Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou totiž tento týden rozhodl o tom, že čtyři děti mají jít do ústavu v Holicích z jihočeského Klokánku, kam byly umístěni poté, co nastalo podezření, že je rodiče týrají a zanedbávají. Přesto, že vyšetřování není u konce, přesto, že psycholog i dětská lékařka nedoporučili přesun dětí jinam s tím, že u nich může nastat velké trauma – soud rozhodl.
„Je to opravdu arogance a ignorace všeho a všech, co je s právy dítěte spojeno. My jsme rozhodnutí soudu respektovali, ale podáme odvolání. Neuvěřitelné je i to, že soud si vyžádal posudky psychologický a lékařský, a pak se jimi vlastně vůbec nezabýval. A soud svým rozhodnutím řekl, že stát má stále přednost dávat děti do ústavů před péčí rodinného typu, a tomu nerozumím,“ uvedla pro ParlamentniListy.cz předsedkyně Fondu ohrožených dětí Marie Vodičková, která sama jako pěstounka vychovala několik dětí.
V Klokánku se měly dobře, i tak musely jinam
V Klokánku se dětem dařilo skvěle, hodné “tety“ je naučily základním návykům, naučily je i mluvit, protože děti nemluvily, byly apatické, zanedbané. Děti si v Klokánku zvykly a přesun do Holic berou jen jako malý výlet. “Co jsme jim asi měli říct? Že soudy a odpovědné orgány v této zemi dělají přesný opak toho, co je logické a hlavně lidské? Sami rodiče u soudu neprojevili o děti zájem a před časem se vyjádřili ve smyslu, že si přejí, aby děti zůstaly u nás v Klokánku. Přesto to respektováno nebylo,“ podivila se Vodičková.
Ředitel Dětského domova v Holicích Aleš Drozd ale vidí za vším zbytečnou paniku. “Dětem u nás nikdo ubližovat nebude, budou se mít dobře, a stejně jako v Klokánku o ně bude i u nás skvěle postaráno. Nikdo se nemusí obávat, že by nějak strádaly,“ uvedl.
Strádání a toho, že by děti nedostaly najíst, chodily nahé, či je někdo týral, toho se nikdo neobává, jak ale říkají odborníci na péči o týrané děti, může pro ně nastat velké trauma. “Pokud se takové děti dostanou z nevyhovující rodiny, kde měly být týrány, zanedbány do zařízení jako je Klokánek, zvyknou si přirozeně rychle a udělaly i neuvěřitelné pokroky. Pak jen rozhodnutím někoho, kdo o tom nic neví, mají jít zbytečně jinam. Nechápu to,“ řekla i vedoucí Klokánku Emilie Popelková.
Neobjektivní názor soudu?
Soudu především vadilo, že děti nemohly být spolu s pátým sourozencem, osmiletým chlapcem, který je však těžce mentálně postižený a pro své zbylé sourozence může být i nebezpečný.
“Protože byl nezvladatelný, byl v době, kdy jsme děti přijímaly, na čas přemístěn do jiného zařízení a my jsme jasně řekli, že jen co vytvoříme odpovídající podmínky, vezmeme jej zpět a budou spolu. Což je u nás logické. Jenže ministerstvo práce a sociálních věcí i soud vidí věc jinak, pochopitelně, když s dětmi nepracovali, nestrávili s nimi ani hodinu času a rozhodují od stolu. Ale tam, kam šly, rozhodně nebudou v rodinném prostředí, jako byly v Klokánku. Jde o klasické ústavní zařízení. Přičemž ministerstvo stále vykřikuje, jak je nutné omezit ústavy, a preferovat “rodinnou péči“. A tady je pak výsledek,“ dodala Vodičková.
Ústavy ždímou stát
Ústavy na rozdíl od Klokánků Fondu ohrožených dětí získávají od státu dotace jak na obsazené, tak i neobsazené lůžko. Klokánky jen za obsazené, a to ještě jen z poloviny. Ročně to tak pro ústav či dětský domov může být až přes 600 tisíc korun. Přesto, že to ministerstvo práce a sociálních věcí ví, zatím se systém příliš nezměnil. A stát nyní chce ještě omezovat prostředky na péči právě nestátním zařízením, ale také třeba pěstounům prarodičům.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radek Kraus
