Blbej, ale náš. Mluvčí cizí moci. Víme, jak dál půjde vyjednávání Babiše s ČSSD. Co vám zatím neřekli...

16.04.2018 12:30

Po čtvrtečním oznámení, že předseda vlády v demisi Andrej Babiš (ANO) hodlá se sociálními demokraty obnovit jednání o sestavení vlády, ParlamentníListy.cz zjišťovaly situaci uvnitř ČSSD. Do dalšího kola jednání s ANO vstupují klíčoví hráči se dvěma názory. Jedni by chtěli Ministerstvo vnitra a druzí resort financí. I když ani na jednu z těchto židlí nemají žádného špičkového kandidáta. Ty nejlepší jim totiž „ukradl“ Babiš.

Blbej, ale náš. Mluvčí cizí moci. Víme, jak dál půjde vyjednávání Babiše s ČSSD. Co vám zatím neřekli...
Foto: Zuzana Koulová
Popisek: Jan Hamáček.
Zdroje uvnitř ČSSD potvrdily ParlamentnímListům.cz již dříve přinesenou informaci o tom, že jednání socialistů ze zákulisí řídí dva vlivní hráči, kteří sami nejsou členy nejvyššího vedení strany. Mezi poslanci a senátory za ČSSD jsou přirovnáváni k osobám, jako byli v ODS  Roman Janoušek nebo Patrik Oulický, kteří byli v ODS označování jako straničtí „kmotři“. Jde o europoslance Miroslava Pocheho a bývalého ministra informatiky Karla Březinu. Podle jednoho z členů nejvyššího vedení strany se předseda Jan Hamáček o všech krocích radí právě s těmito dvěma stranickými „šíbry“. A to dokonce důkladněji než s místopředsedy, které mu zvolil sjezd. „V podstatě s nimi konzultuje každý krok. Zatímco členům politického grémia a předsednictva strany jen oznamuje, jak které jednání dopadlo,“ konstatoval člen předsednictva ČSSD, který si nepřál zveřejnit své jméno. Jednání se kromě Hamáčka aktivně po celou dobu účastnil i bývalý jihočeský hejtman a „lánský pučista“ Jiří Zimola. Jeho pozice je však spíše programová než vlivová. „Zimola v minulém kole vedl týmy lidí, kteří s protějšky z ANO jednali o krocích, které by případná společná vláda měla provést. Jako je  zrušení karenční doby nebo změny ve stavebním zákoně,“ uvedl člen vedení ČSSD.

Anketa

Chcete, aby další pokus na sestavení vlády dostal opět Andrej Babiš?

56%
44%
hlasovalo: 9514 lidí
 
Tyto programové věci se podle něj projednávaly v odborných skupinách složených ze zástupců obou stran samostatně. V nich se neřešilo, které ministerstvo obsadí která strana, ani jména ministrů, kteří by měli být do jejich vedení vysláni. Personálie a rozdělení křesel mezi strany si pro sebe vyhradili předsedové. Podle jednoho z místopředsedů ČSSD, který byl ochoten poskytnout informace z nejvyššího vedení strany, ovšem pod zárukou nezveřejnění svého jména, se tato situace vyvinula tak, že za ANO chtěl o křeslech a jménech jednat výhradně Babiš. „On se chová jako majitel strany, kterým v podstatě je,“ konstatoval místopředseda ČSSD. Babiš podle něj ví, že část svých nynějších ministrů bude muset v případě koaliční vlády „obětovat“ a jejich židle přepustit koaličním partnerům. Nechtěl, aby se to pletlo do jednání o programu vlády. Proto si měl závěrečné rozhodnutí o tom, kdo kde bude sedět vyhradit pro sebe. „Lidé, kteří vodí na nitkách Hamáčka, však tuto taktiku přivítali, protože jim to umožňuje omezit vliv sjezdem volených místopředsedů strany na mocenské silokřivky,“ konstatoval jeden z nich. I podle něj se Hamáček o rozdělení křesel ve vládě baví více s pražskými kmotry Pochem a Březinou než se sjezdem a krajskými organizacemi zvolenými členy nejvyššího vedení ČSSD.
 
 
Odkud se vládne

Před druhým kolem jednání s ANO přitom podle zdrojů uvnitř ČSSD nepanuje mezi oběma socanskými kmotry shoda o dalším postupu. „Březina a jeho parta by chtěli obsadit resort financí. Skupina kolem Pocheho by chtěla Ministerstvo vnitra,“ uvedl zdroj, který je dobře obeznámen s názory obou skupin. Dodal, že sociální demokraté proto budou chtít obsadit obě nejdůležitější a nejvlivnější ministerstva v zemi.
 
Mluvčí cizí moci

Ministerstvo vnitra je nejdůležitější silový resort. Pod vnitro spadá Policie ČR a celý integrovaný záchranný systém. Jeho součástí je i civilní rozvědka – Úřad pro zahraniční styky a informace (ÚZSI). Ze silových resortů je fakticky jediným funkčním a „svéprávným“ úřadem. „Ministr obrany, spravedlnosti ani zahraničí v podstatě ničemu fakticky nevládnou. Jsou to jen takoví mluvčí resortu ve vládě,“ vysvětlil jeden z poslanců za ČSSD, který si nepřál uvést své jméno. Dodal k tomu, že v případě obrany a zahraničí to často navíc působí tak, že ministři naší vládě spíš tlumočí, co po nás žádá EU nebo NATO. „Ono je to dáno tím, že na obou úřadech v klíčových pozicích, které určují politiku, dlouhá léta působí úředníci, které ani v minulosti nebylo snadné vyměnit. Na klíčových postech musí mít úředník prověrku na stupeň přísně tajné. Prověření na tento stupeň trvá Národnímu bezpečnostnímu úřadu (NBÚ) až dva roky. Takže většina ministrů při pokusu o výměnu těchto úředníků, kteří za volené politiky formují zahraniční a bezpečnostní politiku ČR, narazila na to, že je nemůže vyhodit, protože za ně nemá náhradu. Člověka bez prověrky totiž není možné poslat na citlivá jednání se zahraničními partnery, ani jim dát možnost nahlížet do utajovaných spisů,“ vysvětlil ParlamentnímListům.cz sociální demokrat, který se jako senátor měl v minulosti možnost seznámit s fungováním obou ministerstev. Většina ministrů nejen za ČSSD, ale i za ODS proto s ohledem na tento problém už v minulosti rezignovala na výměnu těchto lidí, kteří byli do obou úřadů vysláni ještě skupinou kolem bývalého prezidenta Václava Havla. Jenže právě tito lidé a jejich podřízení přitom ministrům připravují většinu nejdůležitějších podkladů, které tvoří zahraniční a obrannou politiku státu.
 
Ministrant spravedlnosti

Podobně je za silového ministra považován šéf resortu spravedlnosti spíše z historické tradice, než s ohledem na reálné pravomoci. Ministr spravedlnosti totiž není nadřízený ani soudců ani státních zástupců. Soudci tvoří samostatnou nezávislou složku moci – moc soudní. Ministr má pravomoc pouze navrhovat prezidentovi jmenování člověka soudcem, nemůže jej však funkce zbavit. To může pouze kárný senát, který posuzuje zanedbání nebo přečiny soudců. Ten je však složen rovněž ze soudců. Ministr může pouze navrhnout kárné řízení proti soudci. V procesu pak může vystupovat jako žalobce – pokud se nenechá zastoupit. Jde však o standardní soudní řízení, kde se rozhoduje na základě důkazů. A ke zbavení soudce taláru kárné senáty přistupují pouze v případě nejzávažnějších zločinů soudců, jako je braní úplatků od stran sporu, nebo úplné sabotování soudcovské práce – pokud soudce vůbec nekoná ve svěřených soudních případech. Kárné žaloby ze strany ministra jsou však extrémně vzácné. Mnohem častěji posílají před kárný senát soudce předsedové soudů, kteří nejsou spokojeni s výkonem či rychlostí práce členů soudů, které řídí.

Ministr spravedlnosti rozhoduje o přidělení soudce ke konkrétnímu soudu. Volnou ruku má však pouze při prvním jmenování. Nového soudce může poslat kam chce. Respektive kamkoli, kde je volné místo. K dalšímu překládání už potřebuje soudcův souhlas. Jedinou moc, kterou nad jednotlivým soudci má, je možnost jejich povyšování do funkcí ve státní správě soudů – na funkce předsedy či místopředsedy soudu. Případně při povyšování na soud vyššího typu. V tomto případě je však limitován názorem stávajícího vedení vyššího soudu, k němuž by měl být soudce přidělen.

Reálně tedy ministr nemá soudce „na špagátku“. Nemůže jim přikazovat, jak mají soudit jednotlivý případ. Reálně ministr nemůže zabránit odsouzení např. svého kamaráda nebo stranického kolegy tím, že by soudci nařídil, jak má případ rozhodnout. Na příslušného soudce totiž nemá žádnou páku, která by jej přiměla rozhodnout tak, jak chce ministr.

Na rozdíl od dob ČSSR, kdy jme měli prokuraturu,  nemá ministr spravedlnosti v přímém řízení ani státní zástupce. Soustava státního zastupitelství tvoří polonezávislou složku výkonné moci. Ministr může sám pouze navrhnout odvolání nebo jmenování nejvyššího státního zástupce. Oba úkony však musí schválit vláda jako celek. Jednotlivá státní zastupitelství ministr fakticky neřídí. Jednotliví státní zástupci se zodpovídají svému vedoucímu státnímu zástupci – okresnímu nebo krajskému. Ti se pak samozřejmě zodpovídají vyšší instanci až k nejvyššímu státnímu zastupitelství. Faktickým pánem celé soustavy je nejvyšší státní zástupce. Ten sice může v politicky citlivých causách případ jednotlivému státnímu zástupci odebrat a přeložit jej jinému žalobci – klidně i na druhém konci republiky. Pokud se však sám nerozhodne takovému přání ministra vyhovět, tak by se ministr musel namáhat jej vyměnit. Což by ale asi vyvolalo řádný mediální kravál. A riziko zveřejnění takového přání ministra. O šéfovi resortu spravedlnosti se mezi poslanci proto často hovoří spíše jako o ministrantovi než jako o ministrovi.
 
Jak zachránit Babiše

Ve skutečnosti má ministr jedinou možnost, jak by mohl zachránit od kriminálu svého kamaráda nebo stranického kolegu. A tím je změna zákona. Pokud by např. stávající ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO) chtěl zabránit souzení nebo odsouzení svého premiéra Andreje Babiše v cause Čapí hnízdo, tak by mohl navrhnout změnu trestního zákoníku, kterou by byly zrušeny trestné činy dotačního podvodu a poškozování finančních zájmů EU. Nebo takovou změnu textů obou paragrafů, aby je nebylo možné k trestnímu postihu Babiše použít. Jako ministr i jako poslanec takovou změnu navrhnout může. K tomu, aby začala platit, by však musel přesvědčit Parlament, aby novelu zákona schválil. Sám zákon změnit nemůže, protože to je v pravomoci moci zákonodárné, kterou je Sněmovna a Senát. Pokud by ji však obě komory schválily, tak by tuto změnu bylo možné v Babišův prospěch použít. Zde je namístě uvést, že průměrná doba legislativního procesu od předložení návrhu zákona ministrem po schválení Parlamentem trvá dva roky. Takovou změnu by však obviněný premiér Andrej Babiš mohl využít i v případě, pokud by začala platit i poslední den rozhodování poslední odvolací či dovolací soudní instance. V těchto případech totiž platí, že při změně zákona během probíhajícího trestního řízení se při rozhodování o vině a trestu musí použít právní úprava, která je výhodnější pro obžalovaného.

Ještě menší možnosti má ministr, pokud chce dosáhnout odsouzení určitého konkrétního člověka. Členům trestního senátu by sice mohl teoreticky nabídnout povýšení. Vzhledem k zdlouhavosti soudního řízení však už nemusí být ve funkci, když by mělo dojít k protiplnění. Obžalovaný se může proti rozsudku odvolávat k vyšším soudům, a to trvá i řadu let. Mnohem déle, než byl v historii ČR kdokoli ministrem spravedlnosti.
Kdo řídí policii

Reálně je tedy silovým ministrem u nás pouze ministr vnitra. Ve své působnosti může v policii ustavovat speciální vyšetřovací týmy, které může dokonce úkolovat. Z minulosti je známa taková praxe ministra vnitra Stanislava Grosse (ČSSD), který ustavil tým Mlýn. Jeho členové se zodpovídali přímo jemu, a nikoli vedení Služby kriminální policie a vyšetřování (SKPV) ani Policejnímu prezidiu. Opozice tehdy Grosse obvinila ze zavádění gestapáckých metod řízení. S tím, že tým ustavil ke kriminalizaci členů opozice. I když ministr postupoval podle zákona. Zákon mu totiž tuto v demokratickém světě neobvyklou pravomoc dává.
 
Rozpočtový car

Za „nadministra“ bývá považován i ministr financí, který je v ČR považován za skutečného vládce země. Mezi poslanci se v této souvislosti v minulosti hovořilo o dvou vládách premiéra Miroslava Kalouska (TOP 09), v nichž mu vládní tajemníky ve Strakovce dělali Mirek Topolánek (ODS) a Petr Nečas (ODS). I o minulé  vládě řada poslanců hovořila jako o Babišově vládě, v níž Bohuslav Sobotka (ČSSD) vykonával funkci tajemníka ministra financí na Úřadu vlády. Ministr financí má totiž obrovskou moc. Na každého ministra má páku ve formě státního rozpočtu. Respektive rozpočtových změn. Státní rozpočet je formálně zákon, který každoročně schvaluje Sněmovna. Nikdy však není plněn tak, jak jej Sněmovna schválila. Většina investičních akcí se vinou špatného zákona o veřejných zakázkách velmi zpožďuje. Peníze se tak většinou nedaří utratit v tom roce, kdy byly původně naplánovány. Takže ministerstva musí podle zákona o rozpočtových pravidlech neustále žádat o rozpočtová opatření, což jsou změny rozpočtu. Při změně rozpočtu větší než je 5 % objemu kapitoly ministerstva potřebuje příslušný ministr podpis ministra financí. Jde li o změnu větší než 10 % musí žádat o souhlas vládu a rozpočtový výbor Sněmovny. Na každém jednání rozpočtového výboru jsou projednávány desítky rozpočtových opatření. Celkově jde o několik stovek ročně. Několikanásobně více změn pak povoluje ostatním ministrům ministr financí. Jeho vliv i na ostatních úřadech je proto obrovský. Většinu věcí, které ministr financí žádá od svých kolegů, proto dostane.
 
 
Vládce státních firem

Kromě toho má český ministr financí i pravomoc jinde v civilizovaném světě nevídanou. Podle zákona o zrušení Fondu národního majetku (FNM) přešla na Ministerstvo financí i pravomoc nakládat jménem státu s majetkovým podílem státu v podnicích. U firem, kde je stát jediným akcionářem – jako je třeba Čepro – plní ministr financí funkci valné hromady. Kdykoli může sednout za stůl a napsat rozhodnutí o odvolání managementu firmy. Žádnou valnou hromadu nemusí svolávat. Jeho dopis má hodnotu rozhodnutí valné hromady. Ministr financí tak má v podnicích vlastněných státem fakticky neomezenou moc. Může managementu třeba diktovat, od koho má a nemá nakupovat. Formálně firmy vypisují veřejné soutěže, do nichž se může přihlásit každý. Ovšem vyhrát může pouze ten, kdo splní stanovené podmínky. A ministr má skrze svoji pravomoc moc jmenovat a odvolávat členy vedení státních firem, diktovat jim, jak ty podmínky mají vypadat. A tedy předurčit, kdo může vyhrát. Tato pravomoc daná jednomu ministrovi je v civilizovaných zemí nevídaná. V případě podniků vlastněných obcemi a kraji vykonává funkci valné hromady rada obce nebo kraje. Tedy komunální a krajská obdoba vlády. Nikoli jeden radní.
Trochu jiné je to v podnicích, kde má stát jen majetkový podíl. Příkladem může být energetický gigant ČEZ. V něm drží stát podíl 70 %. Má většinu, a může jej tedy ovládat. K dosazení nebo odvolání managementu však ministr musí nechat svolat valnou hromadu, které se mohou účastnit i menšinoví akcionáři. Fakticky si na ní však vždy prosadí to, co chce. Ostatní se k tomu mohou pouze „vykecat“.
 
Dvě party v ČSSD

V minulosti se často hovořilo o existenci názorových frakcí v ČSSD. Vedle nich však existují ještě různé vlivové skupiny. Momentálně jsou jejich hlavními vyjednavači podle oslovených sociálních demokratů již zmínění Poche a Březina.

Kolem exministra Karla Březiny, který dříve působil ve strukturách ČSOB, se seskupila parta lidí, kteří mají nebo reprezentují zájmy v podnicích s majetkovou účastí státu. Podle poslanců, kteří pod zárukou nezveřejnění svého jména poskytli ParlamentnímListům.cz informace, byl v dobách předsedování Bohuslava Sobotky neoficiálním předákem této skupiny pražský advokát Radek Pokorný. Ten se měl v poslední době stáhnout více do pozadí. Jeho úlohu „consigliére“ finančních skupin v ČSSD měl převzít právě Březina. Kromě informací o zakázkách ve státních firmách přes něj mají procházet i požadavky bank, pojišťoven a firem z kapitálového trhu směrem k úpravě zákonů. Právě proto by tato skupina ráda získala do své „správy“ Ministerstvo financí, které většinu zákonů v této oblasti do vlády a do Parlamentu navrhuje. A samo pak k nim dělá vyhlášky, kde stanoví podrobnosti. A právě ty podrobnosti pak mohou některou firmu hodně zvýhodnit, nebo znevýhodnit.

 Kolem europoslance Miroslava Pocheho se zase podle oslovených poslanců a senátorů soustředila skupina, jejíž zájmy jsou v oblasti vlivu na chod státní správy. Jejich cílem je získání Ministerstva vnitra, které je pro řízení státní správy a procesů, podle nichž funguje, klíčové. V gesci vnitra je mimo jiné zákon zvaný správní řád, který určuje způsob rozhodování nejen všech ministerstev v zemi, ale i úřadů na obcích a krajích.
Dva členové nejužšího vedení ČSSD nezávisle na sobě ParlamentnímListům.cz potvrdili, že socialisté proto budou v dalším jednání s Babišem požadovat oba klíčové rezorty pro řízení země. Finance i vnitro.
 
 
Nejsou lidi

Oba „kmotři“ však mají jeden zásadní problém. A tím problémem je nedostatek kvalifikovaných a zkušených lidí. Ministerstvo financí i Ministerstvo vnitra sice představují koncentraci obrovské moci, jde však o dva z hlediska řízení nejtěžší úřady.

Vnitro má obrovský záběr státní správy. Od policie a integrovaného záchranného systému, přes problematiku migrace a státního občanství, voleb až po archivnictví a státní službu. Přímo v ministerstvu pracuje přes 6 tisíc státních úředníků, kteří tak mají nad ministrem obrovskou početní převahu. Když každý z nich týdně vyrobí jen 1 list papíru pro ministra, tak je šéf úřadu zavalen „lejstry“. „Každý týden ministr vnitra nosí do vlády 2 až 4 tlusté kufry dokumentů k projednání nebo schválení. Každý den několik hodin podepisuje,“ vysvětlil ParlamentnímListům.cz jeden z vysoce postavených úředníků tohoto resortu. Podle něj představuje obrovský problém už jen to, že v řadě zákonů je z minula napsáno, že spoustu věcí musí podepsat ministr vnitra. A nemůže to delegovat na podřízené. Příkladem jsou státní občanství, jejichž udělení podepisuje ministr. „Takových věcí je spousta. Ministr absolutně nemá šanci všechny podklady prostudovat. Prostě podepisuje, co mu úředníci připraví,“ vysvětlil ParlamentnímListům.cz jeden z nich. Reálně tak ve většině případů podle něj vládnou úředníci ministrovi, a ne ministr úředníkům. „K tomu, aby ministr vládl úředníkům, by musel znát všechny jejich finty. A to dokáže jen ten, kdo se mezi nimi mnoho let pohyboval. A to samé platí pro policii a její zvyklosti, které civilisté obvykle neznají,“ konstatoval veterán státní správy, který si nepřál zveřejnit své jméno. Podle něj v historii ČR byli pouze 3 ministři vnitra, kteří vládli úřadu a které neovládal úřad. Za ně považuje Ivana Langera (ODS), Jana Kubiceho (nominován ODS) a Františka Bublana (nominován ČSSD). Kubice i Bublan prošli během svého předchozího působení bezpečnostními složkami i vnitrem ještě předtím, než se stali ministry. A úřad dobře znali včetně úředníků a jejich fint a libůstek. Věděli tak, co od koho mohou čekat a na co si dát pozor. Langer se s většinou z nich seznámil předtím jako dlouholetý poslanec a místopředseda Sněmovny. Navíc tehdy ještě neplatil služební zákon, takže si mohl do úřadu přivést řadu sobě loajálních lidí, kteří dobře znali státní správu. Jako byl např. náměstek Zdeněk Zajíček.

 Nyní by ČSSD vnitro ráda získala pro sebe. I přesto, že nemá špičkového uchazeče, který by resortu by schopen vládnout. Již zmíněný veterán obou civilních zpravodajských služeb, BIS i ÚZSI, a bývalý ministr vnitra ve vládách premiérů Stanislava  Grosse a Jiřího Paroubka, František Bublan, podle vlastních slov nechce jít dělat ministra vnitra do vlády, které by šéfoval trestně stíhaný premiér Andrej Babiš. Nechce totiž čelit tlakům a případnému vydírání na ovlivňování vyšetřování causy Čapí hnízdo a dalších trestních caus Agrofertu. Navíc odmítá být loutkou vnitrostranických šíbrů. Podle svého vyjádření již ani nehodlá v dalších volbách obhajovat mandát senátora na Třebíčsku a chce jít do důchodu věnovat se vnoučatům.
 
Experty ukradl Babiš

V minulosti za sebe vychoval několik náhrad. Všechny však socanům přetáhlo ANO v době, kdy ČSSD šéfoval Sobotka. Sobotka totiž experty upozaďoval a na jejich názory nebral žádné ohledy. Ti pak znechuceni odcházeli z odborných komisí. A často dostali nabídku k přestupu k Babišovi. Příkladem mohou být dva špičkoví odborníci vytipovaní právě Bublanem. V době, kdy byl ministrem vnitra, se snažil za policejního prezidenta prosadit svého bývalého náměstka pro operativu v ÚZSI Jana Berouna. Na vládě mu to však neprošlo. Beroun v minulosti působil i v rámci BIS a Policie ČR. Má zkušenosti i z úřadování na vnitru. V době Topolánkovy vlády byl vyslán jako deklarovaný zástupce rozvědky do USA. Po návratu přestoupil do Vojenského zpravodajství, kde se během minulé vlády stal ředitelem. Jako jediný Čech má tedy zkušenosti se všemi zpravodajskými službami, sloužil mnoho let v Policii ČR a k tomu má i zkušenosti s vnitřním chodem vnitra. Jenže tohoto špičkového experta socanům „vyfoukl“ Babiš. Už v minulé vládě jej navrhoval na post ministra vnitra. Když jej získala ČSSD, tak jej prosadil za ředitele Vojenského zpravodajství.

Podobně odešel znechucen ignorováním odborných komisí ze strany vedení ČSSD za Sobotky bývalý ředitel Finanční policie a náměstek ředitele SKPV Vladimír Zimmel. Bývalý špičkový policista a právník byl rovněž „uloven“ Babišem. Na Ministerstvu spravedlnosti byl exministryní Helenou Válkovou (ANO) jmenován náměstkem pro trestní řízení.
Podobně tristní situaci mají socialisté i s experty na Ministerstvo financí. Asi nejlepším kandidátem by byl šéf národohospodářské komise ČSSD a vedoucí makroekonomického oddělení Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) Martin Fassmann. Jde o špičkového ekonoma, který v mládí začínal v Ústřední plánovací komisi a dnes za odbory mnoho let zasedá v Tripartitě. Rozumí jak vývoji ekonomiky, tak i daním a rozpočtu.  A má přehled o daňových a finančních zákonech. V minulosti byl zvolen jako zástupce zaměstnanců do dozorčí rady řady velkých firem. Jeho příjmy tedy významně  překračují plat ministra. Hlavním důvodem, proč by však nešel do Babišovy vlády, je však fakt, že by neměl možnost v ní realizovat své představy o změnách daňové, finanční a rozpočtové politiky. Chtěl by např. snížit DPH u základních životních potřeb jako jídlo, ošacení a hygienické potřeby na 5 %. Rád by zavedl  odpočty DPH pro zdravotnictví a sociální služby, pro něž DPH na vstupu  představuje obrovskou finanční zátěž. Dále by rád zavedl výraznou daňovou progresi po vzoru SRN. Také by zavedl vyšší daně pro některé sektory jako banky, pojišťovny, telekomunikační firmy. Jenže tyto nápady ANO od počátku vetuje. Takže podle svých slov nemá nejmenší důvod jít dělat Babišovi poskoka a nechat na sebe od něj řvát jako na jeho zaměstnance. Raději zůstává i nadále věrný ČMKOS, kde se může odborně realizovat. A také může být opět zvolen do některé dozorčí rady za zaměstnance.
V minulosti byl výrazným členem ekonomických komisí ČSSD i další skvělý ekonom z odborářské „stáje“, Jaroslav Ungerman. Jde o experta na daně a rozpočet. I jeho však v Sobotkových dobách znechutil přístup vedení ČSSD k odborným komisím, které v minulosti sdružovaly špičkové experty z praxe. Jenže vedení strany na jejich názory „kašlalo“. Ani toho dnes už ČSSD nemůže vyslat do vlády jako svého ministra financí. Je totiž už několik let poradcem Andreje Babiše. Začal s ním pracovat, už když byl Babiš ministrem financí.
 
„Blbej“ ale náš

I přesto, že si socané nechali od Babiše „vykrást“ své nejlepší lidi na vnitro i finance, tak by oba úřady rádi získali pro sebe. Podle jednoho z poslanců za ČSSD, který si rovněž nepřál uvést své jméno, by tito špičkoví experti stejně nebyli „po chuti“ oběma „kmotrům“, kteří řídí z pozadí jednání. „Oni nepotřebují hvězdu v oboru a nějakého špičkového politika, který by je jako odborník znalý problémů a rizik  s jejich požadavky na různé kšeftíčky vyhnal. Oni potřebují někoho, koho by mohli ovládat,“ konstatoval senátní veterán ČSSD, který si rovněž nepřál zveřejnit své jméno. Dodal, že by  tam rádi měli na financích někoho, jako je exministr zemědělství Jan Mládek – známý pod přezdívkou „Honza velká kapsa“. Nebo na vnitru exnáměstka ministra a předtím exnáměstka primátora Prahy Petra Hulínského. Prostě lidi, které znají ze svých předchozích kšeftů a kšeftíčků.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Martin Kunštek

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Kozom*di? „Sportovci z Holandska“ stále na tapetě. Nové VIDEO, informace a vyjádření Mirka Topolánka či předního kavárníka

12:44 Kozom*di? „Sportovci z Holandska“ stále na tapetě. Nové VIDEO, informace a vyjádření Mirka Topolánka či předního kavárníka

Příběh sedmi útočníků, kteří v centu Prahy totálně zřídili číšníka, se bohužel dál rozvíjí. Ukazuje …