Obora, Osada, Rakovec, Rokle, U kotvy. Tyto a další často romantikou zavánějící názvy znal kdysi každý Brňan. Jde o ještě pár léty populární místa kolem „brněnského moře, tedy Kníničské přehradní údolní nádrže, v brněnské hantýrce zvané „prýgl“.

 Ovšem, kdeže ty krásné časy jsou, kdy „na prýglu sosna betelně rumplovala“  (na přehradě nádherně svítilo slunce) a kocóři chytaly bronz ( a dívky se opalovaly).  Vodu přehrady začaly více než plavci okupovat nepříliš zdravé sinice a namísto ve Svratce si začali  Brňané stále častěji máčet nohy v jadranu. Obrovskými náklady a společným úsilím radnice i vědců se podařilo konečně vodu po několika létech vápnění, provozu provzdušňovacích věží a dalšími složitými kroky vyčistit. Ale ouha - život na její břehy se nevrátil. Kempy zkrachovaly, provozovatelé bister a letních osvěžoven sbalili krámky a začaly se věnovat úplně jinému podnikání, nebo se odstěhovali. „Bláhově jsem se domnívala, že když bude voda čistá, vrátí se lidé a zase bude kšeft. Nevím proč to tak není, ale založit si živnost na kšeftu u přehrady je sebevražda,“ potvrdila paní Božena, která se svým stánkem patřila kdysi mezi známé obchodníky na březích přehradního jezera. Dnes už na to kašle. Jedno to však není brněnské radnici, která se nehodlá se současným stavem jen tak smířit.