Na radost z vyrovnání účtu však není čas. Jeden z nich je totiž raněný a silně krvácí. Kolegové ho rychle obvazují a vysílačkou volají posily. Konvoj kamiónů zatím pokračuje dál, i když boj na jeho konci zaregistroval každý. Může to však být léčka. Rozkazy jsou v takovém případě jednoznačné: za žádnou cenu nezastavovat. Naopak. Ještě více šlápnout na plyn a co nejrychleji zmizet z nebezpečné zóny.
Dvojice mužů proto rychle odtáhne raněného do domku nedaleko místa přepadu a opevní se tam. Čeká je možná celá noc ve střehu. Jejich kamarád v horečce blouzní. Asi za dvě hodiny před domem prudce zabrzdí několik vozů. „Klucí, jste v pořádku?" volá čistou „pražštinou" muž, sedící na místě řidiče velitelského vozu. „Jo, ale dali bychom si pivo," zableskne se ve tmě unavený úsměv jednoho muže z posádky zničeného auta. „Doufám, že teď na nás firma už nebude šetřit a konečně koupí opancéřovaná auta. Naložte rychle Pepu a vypadneme odtud," dodá český žoldnéř a odplivne si.
Soukromí kontraktoři- profesionální válečníci
Tohle nebyla scéna z nějakého hollywoodského spektáklu, tohle se před časem opravdu stalo. Hlavními hrdiny tohoto boje, ale nebyli nabouchaní a nesmrtelní Amíci, ale skuteční tvrďáci, jimž v žilách koluje česká krev. Široká veřejnost se to ovšem - na rozdíl od lidí z kontraktorské branže- doposud neměla šanci dozvědět. Přítomnost a působení těchto našich soukromých válečníků je totiž na rozdíl od působení české armády a částečně i speciálních složek Ministerstva vnitra normálním smrtelníkům dobře utajena. Tyto pro všechny své protivníky vysoce nebezpečné Čechy a Moravany přitom najdeme sloužit nejen v relativně bezpečném Izraeli, pásmu Gaza, Západním břehu Jordánu nebo Iráku, ale v poslední době už i v Afghánistánu. Málokdo tak ví, že námezdní čeští válečníci zde riskují při ochraně tamního obyvatelstva před místní mafií nebo lupičskými gangy (v Afghánistánu často spolupracujícími s Tálibánem) své životy, když se pohybují v krizovém terénu mimo zabezpečené ochranné zóny. Všude zde přitom dennodenně zuří tvrdé boje a také přepady obchodních konvojů nebo raketové útoky na obchodní konkurenci jsou tu na denním pořádku. Vydělávají si tak přitom na svůj chlebíček pod palbou muslimských fanatiků přímo a doslova v nejhorších částech středovýchodního regionu. Zatímco totiž s výjimkou příslušníků našich speciálních armádních nebo policejních jednotek se jinak čeští vojáci přímých kontaktů s místními lidmi v krizových oblastech spíše vyhýbají, hrstka těchto mužů, vesměs bývalých policejních nebo armádních specialistů nebo lidí prošlých tvrdým výcvikem v Cizinecké legii operuje běžně „venku".
Závislost na vůni střelného prachu

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Petr Blahuš