Aktuálně teď hýbe veřejností případ 85leté seniorky z Brna, která si půjčila na pohřeb dcery, a když jí po dvou měsících zemřel i vnuk, nemohla krátce splácet svůj dluh. A právě kvůli němu u ní na dveře zabušil exekutor. Stařence, která nyní proto musí živořit s pouhou tisícikorunou na měsíc, chtějí pomoci stovky čtenářů serveru Novinky.cz.
Jako již mnohdy v jiných případech, i zde se jedná navíc o to, že původní vypůjčenou částku její splátky už mnohokrát přesáhly, a přesto ji stále tíží exekuce ve výši několika desítek tisíc korun.
Fotogalerie: - Den s exekutorem
Jestli má dlužník z čeho žít, nikoho nezajímá
„Nikoho nezajímalo, že nebudu mít na živobytí,“ svěřila se žena, která celý život poctivě pracovala. Chce věřit tomu, že se ji zastane proti exekuci odvolací brněnský Krajský soud, když ten prvoinstanční její žádost smetl ze stolu. Stařence nyní nezbývá na víc než na chleba a vodu, navíc musí vyřešit i třítisícový nedoplatek za plyn, dvoutisícovou platbu za vodu, poplatek za komunální odpad, musí doplatit za léky na srdce i nové brýle.
Psali jsme:
Jen o bramborách
Smutný příběh však zdaleka není v Česku v posledních letech ojedinělý – byť samozřejmě každý z nich se liší – jak v důvodech toho, proč se nyní dlužník ocitl v potížích, tak i v tom, jak moc se jeho situace zkomplikovala a pod vlivem jakých okolností. ParlamentníListy.cz nedávno informovaly též o seniorce, která chtěla vypomoci synovi, vzala si půjčku, kterou on slíbil splácet a nesplácel. I ona se ocitla v osidlech exekutorů a jak se redakci svěřila, žije jen o bramborách.
Možným řešením pro dlužníky a předlužené lidi je osobní bankrot, jenže splnění všech náležitostí k tomu, aby k němu soud přistoupil, není jednoduché a dostupné všem. I přesto počty lidí raketově rostou, jen v dubnu letošního roku bankrot (úspěšně) na sebe vyhlásilo více než tisíc Čechů. Vzhledem k tomu, že však nad Čechy visí počet milionu exekucí, je více než jasné, jak moc palčivé téma exekuce, ale i vymáhání dluhů u nás je. Kritika, která na ten systém zaznívá stále častěji z mnoha stran, napovídá, že zřejmě opravdu není v Česku v tomto ohledu vše v pořádku.
Exekuce v Česku se vymykají
ParlamentníListy.cz totiž například vloni zjišťovaly to, jak se legálně vymáhají dluhy v Rusku, ale třeba i v USA. Velkým překvapením je, že ani v jedné jmenované zemi nedochází k mnohonásobnému navýšení původního, nejčastěji drobného dluhu, tak jak u nás. A i tvrdost, s jakou je dluh vymáhán, je nesrovnatelná s tím, jaká pravidla si nastavili čeští exekutoři.
Psali jsme:
Dlužníci se často dostávají do bezvýchodné situace, poněvadž díky původnímu dluhu pár set korun (nejčastěji za MHD) musí splácet desetitisíce, jež jim jsou strhávány z výplaty. Ponecháno jim je životní minimum, z kterého – žijí-li sami – nejsou schopni platit běžné měsíční náklady – nájem, telefon… A tak zatímco umořují jeden dluh, vzniká jim souběžně dluh další. Řada jedinců tak nemá možnost se z dluhů pak už vymanit – a pokud nemohou vypsat bankrot, mohou skončit opravdu jako bezdomovci, kteří si navíc stejně nemohou legálně vydělat vůbec nic.
Plně nefungují ani poradny, kterými se někdy samotní exekutoři zašťiťují, a tak dlužník v pasti prakticky nemá šanci se nijak bránit – a bohužel ani sílu, poněvadž tu musí soustředit jen na to, aby nějak přežil. Dluhy přitom mají často i důchodci, takže rostou počty těch, co mají srážky na penze, výjimkou nejsou ani děti, u kterých se čeká, až dosáhnou plnoletosti. To, že u dlužníka vzniká tím vším stav sociálního vyloučení, je už jen příznačnou tečkou.
Zastání nemají ani dlužníci, ani věřitelé?
Zastat se tedy jedné stařenky, ale systém nechat v rovině tak, jak je nastavený, bohužel změny nenastartuje. A i když se čas od času objeví zpráva o tom, že některý politik za nápravu bojuje, praxe vypovídá o tom, že situace žádnou změnu nezaznamenává. Dokonce i současný ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil se nechal slyšet, že je třeba situaci řešit, jak rychle a hlavně úspěšně se to podaří, ale ukáže čas. Není divu, že je řada lidí v tomto ohledu skeptická.
Psali jsme:
V rámci objektivity však je nutné dodat i to, že tak, jak mají mizivou šanci zastání dlužníci, mají stejné pocity i věřitelé. I proto se minulý týden v úterý setkali zástupci Asociace inkasních agentur s představiteli České leasingové a finanční asociace, Ministerstva průmyslu a obchodu, Úřadu pro ochranu osobních údajů, registru dlužníků SOLUS, Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR a zástupci velkých věřitelů z oblasti telekomunikací u kulatého stolu. A jejich hlavním tématem rokování byla chybějící platforma na ochranu věřitelů.
Inkasní agentury přitom tvoří mezičlánek mezi věřitelem, dlužníkem a v konečné fázi exekutorem. Většina z nich tvrdí, že v případě, pokud dlužník vyrovná pohledávku v jejich režii, dluh nenaskáče v takové míře, jak v případě exekucí. Navýšení je prý únosné. Až v případě, že inkasní agentura neuspěje, totiž přichází exekutor. Ovšem to, že i mezi inkasními agenturami mohou být takzvané „černé ovce“, může naznačovat i vyjádření mluvčí Asociace inkasních agentur Jany Tatýrkové:
„Asociace inkasních agentur dlouhodobě volá po regulaci vstupu do odvětví inkasa pohledávek, a to prostřednictvím vázané či koncesované živnosti, spojené se splněním určitých kvalifikačních předpokladů.“
Je třeba stanovit pravidla pro podnikání ve vymáhání pohledávek
A prezident asociace Vladimír Gazárek dodává, že ačkoli není zastáncem přílišné regulace, jejich navrhované kroky by přispěly k eliminaci nežádoucích vlivů, které do odvětví přináší neprůhledné společnosti a subjekty, které nedodržují etický kodex a zákony České republiky. „Právě tyto společnosti, ač jejich podíl je mizivý, jsou ty, které celému trhu vymáhání pohledávek pouze škodí,“ dodal Gazárek pro ParlamentníListy.cz.
Psali jsme:
Pro dlužníky by tato navrhovaná změna měla prý znamenat zajištění určitého standardu jednání, podléhající profesním pravidlům a zásadám. Jejich závazky by potom přebíraly pouze společnosti, spadající pod dohled, které by mohly být při nedodržování podmínek sankcionovány, což dnes nelze.
Nutnost přesných tarifů mimosoudního vymáhání dluhů
Dalším prosazovaným krokem v oblasti vymáhání dluhů je vytvoření vyhlášky nebo sazebníku, jež by stanovila pevně tarify cen mimosoudního vymáhání. „To by dlužníkům umožnilo přehlednější orientaci v administrativních poplatcích a soudům usnadní následné uznávání mimosoudních nákladů v soudním jednání,“ vysvětlila Tatýrková.
Příklad poplatků v mimosoudním vymáhání na fungujících modelech z Rakouska či Německa pak uvedl senior manažer řízení kreditních rizik a pohledávek firmy T-Mobile Pavel Vlasaný.
„Za věřitele mohu potvrdit, že preferujeme mimosoudní inkaso před žalováním pohledávek u ČTÚ, nově u soudu. Ale při současné legislativní úpravě je to obtížné. Jako cestu vidím regulovat poplatky v mimosoudní části. Právě v Rakousku velmi dobře funguje sazebník, za jaký úkon náleží jaká částka. Přirovnal bych to k advokátnímu tarifu, ale podstatně levnějšímu. Dlužník by měl vědět, že v mimosoudní části to pro něj bude stále nejlevnější,“ uvedl Pavel Vlasaný.
Budou moci i "vymahači" nahlížet do registru obyvatelstva?
Novinkou, o kterou se mají nyní také zasazovat české inkasní agentury, je změna v přístupu k datům.V současné době věřitelé a inkasní společnosti musí čerpat z údajů, které jim původně klienti, postupem času dlužníci, nahlásili. A tím zbytečně vzniká mnoho dluhů, poněvadž při změně pobytu dotyčný tuto změnu nenahlásí a věřitelé, potažmo inkasní společnosti nemají možnost dohledat nové bydliště.
Psali jsme:
Řešením by proto podle Asociace inkasních agentur byla možnost nahlížet do registru obyvatel, což nyní v celkovém procesu inkasa mohou až soudy (tedy až ve stádiu exekuce). Proto se dlužníci o svých závazcích dozvídají mnohdy až s velkým časovým zpožděním a až v této soudní fázi.
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová
