Kdo nejlépe podle Vás "bojuje" proti Islámu?Anketa
„Migrační krize, tak jak ji dnes zažíváme, je otázkou, která neodezní za týden, za měsíc, za rok, ale pravděpodobně ani za pět let. Je součástí lidských dějin a teď je takový výkyv, zahuštění prostorů, příchod lidí z oblastí, odkud jsme v minulosti nebyli zvyklí, že přicházejí. Evropa se od začátku vydala cestou, která z pohledu České republiky a z partnerských zemí V4, nebyla šťastná. My jsme nemohli řešit povinné kvóty, nemohli jsme řešit otevřenost, politiku vítání bez toho, aniž bychom byli schopni zabezpečit vlastní hranice, aniž bychom nebyli schopni vědět, kdo vlastně přichází.
Čas nám dal za pravdu
My jsme celý rok říkali partnerům v Německu, ve Francii, ve Švédsku, že tato cesta vede do pekel. To není cesta, která může fungovat. Čas nám dal za pravdu a my jsme se dali na osmiměsíční cestu někam, odhlasovali jsme si povinné kvóty, 160 000 lidí, které máme přerozdělit v rámci Evropy proti jejich vůli a proti tomu, co umožňuje evropské právo, abychom k dnešnímu dni přerozdělili 600 lidí. Systém kvót, jak byl nastaven, je nefunkční. Evropa si to dnes uvědomuje, ví, že systém selhal, hledají se konečně jiná řešení. Tím je jasná definice, co je to vnější hranice, že ji musíme chránit. Že nemůžeme jít cestou tzv. zelených hranic, kde k ostatním nečlenským zemím Schengenu máme louku, bez jakékoliv překážky se dá hranice přejít; prostě hranice je pořád hranice. A my jsme tu naši českou hranici vstupem do Evropy posunuli z Rozvadova a z jiných částí republiky, z jižní Moravy, z jižních Čech, z Libereckého kraje a dalších, jsme ji prostě posunuli dál – k Řecku, Itálii, Polsku, Slovensku.“
Pochvala Slovákům
„Když se podíváte na ochranu hranice, jak ji chrání například Slováci, podíváte se na hranici mezi Slovenskem a Ukrajinou, tak to je ukázka, jak by hranice měla vypadat. Slováci tam vynaložili obrovské finanční prostředky, obrovský lidský potenciál a ta hranice je skoro vzorová,“ pochválil naše východní sousedy ministr vnitra Chovanec. „Já jsem se tam byl podívat a tam vidíte, jak ta hranice má vypadat. Slováci, jsem přesvědčen, ví o každém člověku, který tu hranici přechází. A je jedno, jestli ji přechází na hraničním přechodu, nebo na tzv. zelené hranici. Kombinace lidského potenciálu, lidské síly a technického zabezpečení jednoznačně ukazuje, že to má mysl.
Turci přišli na jednání EU s tím, že chtějí další tři miliardy euro nad rámec těch tří a že by chtěli urychlit vstupní proceduru směrem k plnohodnotnému získání členství v EU, což samozřejmě znamená i bezvízový styk. Cesta dlouhodobé smlouvy s Tureckem bez toho, abychom si řešili ochranu vlastní hranice nemůže fungovat. Krátkodobě zafungovat může, ale máme-li něco platit, chceme vědět za co platíme a že to má nějaký efekt. Před několika málo dny jsem byl v Makedonii a ten proud migrantů neslábne. Počet lidí z Turecka, který přichází do Řecka, nebyl o moc nižší; a naopak ve srovnání s minulou zimou je podstatně vyšší. Tam se jasně ukázalo, že ten migrační proud neslábne. Výsledek dohody s Tureckem musí být jasná, počítatelná čísla. To znamená, že se ten proud zastaví úplně, nebo se výrazně zkoriguje.“
Řecká černá díra
„Vedle toho je pozice Řeků a Italů. My jsme je dlouhodobě žádali, aby plnili své povinnosti, především Řeky. Do Řecka odešlo několik miliard českých korun jako pomoc migrační krizi v minulých letech. Chtěli jsme znát, co s těmi penězi Řekové provedli. Zatím stále od nich posloucháme, že máme být solidární. No, my solidární jsme. Za loňský rok z českého rozpočtu na pomoc řecké policii odešlo deset milionů korun. Poprvé po šesti měsících, kdy jsme se Řeků ptali, co po nás chtějí, tak poprvé v prosinci loňského roku nám poslali žádost o konkrétní pomoc. V polovině prosince přišla žádost, první týden v lednu tam šla pomoc za 4,5 milionu korun. A následně měsíc potom jsme se dozvěděli, že řecký ministr říká, že země V4 pouze kritizují a neposlaly ani deku ani policistu. Tak říkám, že v tom kamionu bylo dek dva tisíce. A byly tam stany a další a další věci. My se nemůžeme dohadovat s Řeky a Italy, my potřebujeme jednotnou a jasnou akci.“
Malá Makedonie proti velké Evropě
„Když jste v té malé Makedonii, to je země, která má dva miliony lidí. V současné době jsou připraveni za Evropu řešit ten migrační problém. Vytvořili na hranici bariéru, propouštějí Syřany, Iráčany, nyní už jen Syřany z oblastí, kde je válka. Tato malá země s 12 000 lidmi v policejním sboru nemůže toto všechno vyřešit bez jasné pomoci Evropy. A ti Makedonci nám říkali – my nevíme, co ta Evropa chce. My slyšíme názory Němců, Rakušanů, V4, každý je jiný, a hlavně, když se podíváte na to, co říkali Němci a Rakušané před třemi, čtyřmi měsíci, je to jinak než teď. Tak nám, proboha, řekněte, co chcete. My chceme jasné slovo,“ uvedl dále Chovanec.
Historie nás podle ministra vnitra učí, že jakékoliv soustátí, jež vzdalo ochranu své hranice, tak takováto země nebo říše či unie nemá šanci na přežití. „Jsme přesvědčeni, že je nezbytně nutné budovat společné policejní evropské síly. O síle 600 či 1000 mužů, to je velmi zanedbatelný počet, ten nebude nic moc řešit. Češi byli první v Maďarsku, ve Slovinsku, byli jsme jedni z prvních v Makedonii. Všude tam slouží naši policisté a policistky. V Některých zemích sloužila česká armáda. Na rozdíl od 27 Čechů, kteří jsou na hranici makedonsko-řecké, tak je tam sedm Rakušanů. Když se podíváte na to, že si Rakousko dohodlo přibrzdění migračního toku právě s těmito zeměmi, tak já bych tam na té hranici očekával minimálně také počet v desítkách rakouských policistů a v té době jich tam bylo sedm. Musíme přestat dělat tolik summitů, tolik o těch věcech debatovat, ale přicházet s konkrétními opatřeními.“
Připravené jen tak něco nepřekvapí
„V úterý zahajujeme cvičení na česko-rakouském pomezí. Bylo to vyvoláno tím, že před několika týdny byli avizováno, že pokud se nepovede dohoda s Tureckem, že se přibrzdí migrační tok mezi Rakouskem a Německem; a my nechceme čekat, až se ten tok přesune z Rakouska přes Českou republiku. Chceme deklarovat veřejnosti, že jsme připraveni, chceme dokázat veřejnosti, že ty věci cvičíme a další cvičení, které bude po tomto následovat, bude tuším dvanáctého, kdy to bude ve středních Čechách na zvládání většího počtu migrujících. To znamená, pokud by se něco takového stalo, budou tito lidé zadrženi na hranici, budou identifikováni, registrováni; a pokud by ten počet přesahoval únosnou kapacitu jižních Čech a jižní Moravy, tak by krátkodobě byli převáženi do vnitrozemí a následně vraceni do Rakouska. Je to operace v řádu 10, maximálně 14 dnů, střední Čechy na to cvičí, ostatní kraje na to budou cvičit v budoucnu. Vedle toho jsme se dohodli s panem hejtmanem, že na podzim bychom tu dělali velké cvičení integrovaného záchranného systému, které bude reagovat na vládou schválený materiál a to jsou jednotlivé vidy ohrožení ČR v rámci teroristických výzev. Vy jste sice kraj vnitrozemský, na druhou stranu jsou tu významné zdroje pitné vody, jste kraj tranzitní, kde by ta migrace procházela směrem dál na západ. Takže ve spolupráci s dalšími dvěma kraji, které jsou hraniční, chceme realizovat na podzim tuto akci.“
Na nohou snad celý svět
Co nás čeká do budoucna? K tomu Milan Chovanec řekl: „Když se povede ucpat tu balkánskou cestu a vyztužit Makedonii a když se povede poskytnot Makedoncům pomoc, aby tam zafungovala ta mezinárodní pomoc, oni ji opravdu potřebují, technickou, finanční, lidskou, tak se nám nakrásně může stát, že se nám vrátí migrace přes Itálii. Pořád je tady Maghreb, pořád jsou tady státy Afriky, odkud ta migrace přichází. Můj přítel, maďarský ministr vnitra, mi říkal, že za loňský rok zaregistrovali přes 400 000 migrantů přes Maďarsko ze 103 zemí. To není migrace ze Sýrie a Iráku. To je prostě migrace, která se zvedá, která má ambici houstnout. Když čtete v médiích ty dva Iráčany, tak říkají – my jsme vůbec nemuseli odcházet, ale šli jsme proto, že šli i ti ostatní. My musíme jasně vyslat signál, že v Evropě pro všechny místo není. Jsme připraveni pomáhat opravdovým válečným obětem. Otázka je, kdo je válečný uprchlík, přes kolik bezpečných zemí ten člověk musí projít, aby ten status neztratil. I to je otázka, na kterou si Evropa musí odpovědět. Já jsem přesvědčen, že ti lidé musí zůstat v nejbližší bezpečné zemi. Je to Turecko, pokud ne, tak Řecko, pak Srbsko, Chorvatsko, Rakousko. Ale vize těch lidí je dojít do Německa, do Švédska. To je 99 procent, kteří tam chtějí dojít.“
Co všechno ještě (ne)víme
„Víte, co mne nejvíce děsí? Za loňský rok došlo do Švédska téměř 200 000 migrantů. Některá čísla říkají 160 000, některá 180 000. Sami Švédové říkají, že pouze 20 procent podle těch odhadů – jiní říkají 40 procent, ale to je jedno, jestliže je jen polovina lidí registrována. Nám se Evropou prožene 100 000 lidí a my vůbec nevíme, kdo jsou, odkud přichází, jaké mají úmysly; a to je to, co kritizujeme od počátku. Neustále chceme akcentovat bezpečnostní rizika migrace. Když jste s těmi policisty ve Slovinsku, Makedonii, tak oni tam reprezentují Českou republiku a že to vyslání těchto pár lidí dělá tak dobré jméno České republice, že se to málokdy jakémukoliv politikovi povede. Jak si Makedonci dodneška pamatují, že jsme byli jedni z prvních, kteří jim pomohli po zemětřesení, tak si za deset patnáct let budou pamatovat, že Češi byli jedni z prvních, kteří poslali pomoc. Tito policisté a policistky přicházejí a říkají – kdybyste viděli ty fotky z mobilů, tak my potřebujeme vidět, kdo sem přichází. V Maďarsku byly plné příkopy u silnic mobilů, které ty lidé vyhazovali. Když se do nich podíváte, tam jsou fotky pochodování pod černým praporem, torza lidských těl, válečné výjevy – my přece potřebujeme vědět, kdo přichází.
Jenom naivní člověk si může myslet, že v milionu lidí, kteří přicházejí nejsou zločinci, nejsou potížisté, nejsou lidi psychicky nemocní a nejsou teroristé. Jsou tam. Jestli je jich jedno procento, tři procenta, to my nevíme, protože nejsme schopni ty lidi zaregistrovat. Nevíme, kdo jsou. A to je to, co celou dobu vyčítáme Řecku. My chceme po Řecích, aby hot-spot byl funkční, aby bezpečnostní pohovor nebyl ve smyslu: Jste terorista? Nejste. Dobře, na shledanou. To přece nemůže fungovat. Tam musí přijít člověk, který má doklady, ty se musí ztotožnit, s tím člověkem se musí vést pohovor. Musí ho dělat někdo, kdo zná jeho rodný jazyk, kdo umí odlišit, jestli je to člověk z té části Sýrie, nebo není, nebo zda to vůbec není Syřan; a teprve potom, když zjistíme, jestli je to opravdu uprchlík, tak se o něj jako o uprchlíka postarat. Do té doby ten člověk musí být omezen na svobodě. Evropa si musí kousnout do dvou kyselých jablek. Bývali jsme více za černou ovci, nyní se ta doba nachyluje k tomu, že nám dávají za pravdu, ale spíš tu pravdu přinášejí sami, než by řekli, že jsme ji měli my, ale to je ve své podstatě jedno. Důležité je, aby ta pravda vyšla najevo.“
Je libo identitu?
„Jestli ten člověk přijde, je nutné jej zavřít. Omezit jej na svobodě do doby, než se vyřeší, kdo je a jestli opravdu je to on. Když na to vrhneme veškeré síly, tak ten proces může být v řádu dní. To nejsou měsíce ani týdny. Jen nám musí Řekové a Italové říci, kolik od nás chtějí lidí. Zatím v Řecku působí 11 našich policistů. Když zjistíme, že je to ekonomický migrant, tak toho člověka musíme vrátit bez toho, abychom mu umožnili se volně pohybovat po Evropě. Pokud tyto věci věci nejsme schopni zajistit – a k tomu měly sloužit hot-spoty, které nemohou být průtokové zařízení, kam přijdete, dáte tam nějaké doklady, které ani mnohdy nemáte, a získáte řecký dokument – Řekové dnes vydávají čtyři druhy dokumentů. Jste vyfocen, zaplatíte si cestu na pevninu a jdete dál do Evropy s tím, že jste případně získali i novou identitu. My jsme zachytili lidi, kteří měli v kapse irácký pas a v ruce měli řecký dokument, že jsou Syřani. Na úplně jiné jméno. Když se naši policisté ptali: „Jak se vám to povedlo?“ tak oni na to říkali, že oni pasy vůbec nechtěli. Víte, kde je problém? Když jednou v Řecku dostanete doklad, že jste Syřan s nějakým jménem, tak už jste Syřan na věčné časy. Už nejste nikdy v životě schopni toho člověka identifikovat a najít. Nebo jen velmi, velmi složitě. Robert Kaliňák vyprávěl o člověku, který měl čtyři identity. Procházel Evropou, zachytili jej v nějaké romské osadě u Košic, kde byl ubytován u nějakých lidí. To přece není možné, aby měl čtyři identity. Tomu člověku musí být sňaty otisky, ty musí být v centrální databázi a Evropou pak musí procházet s touto identifikací. Jinak nejsme schopni řešit naši bezpečnost,“ pokračoval Chovanec.
„Pomáháme lidsky, finančně, materiálně, radou, ale nemůžeme hlasovat pro nesmysly, nemůžeme se utápět v takzvané bezbřehé solidaritě. Musíme být schopni nést následky svých činů. Když se podíváte na situaci v Německu i v ostatních evropských zemích, tak jediný výsledek této politiky bezbřehého vítání je nárůst takzvaných hnědých hnutí, ať je to Le Penová ve Francii, nově Kotleba na Slovensku, nebo když se podíváte do Holandska na Wilderse. V každé zemi se rodí takovéto nové hnutí. Francouzi byli nadšeni, jak Le Penovou zastavili dvoukolovými volbami. Ale budou volby do Evropského parlamentu a ty dvoukolové nejsou, a tak se může stát, že nám zhnědne i ten Evropský parlament. Takže buď přesvědčíme občany evropských zemí, že to myslíme dobře a dokážeme to řešit, anebo se nám stane to, že lidé nás vymění za jednoduchá řešení – a bude to naše vina.“
Tanečky kolem dvacítky Eritrejců
„Stalo se, že byla akce, kde se scházeli ministři vnitra. V odpoledních hodinách mělo být setkání zástupců zemí na balkánské trase včetně Turecka. Ti lidé přijeli, byli tam Turci, bylo to na začátku debat, co s tím a jak nám mohou pomoci. Po hodině se zástupce EU omluvil, že už nemá čas, že musí do Itálie, kde má prvních 19 realokovaných. Takže odjel do Itálie, kde letadlo italské armády odváželo 19 Eritrejců do Švédska, Bylo tam více politiků než těch realokovaných. Všichni jim zamávali, popřáli nový život; a tři týdny potom, kdy jsme měli těch prvních 19 lidí ze 160 000 plánovaných a 600 opravdu realokovaných, tak Švédsko řeklo, že je plné. Že chce, aby se realokovalo jinam. V Evropě se řeší politika formou takzvané politické korektnosti. To znamená, že ty nepříjemné věci se neříkají. To musí skončit. Evropa musí začít táhnout za jeden provaz. A chci pevně věřit, že tento summit se k tomu nějak přiblíží, ale začátek jednání, kdy Turci chtějí další 3 miliardy eur, mi nahání trochu strach, jak to vlastně bude.“
Mrazivá realita
„Jaká je realita? 160 000 lidí přišlo od začátku roku do Evropy. Oproti loňským či předloňským zimám je to číslo několikanásobné. Jednoznačně se ukazuje, že proud pokračuje. Další problém, který nám vzniká, je Afghánistán, kde 1,5 milionu Afghánců je mimo domov a znovu zde akcelerují boje. V Afghánistánu se vytvořila velice funkční síť převaděčů směrem do Evropy. Musíme tedy řešit i tu afghánskou cestu, nejen Sýrii či Irák. Vedle toho je tu Afrika, Magreb, Maroko, další země, kde se lidé budou chtít tlačit do Evropy také. Ona je to pak davová psychóza. Já jsem byl nedávno v Keni. Tam když vidíte sebe modernější budovu nebo sebe ubožejší domeček, skoro chatrč, tak mají jedno společné – mají anténu. Myslet, že ti lidé nemají informace, je holý nesmysl. I tam funguje internet, Twitter a Facebook a nedej bože, aby si ti lidé jednou řekli nebo dostali informaci, že Evropa zavírá. Tak ten tlak bude enormní. Já bych strašně přál svým nástupcům, ministrům vnitra, kteří přijdou po mně, aby si říkali – ono všechno špatné se vyřešilo, migrace se vyřešila...
Spíše se však obávám, že doba bude složitá, protože i v té Keni lidé debatují nad tématem El Ňiňo, nedostatek vody, odchod jinam za lepším životem. Když se podíváte jenom v té Keni, kolik jde kolem druhé, třetí hodiny malých dětí ze škol, to jsou stovky a stovky malých kluků a holek, stovky a tisíce mladých Keňanů, kteří za pár let budou mít děti a vzhledem k tomu, že dnes je tam moderní léčba, dětská úmrtnost je nižší, než byla, tak tam vidíte obrovský boom porodnosti. A ti lidé, pokud se tam zhorší klimatické podmínky, tak budou mít tendenci do Evropy nebo kamkoliv do světa, kde ta voda bude, odcházet. To znamená, že se může stát, že, co dnes zažíváme jako migrační vrchol, bude pro mé nástupce slabý odvar. A buď se teď naučíme řešit ochranu své hranice a budeme připraveni na věci budoucí, anebo se můžeme dočkat ještě větších problémů, než v jakých jsme teď,“ ukončil svou úvodní řeč Chovanec.
NATO versus NATO
A nastaly dotazy. Starší pán: „Chtěl bych pana ministra upozornit, že migrační krize má zajímavé podhoubí; a jak byla zlikvidována první Tsiprasova vláda. Další rošáda s ruským letadlem nad Tureckem. Je to směšné a zákeřné. Řecku je nutné odpustit část dluhů a umožnit, aby nebylo na kolenou. Jestliže mezi Řeckem a Tureckem je šest kilometrů moře a Řecko si na přání Německa a Francie nakoupilo například lodě a ponorky, které se do těch úžin nedostanou, o tom by se mělo mluvit...“
Chovanec na to reagoval slovy: „Řecko se samo rozhodlo vydat obrovské peníze na zbrojení. A zbrojili proti jiné zemi v NATO, proti Turecku. Když se podíváte na evropské spory, tak Makedonie nemůže vstoupit do EU kvůli svému názvu a sporům s Řeckem. Řekové by měli ukázat alespoň nějakou míru pokory tím, že zaplatí své dluhy, a když je neplatí, tak alespoň vytvoří funkční záchytné zařízení. My je o to prosíme přesně rok. V minulosti jsme jim dali 450 milionů eur, což je skoro 10 miliard korun na řešení migrační krize. Teď přišel premiér Řecka si říci o dalších 400 milionů eur. Nechť je má, ale aby byly výsledky. Když naše vláda uloží Ministerstvu vnitra nebo obrany vytvořit hot-spoty, tak je do třech měsíců vytvoříme a troufám si říci, že za třetinové náklady. Kde je vůle, cesta se najde. Ale v Řecku ta vůle prostě není. Jestli ministr vnitra poté, co si od nás vezmou 10 milionů korun, a poté, co jim tam pošleme za 4,5 milionu materiál, řekne na adresu ČR, že jenom kibicujeme a nepomáháme, tak já tam nevidím ani špetku pokory. Mohl bych vám ukázat čtyři pět mailů, co jsme Řekům posílali: Co chcete? Lidi, peníze, materiál? Rok... Odezva? Nula. Stejné dopisy šly do Itálie. My jsme Řekům určitě připraveni pomoci, ale oni musí projevit elementární vůli, že Evropě chtějí pomáhat. Nemůže to být o tom, že pošlou migranty směr Evropa a víc je to nezajímá. Uvědomme si, že dnes na řeckém území je 30 000 migrantů. To je dvoudenní kvóta, kterou do Evropy posílali. A Řecko už se hroutí z 30 000? Kde je závazek Řecka, že na svém území vybuduje záchytné zřízení pro 60 000 lidí? Já jim nechci škodit, já chci za naše peníze nějaké výsledky. Že nás nepochválí, že jim pomůžeme, to čert vem, ale alespoň určitou míru pokory a snahy – to tam nevidím.“
Psali jsme:
Volba: 170 euro za měsíc nebo za den
Další dotaz byl od muže středního věku, evidentně naštvaného: „Jaké procento znásilněných a unesených žen je pro vás únosné, A také bych chtěl nějakou pokoru od vás, protože nás se to dotkne nejvíce!“
„Pro mne únosná míra znásilnění a obtěžování českých žen je na úrovni nula procent. Žádná,“ uvedl rozvážně ministr Chovanec. „V České republice je nyní 70 migrantů. V Bělé-Jezové je nyní 9 lidí. Jsme jednou z nejméně migrační krizí postižených zemí a to je i tvrdým přístupem k vymáhání práva. My si na své území nikoho neprověřeného nepouštíme. Ani jednoho člověka. Zavázali jsme se k přijetí 1600 migrantů, u čehož jsme byli zčásti přehlasováni, tak jsme se dobrovolně zavázali, že přijmeme 1100 lidí. Do dnešního dne jsme nebyli schopni nikoho přijmout, protože Řekové a Italové si neplní podmínky toho projektu a nejsou schopni nám předat migranty, kteří by byli prověřeni a které bychom mohli převzít. Zatím jsme tedy nepřijali nikoho.
Přijelo z domluvených 154 křesťanů na bázi dohody křesťanské obce se státem, to není projekt státu, tak přijelo zhruba 50 lidí. Já nevím, jestli tady zůstanou, nebo nezůstanou. Podobné projekty byly v Polsku, kam přijelo 150 křesťanů. K dnešnímu dni tam není žádný. Všichni jsou v Německu a ve Švédsku. Podobný projekt je na Slovensku, kde by nyní měli odcházet do rodin, a uvidíme, zda na tom Slovensku zůstanou, či nezůstanou. Obávám se, že tyto projekty posunou ty migrující blíže k cílové zemi, kam odejdou.“
„Bojovali jsme intenzivně proti kvótám. Byli jsme přehlasováni. Kdyby se dnes znovu hlasovalo, tak si myslím, že už většina pro se nenajde. Do té doby, než budeme schopni zjistit, že ten pan Ali, kterého nám nabízejí, nemá kriminální minulost, že nemá vazby na Islámský stát nebo na jinou teroristickou organizaci, tak buďte ubezpečen, že se na území České republiky nedostane. Myslím si, že podle evropského práva není možné tu migrující osobu držet na území státu, kde nechce být, a celkový pokus o kvóty skončí tím, že ti lidé přijdou do ČR, jedinou motivaci budou mít, že čerpají sociální dávku na úrovni 170 euro a oni po několika málo dnech odejdou do cílových zemí, kde si za jeden den práce na černo vydělají tolik, co u nás na sociálních dávkách dostanou za měsíc. Z tohoto pohledu projekt jakýchkoliv kvót nebude fungovat.
Problém je ten, že všichni migranti na území Evropy a Schengenu budou vybaveni dokumenty, které jim umožňují volný pohyb po Schengenu. Tam vidím větší obavu, než v těch několika desítkách nebo stech, kteří, věřte, budou pod kontrolou bezpečnostních orgánů. Spíš se bojím toho, co se stane, až v Německu, ve Švédsku, Dánsku, Belgii se nebude těmto lidem líbit, budou se vracet zpátky, nebo tu budou plnit nějaké úkoly.“
Zkreslují média islám?
Žena ve středních letech apelovala, aby se udělala nějaká práce v médiích, nelíbí se jí zkreslování islamismu. „Když jsem studovala na univerzitě v Bratislavě, tak tam studovali zahraniční studenti, kteří s námi neměli žádné problémy. A teď se z nich v médiích dělá kriminální živel.“
„Na začátku byla v médiích široká fronta na podporu migrantů, postupem času se to nějak otáčí. Média primárně potřebují nějaký střet. Nemyslím si, že tu vedeme souboj s islámem. My jen chceme vědět, kdo je na našem území,“ opáčil Chovanec. „To je ta frustrace zemí na balkánské cestě. Tam přijíždí normální turisté a čekají ve frontě s autem, mají pas a vízum a čekají hodinu dvě tři hodiny, až na ně vyjde řada; a vedle nich prochází stovky lidí bez jakékoliv kontroly. My popíráme soudržnost těchto států. Nevedeme válku s islámem. V naší zemi je půl milionu cizinců. Já chci vědět, kdo se nám tady pohybuje, já chci vědět, že tady nemáme vznikající buňku al-Káidy, která za půl roku, za rok, za dva, nebo za pět let udělá teroristický útok, protože dostane pokyn z Facebooku odněkud z pouště. My nevedeme válku se slušnými lidmi. Ale je potřeba ty lidi držet co nejvíce blízko jejich domova, aby se vrátili. Kdo to tam obnoví, když se celá elita Sýrie a Libye vystěhuje? Pak tam ta deziluze a chudoba bude desítky a desítky let.
Turkovi vadí víc než Islámský stát Kurd. Turecko se dnes cítí ohroženo nově vznikajícím Kurdistánem. Kurdové jsou zatím autonomní součástí Iráku. Otázkou je, jak dlouho to bude trvat, než budou mít ambici se rozkročit a získat území v Turecku a ve dalších dvou nebo třech stávajících zemích. To je první problém. Druhý problém je Írán. Je to země, která chtěla vždycky v této oblasti dominovat. Podívejte se, jak zbrojila Saúdská Arábie, kolik nakoupila letadel v přepočtu na jednoho obyvatele a zjistíte, že se přezbrojila. Proč? Oni tu enormní vojenskou sílu neumí moc používat, protože dnes v Jemenu intervenují a výsledek není nic moc, ale tato oblast nebude pokojná ani za půl roku, ani za rok a možná ani za dvacet. Do toho vstupují velmoci, z jedné strany USA, z druhé strany Rusko.
Je to jak Papinův hrnec a doufám, že se neucpe ten ventil. Islámský stát má dnes franšízy, třeba Boko Haram v Nigérii, hlásí se k nim v Libyi. Kdo si přečte Korán tak zjistí, že je to náboženství klidu, míru a pokory. Jen část lidí jej zneužívá pro své cíle a staví jej tak, že ten, kdo je nevěřící, nemá právo na existenci.“
Chmura Německa
„Když se podíváte na to, co Německo vydá na milion migrantů, tak podle přepočtu to bude stát takové peníze, které by vyšly na 20 milionů migrantů mimo Německo v oblastech zemí, kde ten konflikt je. Uměli bychom zabezpečit téměř celou migrační vlnu za stejné peníze, které to dnes stojí Německo. Spolková republika má jednu velkou chmuru. Podle Světové banky, pokud se chtějí udržet jako ekonomika číslo jedna, musí absorbovat v následujících pěti až sedmi letech pět milionů pracovní síly. Otázkou je, zda ti lidé, co přicházejí, jsou tou pracovní silou. Podle toho, co mi říkal bavorský ministr vnitra, současný stav je – 57 procent Syřanů nezaměstnaných, 80 procent Eritrejců nezaměstnaných. Je otázkou, zda toto je ta pracovní síla, kterou potřebují. Jestli SRN potřebuje pracovní sílu, není nic jednoduššího, než si vytvořit pobočky pracovních úřadů v uprchlických táborech a přímo tam si vybrat zaměstnance včetně rodin a vytvořit nějaký letecký most do Německa. A vyrveme ty lidi i ze spárů převaděčů. V této migrační vlně působí pro představu zhruba 30 000 převaděčů podle Europolu. Pouze 6 zemí včetně ČR do Europolu přispívá svými informacemi. Zbytek nepřispívá.
Válka v Sýrii je 4 až 5 let. Všechny sociologické studie tvrdí, že ti lidé v uprchlických táborech jsou schopni vydržet tři až čtyři roky, a pak je přepadne frustrace. Měli jsme očekávat, že se to stane. Evropa ale na to nemá vůbec žádný typový plán. ČR má typový plán na velký migrační tok z Ukrajiny. Jsme připraveni na to, že pokud by se tam vyhrotil konflikt, tak z Ukrajiny přijde velké množství lidí; a pro ně jsme zemí ne tranzitní, ale koncovou. Může se stát, že sem zamíří 10 až 50 000 lidí. To jsou typové plány, se kterými operujeme. Palec nad oběma konflikty má dnes Rusko, se kterým se musí mluvit. Osobně se bojím ekonomicky destabilizovaného Ruska. Ruská federace každý barel ropy, který vytěží a prodává, tak prodává se ztrátou. Destabilizované Německo a destabilizované Rusko je trauma pro Evropu. Otázka je, co bude pak, jestli se nepokusí vyvézt své problémy mimo hranice. To je to, čeho bych se obával víc než války s islámem. Islámský stát jednou porazíme. Neporazíme myšlenku a frustraci, že po roce 1918 nevznikla Velká Arábie a neporazíme ten sen Kurdů mít vlastní stát. A ani ambice Turecka, Saúdské Arábie a Íránu.“
Ach to „evropské“ Kosovo
Připomínku měl pak muž ve středních letech: „Před arabským jarem jsem tuto oblast procestoval. U Mekky v Saúdské Arábii je připraveno ubytování až pro 3 miliony poutníků, které se využívá jednou za rok. Kdyby o to stáli, tak by mohli ubytovat své bratry, muslimy.“ A poté zazněl ještě poslední dotaz starší ženy: „Říká se, že jsou ti migranti zubožení, ale když jsem přijedou, tak jsou oblečení, vezou si s sebou batoh. Kdo je živí, kdo je vybavuje?“
Na to Chovanec odpověděl: „Podle některých odhadů je na cestě 20 až 60 milionů lidí. Jen ve vlastní Sýrii je to 6 až 7 milionů. V Turecku je 2,5 milionu lidí ze Sýrie. Malá část je v táborech, větší část je rozprostřena po Turecku, většinou v nějakých privátech. Za 2,5 až 4 tisíce eur vás zločinecké skupiny dovezou až někam do Řecka, případně k německé hranici.“
Dále pak hovořil o případu, kdy rodina prodala hluboko pod cenou dům a odešla do Evropy, ale tam si uvědomila, že budou občany druhé kategorie. Z toho prý vzniká frustrace. „Toho se bojím. Jako v případě Alžířanů ve Francii, ta druhá, třetí generace se radikalizuje, protože s tou zemí, kde nyní žijí, se nikdy neztotožnila, necítí se být Francouzi, takže v pařížských vzdálenějších částech každý večer hoří auta, je tam kriminalita. Tady vidíme, že snaha o hlubší integraci se ve Francii nepovedla a nepovedla se ani v Itálii. Velmi složitě se daří ve Španělsku. Myslet si, že jsme schopni integrovat několik milionů lidí... všichni, kteří přišli, mají nárok na slučování rodin. Podle koeficientu je to myslím krát šest až sedm. Z toho plyne, že když je tam půl milionu až 600 000 lidí bez rodin. Krát šest je tři miliony, kteří by měli přijít už legálně do Německa. Bude velká tendence se soudit, bude velká tendence neziskového sektoru pomáhat v těch žalobách a zatím v minulosti to bylo úspěšné.
V minulosti přicházelo do Německa ročně 50 000 lidí z Kosova. Z toho Kosova, kde už léta platíme policisty, soudce, státní zástupce. To jsou jasní ekonomičtí migranti. Teď se to změnilo. Jako stratég Islámského státu si přece rozprostřu do té vlny nějakého svého člověka, abych tu měl svého člověka.
Ostatní si ale platí vše sami. Až se jednou ti lidé budou vracet, musí se Evropa rozhodnout, zda jim dá peníze na cestu zpátky nebo jak jim pomůže. Nebudou schopni našetřit tolik, aby se vrátili zpět a začali tam nový život. Wahhábismus Saúdské Arábie je nebezpečný a pustit si do Evropy 200 mešit... myslím si, že ty peníze raději oželíme,“ uvedl na samotný závěr půldruhahodinového setkání ministr vnitra Milan Chovanec.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
