„Nevím, proč chtějí takoví lidé ve svém věku jít mezi zprofanované politiky, kteří na rozdíl od nich tvůrčí schopnosti nemají. Jak se říká: ševče, drž se svého kopyta. Vždy, když šli do politiky - zvláště pak ze začátku po revoluci, nakonec je to přestalo bavit a co měli dát národu, nedali, protože jejich znalosti včetně orientace v zákulisních machinacích jsou mizivé,“ řekl Jiří Mikeš. Podle něj by měli umělci hrát, natáčet a zpívat, ale nechodit do politiky. Navíc, jak tvrdí, známé osobnosti už na voliče příliš neplatí.

Politolog Lukáš Jelínek sdělil, že politickým stranám se jejich přítomnost na kandidátce může vyplatit v případě, že mají pro politiku cit. „Ale pokud se ukáže, že osobnost vlastně nemá politický rozhled, a to třeba ani v rámci lokality, za níž kandiduje, tak se to může naopak politické straně vymstít. Spousta osobností, které kandidovaly do Senátu i na prezidenta, sice byly známé, ale voličům přišly politicky nekompetentní nebo nevzdělané“. Doplnil, že záleží i na tom, zda jde o spolupráci na jedny volby, nebo dlouhodobou podporu strany.