A nehrozí nám ani události na Kypru, při nichž letos přišli střadatelé o vklady.
Přesně před šedesáti lety, 1. června 1953, se v tehdejším Československu uskutečnila měnová reforma. Cílem toho, co dobový západní tisk označil za „velkou peněžní loupež“, bylo řešit obtížnou hospodářskou a sociální situaci, do níž se země dostala za pět let vlády KSČ a která se mimo jiné projevovala tím, že mezi lidmi bylo v oběhu velké množství peněz, jemuž však neodpovídalo množství zboží na pultech.
V sobotu 30. května odpoledne vyhlásil tehdejší premiér Viliam Široký v rozhlase, že dosavadní bankovky budou platit už jen do konce měsíce. Vzhledem k tomu, že v tehdejší době byly o víkendu otevřeny jen cukrárny a restaurace, dozvěděli se lidé vlastně to, že mají v rukou, v matracích, na účtech či v cenných papírech jen bezcenné peníze. Ale to, že lze přijít o vklady i v současnosti, a to i v zemi Evropské unie, poznali letos občané Kypru. Není tedy důvod k obavám z opakování historie?
Za měnovou reformou se skrývá motiv srovnat rozdíly mezi obyvateli
„Měnová reforma bývá v drtivé většině případů – alespoň v takové podobě, která se uskutečnila před šedesáti lety – zbytečná záležitost, která se dá uskutečnit jinými, demokratičtějšími způsoby. Například tak, že se to nechá samospádem na vyšší inflaci, která potom obere všechny lidi. Ale měnovou reformou se obere jen určitá specificky definovaná skupina obyvatel,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Markéta Šichtařová, ředitelka analytické a konzultační společnosti Next Finance.
Psali jsme:
„Dá se spekulovat, že dost často bývá za snahami uskutečnit měnovou reformu, tedy nějak srovnat hospodářskou situaci a vyřešit nějaký akutní problém typu hodně či málo peněz v oběhu, ještě skrytý druhý motiv. To je právě nějaký motiv sociální, a sice srovnat rozdíly mezi obyvateli. Proto také ty měnové reformy většinou provádějí levicové vlády. Pravicové k takovému kroku většinou nepřistupují, je to i filosoficko-politická otázka,“ poukazuje Markéta Šichtařová na to, že tehdejší československý režim proto nebyl ani jinému řešení nakloněn.
Zasvěcenci si na Kypru vyváděli na poslední chvíli vklady
Ve světě se měnové reformy uskutečňují z různých důvodů. V Československu roku 1953 šlo o vnitřní rovnováhu v ekonomice, naopak letos na Kypru byla způsobena tím, že bankrotovala banka. „Na Kypru to také nebyla měnová reforma v pravém slova smyslu, ale mělo to určité její znaky. Třeba ty, že zasvěcení politici, kteří o chystané reformě věděli, vyváděli v pátek předtím vklady a v pondělí už byly banky zavřené, zatímco drtivá většina obyvatel o tom nevěděla. To je jeden znak měnové reformy,“ upozorňuje analytička.
Druhým znakem měnové reformy je zmrazení vkladů od určité částky výš, což znamená, že to nepostihlo všechny stejně. „A dalším znakem, co dal dění na Kypru punc měnové reformy, byl ten, že se zakázal pohyb peněz přes hranice. Tím se vlastně omezila směnitelnost kyperského eura, protože jinak by došlo třeba k dolarizaci nebo k eurizaci ekonomiky v dnešním slova smyslu, kdy by se vlastně od tamní měny odstoupilo, pokud by se nezakázal pohyb přes hranice,“ říká pro ParlamentníListy.cz Markéta Šichtařová.
O České republice nelze v souvislosti s měnovou reformou uvažovat
V tuzemsku není nutné sledovat, zda se nenaplňují některé předpoklady měnové reformy. „V České republice bych vůbec takhle neuvažovala, tady měnová reforma nehrozí. Ale v jiných zemích je dobré nebrat na lehkou váhu signály, že je bankovnictví v rozvratu, že by banky mohly krachovat, že dochází k prudkému nárůstu inflace, že si někteří lidé začínají stahovat vklady z bank a začínají si syslit pod slamníkem dolary nebo zlato. To všechno jsou varovné znaky, že se s ekonomikou něco děje. A že něco přijde,“ vysvětluje šéfka analytické a konzultační společnosti Next Finance.
Hned ale dodává, že to „něco“ nemusí být právě měnová reforma. „Ta bývá totiž naprosto krajní záležitostí, která je navíc většinou spojena s nedemokratickými režimy. Ale to, co může přijít, jsou skutečnosti typu omezení směnitelnosti nebo nějaké bankroty bank, což by mohlo lidi o vklady připravit. Ale to není záležitost české reality. Takto by se dalo teoreticky uvažovat o některých okrajových státech eurozóny,“ zdůrazňuje Markéta Šichtařová.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
