Co dělá Lubomír Štrougal o sobotních půlnocích?
Spím. Chodím spát brzo, protože mám špatnou kyčel, což potřebuje jen určitou míru pohybu a víc klidu. Lékaři říkají, že to operovat nebudou, protože s tím lze chodit, takže beru léky.
Dříve jste hodně lyžoval, jak dlouho jste nestál na běžkách?
Už tři roky, protože jsem měl velký malér se psem. Strhl mě a zlomil jsem si rameno, koleno i nos. Srostlo to, ale zároveň se trochu hýbla páteř, což mi zhoršilo potíže s kyčlí. Mám chalupu na místě, kde se obrací Jizerská padesátka. Tam je stopa vždy protažená. Stačí natáhnout běžky, ujít sto metrů a jsem v ní. Ve všední dny tam nikdo není. Smutně na to koukám, protože si na běžkách ani nevrznu.
Fotogalerie: - Štrougalova kniha
Při autogramiádě své druhé knihy Ještě pár odpovědí jste zmínil, že se věnujete studiu. Čeho?
Čtu ekonomické a politologické knížky. Některé čtu poctivě, téměř je studuju, jiné jen prolistuju. Teď se snažím poučit o náboženství, tak pročítám knihu o historii církví, kde je vše o židovství, křesťanství a podobně. Jsem totiž bez vyznání a v církevní problematice se moc nevyznám. Také mám velkou knihu o zeměpise světa, kde jsou podstatné informace o každé zemi a jejich charakteristiky. Na to, číst zvlášť historii každé země, už nemám věk. Také procházím pojednání od amerických ekonomů, tří nositelů Nobelových cen, kteří razí argumenty proti všem těm ekonomickým škrtům. Navíc studuji různá pojednání o Evropské unii, jíž je třeba v Česku dávat velkou prioritu.
Nemyslíte si, že v Evropské unii vládnou Německo a Francie v zájmu svých zemí protektorsky?
Pokládám za logické, že Angela Merkelová a Nicolas Sarkozy dávají pokyny k některým opatřením, či tomu určitým způsobem velí. V kolektivu musí vždy někdo velet. Nicméně pořád to dělají poměrně demokraticky. Hlavně média zveličují, že to dělají vrchnostensky. Když zde navíc převládá ve vedoucí politické garnituře ala prezident Václav Klaus a premiér Petr Nečas k Evropské unii jejich postoj, rostou argumenty, že s námi jednají nerovnoprávně. Evropa ale potřebuje určité direktivy.
Psali jsme:
Co si myslíte o počínání dvojice Klaus a Nečas?
V zemi není autorita. Vláda nemá ve společnosti moc důvěry. Prezident, jehož schopnosti uznávám, si ale počíná dost extremisticky. Staví se proti Evropské unii, Lisabonské smlouvě a tak. Třeba Dobeš je ministr školství, který tam nemá být. Zasévá neklid a nemá koncepci. A Klaus k tomu řekne, že jde o nejlepšího ministra školství. I prezident tím ztrácí autoritu. To není názor starého strukturálního komunisty, ale člověka, co sleduje tuzemskou politiku.
Nepřipravuje si tím do budoucna Václav Klaus, jenž zanedlouho v prezidentské funkci skončí, půdu pro vlastní stranu?
To je zřejmé. Určitou důvěru pořád má, a i když ji ztrácí, je obrovsky sebevědomý a nesebekritický. Nikdy neřekl nic sebekritického ohledně privatizace a zásahů v devadesátých letech, přestože ví dobře, že tím byla ekonomika dost poničena. Ztratila schopnost uživit republiku normálním způsobem bez zadlužování. Země nemá prozatím východisko. Škrtání, škrtání, škrtání není východisko. S tím musí někdo něco udělat. Otázka je, co se stane, když tato vláda padne. Pochybuji totiž, že sociální demokracie, která nejspíš nastoupí po ní, nějaké východisko má.
Psali jsme:
Nicméně nevytrácí se model sociálního státu i z Evropské unie?
Charakteristika současného stavu sociálního státu je velice rozmanitá. V severských zemích je sociální problematika lidem přístupnější a srozumitelnější. Na jihu je to načaté, ale velmi proměnlivé. Ve Francii nelze mluvit o úpadku sociální cesty. Německý model je na pokračování posilování sociálního státu stále připraven. Není to tak zlé.
Jaký charakter by měl mít podle vás funkční sociální stát?
Budoucnost podle mě opravdu patří sociálně spravedlivé společnosti. Její mantinely se však budou utvářet v odlišných dimenzích. O americké demokracii mám obrovské pochybnosti. Nicméně fandím určitému střetu politických stran a připouštím jejich určitou regulaci. Stát má právo vlastnit podniky, půdu a majetky. Opak je blbostí. Podívejte se na japonský či na poli automobilového průmyslu úspěšný francouzský model, od něhož se bohužel trochu upouští.
Takže vlastně obhajujete některé formy vládnutí minulého režimu. Nemyslíte si, že ho právě kvůli nim lidé zavrhli?
Ze své neschopnosti podat přesvědčivý výklad toho, jaké byly klady takzvaného komunistického režimu a jaké chyby, jsem dost nešťastný. Snažil jsem se vše napsat, ale nezabralo to. Mezi lidmi dále převažuje názor, že kážu blbosti, že jsme dělali nepřijatelné chyby, že má Štrougal ruce od krve a nevím co dalšího. Kdybych alespoň vyvolal polemiku, že v něčem mohu mít pravdu. Kdyby se mi to povedlo, budu psát dál argumentaci proti dle mého názoru nesprávnému přístupu k minulým pětačtyřiceti letům. Historicky to bylo jinak. Vše se vykládá příliš přes Stalina, co nám v roce 1948 nařídil a nenařídil. Totální převaha veřejnosti mé argumenty nebere. Každý odsuzuje vše, co se stalo. To nemohu přijmout.
Lubomír Štrougal vedl československou vládu v letech 1970 až 1988. Vydal dvě knihy pamětí, ale přiznává, že nedokázal společnost pohnout k pravdivé polemice o bývalém režimu. Mezi lidmi totiž stále převažuje názor, že káže blbosti, dělal nepřijatelné chyby a má ruce od krve.
Z předchozích půlnočních rozhovorů:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
