_635695217773108099.JPG&id=73500)
Která televize vytváří nejdůvěryhodnější zpravodajství?Anketa
Debatu o vývoji mezinárodních vztahů mezi supervelmocemi po studené válce, o pozici Evropy mezi nimi a o tom, zda studená válka vůbec skončila, uspořádaly pod názvem „Evropa mezi USA a Ruskem“ s podtitulem „Od Gorbačova po Obamu“ společně Nadace Železná opona, Evropské hnutí v ČR a Informační kancelář Evropského parlamentu v ČR. Jedním z přednášejících byl exministr zahraničí a zakladatel Diplomatické akademie v Praze Cyril Svoboda. „V Evropě jsou dva silné národy. Němci, protože všechno zvládnou, a Rusové, protože všechno vydrží. S tím je potřeba počítat. Mám obavu, že ne všichni počítají s oběma vlastnostmi a kalkulují, že jedna nebo druhá neplatí. Jední kalkulují s tím, že Rusko něco nevydrží, a jiní kalkulují s tím, že Němci něco nezvládnou. A obojí je chyba, protože je potřeba do našeho rozhodovacího procesu oba dva prvky zakomponovat,“ vysvětlil na úvod Cyril Svoboda.
Pak upozornil na to, že Ruská federace a Evropa se navzájem potřebují. „Rusko bez evropské technologie, bez evropského průmyslu, bez evropské vyspělosti nemůže řádně fungovat a každý kdo navštěvuje Rusko – a já jsem tam byl v posledním čase několikrát, přednášel jsem ruským studentům – tak vidí, že pokud existuje něco, co za něco stojí, tak je to buď evropská nebo japonská produkce. A že Rusko bez Evropy nemůže pořádně fungovat. Na druhé straně my potřebujeme ruskou energii, ruský plyn, ruské nerostné bohatství. Problém je v tom, že cesta, která je mezi námi, je vroubena mnoha překážkami. Neznamená, že neexistuje, ale je velmi komplikovaná,“ zdůraznil bývalý ministr zahraničí.
Příslib členství Ukrajiny v NATO a v Evropské unii byl chybou
V té souvislosti zmínil Ukrajinu a Sýrii jako model toho, jak by ten vztah měl vypadat. „Chybou byl příslib členství Ukrajiny v Severoatlantické alianci a v Evropské unii. To je podle mě strategická chyba, protože povede k deziluzi a zklamání občanů Ukrajiny, protože především o ně jde. Stávají se viktimizací geopolitiky, protože všichni reálně vidí, že platí teze, kterou jsem jednou řekl v televizi při debatě s ukrajinským velvyslancem, že platí, že dřív umřu, a to jsem v docela dobré zdravotní kondici, než Ukrajina vstoupí do Evropské unie. Pan velvyslanec mi popřál hodně zdraví, ale v televizi řekl, že to tak nebude. Skončilo vysílání, vypnuly se kamery a on mi říká: ‚Máte pravdu.‘ A to je chyba. Nemá se lidem slibovat něco, co není reálné,“ konstatoval Cyril Svoboda.
Psali jsme:
Poté připomněl, že existuje mnoho důvodů, proč Ukrajina není schopna splnit kritéria pro vstup do Evropské unie. „To nepomlouvám Ukrajinu, ale zkrátka takhle to je. A v případě Severoatlantické aliance to jde ještě dál, protože to je nejen otázka způsobilosti Ukrajiny, ale také otázka toho, co to bude znamenat v geopolitických vztazích, kdyby se hypoteticky Ukrajina stala členem Severoatlantické aliance. To neznamená, že bychom měli Ukrajinu hodit přes palubu. Naopak, měli bychom s ní budovat co nejpevnější vztahy, více Ukrajině pomáhat, otevřít jí maximálně prostor a pomoci jí na cestě dopředu,“ doporučil bývalý šéf české diplomacie.
Suverénní kontrola Ukrajiny nad východní hranicí je nereálná
Ukázalo se, že minský proces narazil na svůj blok, protože některé body oněch dohod jsou nerealizovatelné. „Abych byl konkrétní, mluvím o suverénní kontrole Ukrajiny nad východní hranicí. Byť si to bytostně přeju, tak říkám, že je to nereálné. Chce to revizi minského procesu a odstranit bloky, o nichž víme, že jedna nebo druhá strana je bude brát tak kategoricky, takže to nepovede k řešení problému. Bez Ukrajiny cestu k Rusku, ke kompromisu, nenajdeme. Evropská unie nemůže vzdát sankce s tím, že by bez dalšího řekla, že je vzdává. To vůbec nepřipadá v úvahu. Evropská unie a v tomto případě ve spolupráci se Spojenými státy, tedy se spojenci, musí trvat na tom, že sankce, budou-li se rušit, musí se rušit tak, že to bude řešení win-win,“ prohlásil Cyril Svoboda.
Jde tedy o to, že každá ze stran musí trochu ustoupit, protože jinak není možné minský proces odblokovat. „A bez schopnosti dohodnout se na Ukrajině nejsme schopni testovat schopnost dohody v tomto geopolitickém prostoru. To je velmi vážný problém, protože východní Ukrajina, jak říkají ruštináři, je ‚absolutno razrušena‘. Mně se ten výraz moc líbí. Zkrátka bez toho, aniž by došlo k obnově východní Ukrajiny, nebude stabilní Ukrajina. A opakuji znovu, že k tomu je potřeba oživit minský proces – a podle mě jeho redefinicí. Možná to vypadá moc pragmatické a málo principiální, ale podle mě ten proces jinak dopředu neposuneme, pokud ho chceme posunout,“ poznamenal diplomat a bývalý politik.
Zájem o Evropu bude ustupovat mostu mezi hlavními mocnostmi
Následně přiznal, že očekává novou definici vztahů mezi USA a Ruskou federací. „Sleduju pečlivě výroky obou dvou kandidátů na úřad prezidenta Spojených států. A zejména doporučuji čtení toho, co říká kandidát republikánů Donald Trump. Uvádí tezi, která je populární a říká Američanům: ‚Ameriko, jsi pouze pro Američany. Američani, jste pouze pro Ameriku.‘ A dále říká mezi řádky: bude-li nějaký globální vztah, tak to bude vztah mezi velkými centry, což jsou Moskva, Peking, Dillí, Washington, možná Berlín. Ale musíme se připravit na to, že nová administrativa bude nově hledat cestu k tomu, jak si vytvořit nové vztahy tam, kde jsou dnes zablokovány. Spojené státy budou chtít najít nové řešení, protože se ukazuje, že to, kam to přivedla administrativa Baracka Obamy, je zablokování a nedaří se ho odblokovat. Takže s tím musíme počítat,“ poukázal Cyril Svoboda.
Může se pak stát, že obětí tohoto řešení bude oslabení transantlantické vazby v Evropě. „Tedy že zájem o Evropu bude menší a že bude ustupovat silnějšímu zájmu, zájmu mostu mezi hlavními mocnostmi. Je to proces, kterému bychom měli věnovat pozornost, protože se nás týká. Pokud nevyřešíme problém Ukrajiny a Sýrie, přestane být Evropa vážným partnerem pro řešení globálních problémů. Je třeba najít odvahu řešit vztah k Rusku, protože – jak už jsem řekl na začátku svého vystoupení – Rusko vydrží všechno a s tou silou je potřeba počítat. Za druhé Německo je klíčovou zemí Evropy. Proto jsem – teď odbočuji – hrubý odpůrce toho, že se opíráme o nějaký Visegrád na téma migrace, když bychom se měli opírat o tvrdé jádro Evropské unie, o Německo, o Francii, o zakládající členy,“ vyzval exministr zahraničí.
Zákopy i ploty jsou k ničemu, odvahu mají ti, kteří k sobě najdou cestu
Znamená to, že máme-li řešit svůj zásadní problém, a tím je otázka migrace, tak ho bez vyřešení globálních problémů nezvládneme. „Jestliže v roce 1947, začneme-li Marshallovým plánem, a v roce 1949, se řeklo v Evropě, že mír bude za to, že si podají nejenom ruce Francouzi a Němci, ale že budou spolu i vládnout, a to bylo několik let po strašlivé válce, kterou rozpoutali Němci, po holokaustu, po strašlivé válce, kterou zažil celý svět, tak svět řekl: ‚Mír založíme na tom, že si podáme ruce a budeme vládnout.‘ Tak podobná odvaha se požaduje také dnes. Podle mě zákopy k ničemu nevedou, ploty jsou k ničemu a odvahu mají ti, kteří k sobě najdou cestu,“ uzavřel Cyril Svoboda svůj příspěvek v rámci diskuse „Evropa mezi USA a Ruskem“.
Bývalý elitní zpravodajský důstojník, diplomat a publicista Miroslav Polreich svou úvahu nazval „Vědomí vzájemné závislosti“ a v jejím úvodu zapochyboval o tom, zda situace mezi třemi subjekty (Evropa mezi USA a Ruskem) je opravdu neuspokojivá a dokonce konfliktní, jak bývá prezentována. „Ne tak dávno jsme žili v rozděleném bipolárním světě, který byl dělen dle ideologických měřítek vyjadřujících specifické geopolitické zájmy soupeřících či později koexistujích velmocí, dokonce pod označením ‚studená válka‘. Současné mediální tendence se snaží specifikovat, kdo je vítěz a poražený, Západ a Východ, my a oni, na základě nové dělící hranice pouze snad v jiné geografii. To je velmi nepatřičná, ale i velmi klamavá teorie, založená na nepochopení zásadních společenských a transformačních změn. Studená válka či velký konflikt nehrozí. Podstatné příčiny byly odstraněny. Tento stav je nevratný,“ uvedl Miroslav Polreich.
Rozhodující není moc, ale vědomí si jisté individuální slabosti
Svět je podle něj jednotný, globalizován, pokud tento pojem vnímáme jako globální odpovědnost k existenci samotného lidstva. „Společná odpovědnost je znakem, který nás spojuje. Rozhodující není síla a moc, ale naopak vědomí si jisté individuální slabosti, která navíc je univerzální vzhledem ke společenským hrozbám, které jsou akutní. Předně je to nutnost ke vzájemné spolupráci a důvěře ve vztahu k existenčnímu rozvoji životního prostředí, ochrany zdraví člověka, ale i k rozvoji vědy včetně dobývání vesmíru. To vše jsou objektivní podmínky nutné existenční jednoty za podmínek spolupráce,“ prohlásil bývalý diplomat s tím, že po tomto pozitivním úvodu je třeba připomenout, že společnost nebývá jednotná. Dělí se podle osobní odpovědnosti a schopnosti jednotlivce, jenž vytváří uvnitř jednotlivých států společenská a politická uskupení, která by odpovídala jejich osobním schopnostem a dispozici.
Z tohoto pohledu zůstává svět rozdělen. Rozdílná politická uskupení a jejich směřování v jednotlivých zemích, ať jsou to USA, Ruská federace či jednotlivé státy Evropské unie, jsou a nadlouho zůstanou zdrojem politického boje. „To je problém, který si musíme dnes uvědomit v konkrétní podobě. Henry Kissinger nedávno napsal: ‚Na konci studené války měli jak Rusové, tak Američané vizi strategického partnerství zformovanou jejich nedávnými zkušenostmi. Období sníženého napětí by vedlo k výnosné spolupráci v globálních záležitostech.‘ To je velice důležité zhodnocení, obzvláště když bylo proneseno v současné době,“ vyzdvihl Miroslav Polreich, že Henry Kissinger, ač republikán, nyní vyjadřuje odmítavou reakci k ukončenému období v devadesátých letech, kdy svět bezprecedentně pomocí jednání v OBSE odzbrojoval.
U nás popularizovaná rusofobie se snoubí s antiamerikanismem
To bylo koncem devadesátých let po nástupu neokonzervatistů v USA za pomoci či vyprovokování stejné pravicové skupiny v postkomunistických zemích. „Vzpomeňme na prohlašování mluvčího prezidenta Havla pana Žantovského o odzbrojování ve Vídni jako o žvanírně a přimění prezidenta Havla k prohlášení do světových medií, že Američané jsou zrádci, protože byli proti rozšíření NATO. Bohužel, neocons zvítězili a výrazem dále nemožné spolupráce s Ruskou federací bylo v roce 2000 vyhoštění 50 ruských zpravodajců z Washingtonu, aby krátce nato znovu byla po 11. září urychleně obnovena nutná spolupráce těchto služeb. Zde se musím odvolat na moudrého Zbigniewa Brzezinského, který mi v soukromé korespondenci napsal: ‚Velmi s vámi souhlasím, že mezinárodní společnost má druhou šanci, ale velká otázka je, jestli bude dost inteligentní, aby té výhody využila‘,“ citoval bývalý zpravodajský důstojník.
Podstatou je zmařit období spolupráce a hledáním nepřítele udržet vysoké zbrojní stavy. „A na druhé straně nejenom primitivismus a nízká zlá vůle, ale i nedostatek moudrosti, odpovědnosti, chcete-li té vždy problémové inteligence. Zde je třeba připomenout ‚Policy paper‘ ministerstva zahraničí, asi objednaný ještě za pana Karla, ale vydaný za ministra Zaorálka, který varuje před americkým liberalismem – to jsou ta romantická a naivní americká léta, že ‚de facto nahánějí české konzervativce tradičně velmi proamerické do antiamerického tábora‘. Potvrzuje se znovu známá teorie, že rusofobie, tak popularizovaná nyní v naší společnosti, se samozřejmě snoubí s antiamerikanismem,“ poznamenal Miroslav Polreich.
Generalita není od toho, aby určovala politické směřování země
Bez toho, že by jmenoval, se pozastavil nad tím, jak je možné, že generál české armády ve slušivé uniformě z televizní obrazovky uvede, že hlavním nepřítelem není teroristický Islámský stát, ale Rusko. „Proč zrovna on? Od toho generalita přece není, aby určovala politické směřování země. Snad v Severní Koreji. To v jeho jakešovské době se tak učila nenávist k měnící se politické situaci v Rusku,“ kritizoval bývalý diplomat a v závěru konstatoval, že společnost je rozdělena vnitřně dle zájmu neocons a liberalismu. „Na jedné straně hledání nepřítele a podpora konfliktů i válečných, a to je o zabíjení, vycházející z vlastní osobní neschopnosti se kvalifikovaně zařadit, což bývá i věcí osobní morálky. Na druhé straně opora v odpovědnosti a inteligenci vedoucí ke spolupráci na základě dokonce existenčního společenského zájmu,“ vysvětlil Miroslav Polreich.
Nejde prý jen o plané uvažování. Je nutno se dovolat ustanovení Charty OSN, ale i jediného nás zavazujícího článku 1 Washingtonské smlouvy NATO, který vede k předcházení krizím a sporům. „Plníme ho? Apelujeme na ostatní členské státy? Konáme k této otázce konference, píšeme analýzy a prognózy? Pokud by tomu tak bylo, tak bychom nemohli jako členské země NATO předvídat nakolik se zhorší bezpečnostní situace za pět let. A my již dnes navyšujeme rozpočet na stanovenou částku v té době. Racionální navyšování rozpočtu by bylo odůvodnitelné, kdyby byl náš vlastní zájem o zvýšení napětí. Bohužel to tak vypadá. Je to nereálná tendence a rozhodně ne v zájmu České republiky, Ruské federace ani Spojených států. Proto asi ten proponovaný přechod do antiamerického tábora. To je závažné prohlášení, přesto myslím, že ‚No pasarán‘,“ uzavřel bývalý zpravodajský důstojník svůj příspěvek.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
