lenky Bradáčové, má také ještě hodně daleko k happyendu,“ obává se Urban.
Po odvolání ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila totiž jeho nástupce Pavel Blažek začal s restaurací dřívějších poměrů. Jako příklad Urban uvádí stažení kárné žaloby na Stanislava Bernarda, soudce, kterého chtěl Pospíšil hnát k zodpovědnosti za to, že se v rozporu se zákonem vedle justice angažoval na velmi exponované pozici předsedy arbitrážní komise Českomoravského fotbalového svazu.
Petr Nečas, s jehož nástupem byly spojovány naděje na očištění ODS, podle něj dopadl jak Dubčekovo vedení KSČ po srpnové okupaci. „Ještě pár měsíců měli nominální moc a funkce, ale za scénou už rozhodovali jiní,“ připomíná. Stejně tak dnes už se prý zase vracejí k moci osvědčené kmotrovské kádry. Byl vyhozen ministr spravedlnosti i policejní prezident. Takhle prý začínalo nejtrapnější období našich dějin.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jav
