Máme bojeschopnou armádu a budeme vůbec nějakou armádu potřebovat?

Početnost, vlastenectví a bojeschopnost armády je jedním ze základních faktorů určujících pozici státu ve světě. Dalším je šíře spektra zbraní a vojenského materiálu, který dokáže konkrétní země samostatně vyvíjet a vyrábět. Každý stát by se měl snažit o nezávislost energetickou, potravinovou a vojenskou. To říkal již slavný generál de Gaulle v dobách, kdy Francie byla ještě přední evropskou zemí pracujících, vzdělaných a civilizovaných Evropanů a bohatou velmocí, s níž se muselo ve světě počítat. Ve dnešní Francii se důstojníci bojí rostoucího počtu muslimských vojáků.

Zde je dobré připomenout jednu historickou paralelu. Jednou z největších osobností celé francouzské historie byl právě generál Charles de Gaulle. Hrdý plukovník, až později generál, se nevzdal na rozdíl od početných zbabělců a zrádců, kteří se usadili po prohrané válce ve Vichi z milosti Hitlera jako ostudní zrádci národa a spolupachatelé holocaustu. Byl to vynikající vlastenec a dovedl Francii k vítězství, přestože mu jak britská, tak americká diplomacie všemožně škodily. Ale francouzští vojáci de Gaullovy svobodné Francie, bojující na straně Spojenců proti ose i francouzským kolaborantům v Africe, Asii i Sovětském svazu, se jim hodili.