V aktuálním vydání pravidelné rubriky Týden v médiích se analytik Petr Žantovský nejdříve zastavil u události, která se sice může zdát jako marginální personální spor, ve skutečnosti však podle něj odhaluje hlubokou krizi identity veřejnoprávní televize.
„Jde o vystupování mého v uvozovkách velmi oblíbeného moderátora Václava Moravce. Ten v posledních Otázkách opět překročil jistý profesní Rubikon v tom, jak se má, či nemá chovat redaktor veřejnoprávního média, a opět nám předvedl, že hranice mezi novinařinou a osobním aktivismem je v jeho případě prakticky neexistující,“ míní Žantovský.
Vše začalo v samotném závěru pořadu, kdy se moderátor loučil se svou dlouholetou dramaturgyní Hanou Andělovou. Podle mediálního analytika před kamerami zazněla slova, která do standardního vysílání nepatří.
Václav Moravec doslova prohlásil: „Jméno Hany Andělové jste dnes v titulcích viděli naposledy, což je důsledek její profesní a osobní integrity, za kterou jí chci poděkovat.“
„Toto vyjádření je samo o sobě za hranou, ale moderátor se s ním nespokojil a své tažení proti vedení instituce, která ho zaměstnává, přenesl i na sociální sítě. Tam své vystoupení doplnil dalším útokem, když napsal: ‚Rozesadit, aby byl klid na práci... Hanka Andělová byla druhou vedoucí dramaturgyní Otázek v jejich 22leté historii, po Čestmíru Fraňkovi. Rozhodování o skladbě hostů se vždy dělo na základě celoredakční shody. Čas k nápravě pod tlakem vybraných radních ČT se nachyluje, a tak Hanka Andělová nedobrovolně skončila. Díky jménem celého týmu za její profesní i osobní integritu.‘ Domnívám se, že těmito vyjádřeními pan Moravec zcela jasně překročil veškerá ustanovení, ať už se jedná o Kodex České televize, nebo prostě o slušné mravy,“ uvádí Žantovský.
Fotogalerie: - Nedůvěra vládě
Moravec podle něj vnesl do veřejné diskuse ryze osobní tón a učinil tak v prostoru, který je placen z našich sekundárních daní, tedy koncesionářských poplatků. „V podstatě tím vyhlásil válku vedení České televize a dopustil se něčeho, co lze nazvat pokusem o veřejné vydírání. My se zde Českou televizí zabýváme pravidelně a často nešetříme kritikou, ale v tomto případě je to právě Václav Moravec, kdo si vzal černého Petra, a to zcela dobrovolně,“ domnívá se mediální expert.
Moravcovo chování podle něj působí, jako kdyby mu onen diskusní pořad patřil, jako kdyby na něj měl doživotní nárok a mohl tam vládnout bez jakékoli korekce, bez ohledu na zákon o České televizi i na vnitřní pravidla instituce.
„Úvahy o konci Otázek Václava Moravce zde přitom zaznívaly už od dob minulého ředitele. To, že se tehdy moderátora nepodařilo zrušit či nahradit, bylo dokonce jedním z důvodů napětí, které tehdy v televizi panovalo. Nyní je otázkou, jak se k situaci postaví současné vedení a generální ředitel. Zda je Moravcova síla stále tak velká, aby mohl zpochybňovat i stávající management a Radu ČT, to v tuto chvíli nevíme. Jisté však je, že podobné incidenty nijak nepřispívají k věrohodnosti veřejnoprávní instituce u jejích poplatníků. Naopak to dává za pravdu těm kritikům, kteří dlouhodobě upozorňují na to, že se televize chová politicky, jednostranně a stranicky. Václavu Moravcovi lze tedy v uvozovkách poděkovat, že tyto obavy svým chováním definitivně potvrdil a vnesl do celé věci jasné světlo,“ uzavírá téma Žantovský.
Média oprášila osmdesátkové „mokobuko“ a „klapoklidez“ z 50. let
V další části analýzy se podíval na fenomén, který se podle něj v našem mediálním prostoru vrací s železnou pravidelností.
„Již mnohokrát jsme na tomto místě konstatovali, že mnohé rysy současné doby až mrazivě připomínají éru minulou, konkrétně tu totalitní. Znovu jsem si tuto paralelu uvědomil, když jsem studoval zprávu o společném postupu několika žurnalistických organizací a médií, která podepsala společné memorandum doprovázené takzvaným novinářským desaterem. Když jsem si toto desatero četl, nenašel jsem v něm nic jiného než prázdné floskule a fráze, které pouze mechanicky popisují realitu a neustále se odvolávají na to, že novináři mají dodržovat profesní a etické kodexy,“ uvádí Žantovský.
Je podle něj naprosto zjevné, že i kdyby dotyční podepsali dvacet podobných memorand, nedosáhnou tím absolutně ničeho. Etika se totiž nedá vynutit papírem, pokud chybí vnitřní integrita. „Máme zde dvě zdánlivě protichůdná prostředí – na jedné straně veřejnoprávní, a na druhé soukromá média. Česká televize má svůj kodex dokonce přímo v pracovních smlouvách, ale stačí se podívat na konkrétní výstupy,“ upozorňuje expert.
Jako odstrašující příklad může sloužit rozhovor v pořadu Interview ČT24 s Liborem Vondráčkem, v němž se paní redaktorka k hostovi chovala naprosto prapodivně, ponižovala ho a rozhodně by se nedalo říci, že by dodržovala jakákoli etická pravidla. „Podobně je na tom soukromý sektor, například vydavatelství Economia a jejich web Aktuálně.cz. Ti mají sice velmi pěkný a komplexní etický kodex, ale jeho dodržování je v praxi více než diskutabilní,“ míní Žantovský.
Fotogalerie: - Poprvé pořádně?
Mohl by prý uvést desítky příkladů, ale postačí zmínit jeho vlastní zkušenost. „Redaktoři zmíněného serveru mě v průběhu půl roku třikrát nazvali dezinformátorem. Když jsem se však ozval a vyzval šéfredaktora, aby mi upřesnil, kdy, koho, čím, jak a případně za kolik jsem dezinformoval, nebo aby své tvrzení odvolal, došlo ve všech třech případech k omluvě. Z toho vyplývá, že o nějakém soustavném dodržování etických kodexů v těchto redakcích nemůže být řeč,“ soudí analytik.
Etické normy mají totiž jeden zásadní problém, a tím je jejich nevynutitelnost. „Pokud dnes zástupci Syndikátu novinářů hlasují o potřebě stavět nová desatera, doporučil bych jim nahlédnout do vlastního archivu. Jejich etický kodex existuje již od konce devadesátých let, byl odvozen od evropských standardů a obsahuje vše podstatné. Otázkou však zůstává, zda ho někdo skutečně dodržuje, nebo zda jde jen o další prázdné plácnutí do vody,“ vyjádřil se Žantovský.
Situace mu prý neodbytně připomíná osmdesátá léta, kdy se přijímaly dokumenty jako takzvané „mokobuko“, což byla lidová zkratka pro Morální kodex budovatele komunismu. V padesátých letech se pro změnu prosazoval „klapoklidez“, tedy kladný poměr k lidově demokratickému zřízení. Současné memorandum v českých médiích podle něj není ničím jiným než dalším takovým moderním „mokobukem“.
„Jde pouze o nátlakový prostředek, který má donutit legislativu a další orgány k tomu, aby se ještě více klaněly médiím, která o sobě sice hrdě prohlašují, že jsou nezávislá a nestranná, ale každý, kdo se v oboru alespoň trochu orientuje, dobře ví, jaká je skutečnost. Jedná se o další zbytečný dokument, který svobodu slova u nás rozhodně nijak nerozšíří,“ upozorňuje expert.
Jedna skupina chce rozhodovat o životě skupin jiných
V závěrečné části aktuální analýzy se Petr Žantovský dotkl události, o které se již na stránkách Parlamentních listů psalo. „Z pozice mediálního analytika si ji nedovolím obejít. Jsme totiž svědky něčeho tak neuvěřitelně absurdního a nesystémového, že si v naší novodobé historii nepamatuji obdobu,“ tvrdí expert.
Jste pro zrušení poplatků pro ČT a ČRo?Anketa
Jde o společnou iniciativu Zbigniewa Czendlika z Rady Českého rozhlasu a Ivany Denčevové z Rady České televize, kteří sepsali jakýsi společný dopis či petici. V tomto dokumentu, který nyní nabízejí k podpisu ostatním kolegům v radách, ostře vystupují proti vládním plánům na změnu financování veřejnoprávních médií, konkrétně proti přechodu z poplatkového systému na systém rozpočtový.
„Tímto krokem se oba jmenovaní vystavují silnému výsměchu u všech, kteří jsou v dané problematice orientováni. Především však demonstrují absolutní neznalost zákona o příslušných médiích, protože žádná právní norma takovou pravomoc k podobným politickým aktivitám radním neposkytuje. Jejich role je zákonem definována výhradně jako role kontrolní a dozorová nad životem a hospodařením těchto dvou institucí,“ upozorňuje Žantovský.
Dále uvádí: „Radní nemají v žádném případě jakýkoli dosah na to, podle jakého systému nebo jakou procedurou budou tyto instituce financovány – to je výsostné právo zákonodárce. Kdyby takový dopis sepsali a podepsali jako dva soukromí občané, bylo by to v naprostém pořádku, neboť mají právo si myslet, co chtějí.“ Ovšem vystupovat v této věci jako členové rad, a dokonce přemlouvat k podpisu jiné radní, i ty, kterým se do toho podle jejich vlastních slov nechce, je podle analytika značným překročením jakýchkoli vědomostí o tom, jak funguje demokracie a demokratická procedura.
„Tento proces, kdy se regulační orgán de facto přetváří v politický aktivistický spolek, je ve své podstatě přímým útokem na demokracii a její smysl. Měli bychom se vážně ptát, v jakém stavu se naše společnost nachází, když lidé, kteří mají jako první dodržovat zákon, jej sami ignorují. Potom se nemůžeme divit jiným občanům v odlišných souvislostech, že jim znalost zákona absolutně nic neříká, natož aby se jím řídili. Je to obzvláště smutné u Ivany Denčevové, která je v mediálním světě zkušeným harcovníkem. Prošla soukromou regionální televizí, působila v Českém rozhlase i v regionální televizní agentuře. Je to člověk, který by o tomto prostředí měl vědět hodně, ale najednou jako by podlehla oné chorobě neuznávání regulí,“ podivuje se Petr Žantovský.
Fotogalerie: - Stojíme za prezidentem
Tato „choroba“ se podle něj stává chronickou a nakažlivou. „Ostatně jsme to mohli vidět i nedávno na Staroměstském náměstí při demonstraci ‚za soudruha generála prezidenta Pavla‘, která byla v podstatě namířena proti výsledkům svobodných voleb. Je vidět, že tomuto nešvaru propadají lidé, kteří jsou v jiných situacích relativně rozumní. Považuji za nezbytné těmto projevům věnovat zvýšenou pozornost, protože nás chtějí dohnat do situace, kdy bude jedna skupina rozhodovat o životě skupin jiných. A to zcela jistě není to, co jsme si v listopadu 1989, ani kdykoli potom, přáli,“ varuje expert.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 3 čtenáři)
Souhlasíte s Petrem Žantovským?
