„Nevím, proč chtějí takoví lidé ve svém věku jít mezi zprofanované politiky, kteří na rozdíl od nich tvůrčí schopnosti nemají. Jak se říká: ševče, drž se svého kopyta. Vždy, když šli do politiky - zvláště pak ze začátku po revoluci, nakonec je to přestalo bavit a co měli dát národu, nedali, protože jejich znalosti včetně orientace v zákulisních machinacích jsou mizivé,“ řekl Jiří Mikeš. Podle něj by měli umělci hrát, natáčet a zpívat, ale nechodit do politiky. Navíc, jak tvrdí, známé osobnosti už na voliče příliš neplatí.
Politolog Lukáš Jelínek sdělil, že politickým stranám se jejich přítomnost na kandidátce může vyplatit v případě, že mají pro politiku cit. „Ale pokud se ukáže, že osobnost vlastně nemá politický rozhled, a to třeba ani v rámci lokality, za níž kandiduje, tak se to může naopak politické straně vymstít. Spousta osobností, které kandidovaly do Senátu i na prezidenta, sice byly známé, ale voličům přišly politicky nekompetentní nebo nevzdělané“. Doplnil, že záleží i na tom, zda jde o spolupráci na jedny volby, nebo dlouhodobou podporu strany.
Fotogalerie: - Osobnosti pro Drahoše
Jelínek vidí stejné důvody pro vstup do politiky u známých osobností jako u právníků, lékařů, zedníků a dalších profesí. Tedy, že je politika zajímá, baví a cítí díl spoluodpovědnosti za obec, v níž žijí. „Záleží na tom, zda své politické angažmá berou vážně jako službu veřejnosti, nebo národu, nebo jako příležitost na sebe upozornit a prodat své jméno jako značku. To jsou dvě rozdílné polohy, které by volič měl vždy posuzovat,“ vysvětlil Jelínek.
Mikeš: Proč by skutečné osobnosti do politiky vstoupily, když vidí tu úroveň?
Pojem slavné osobnosti je ale dle Mikeše velmi relativní. Mělo by jít o vědce, profesory a podobně, ale skutečně slavné osobnosti do politiky prý nikdy nepůjdou. „Politika se zprofanovala, my bychom tam potřebovali právě ty velké slavné osobnosti, ale proč by tam chodily, když vidí tu úroveň, s kým by tam musely sedět a jaké hlouposti poslouchat?“ uvažoval Mikeš. A připojil i úvahu, proč se pro kandidaturu rozhodl právě režisér Jan Hřebejk. „Hřebejk je exhibicionista. Rád se ukazuje a ukazoval se i v reklamách. Je to člověk, který má rád peníze a tak si řekl, že když půjde do zastupitelstva, tak si to odsedí a nemusí se motat na place a mít nějaké problémy s herci a podobně,“ sdělil mediální analytik a domnívá se, že Hřebejk pozná svůj omyl a rád se zase vrátí tam, odkud vyšel.
Fotogalerie: - Zeman, fanoušci a „fanoušci“
S tím politolog Jelínek nesouhlasí. Právě kvůli Hřebejkovým vyjádřením. Třeba kvůli migraci nepatří režisér do řad těch, kteří vstupují do politiky budovat své jméno jako značku: „Nemyslím, že by patřil do řad zviditelňovačů. Několik jeho filmů se politiky týkalo a chce pomoci politiku nějak formovat. Líbí se mi, že kandiduje do komunálního zastupitelstva. Spousta osobnosti kandiduje na prezidenta, do Senátu, jako by pro ně komunální politika byla nezajímavá,“ podotkl Jelínek s tím, že působení osobnosti na místní radnici jí do budoucna žádnou velkou slávu nepřinese. Podle Jelínka to může být zajímavý start pro ty, kdo by chtěli do budoucna v politické kariéře pokračovat.
Hřebejk: Stydím se, že jsou Andrej Babiš a Jiří Ovčáček příslušníky stejného národa
Jan Hřebejk míní oponovat demagogicko-pohromistickým náladám, jak je sám nazval. Pro web Info.cz kritizoval mimo jiné vyjádření premiéra Andreje Babiše směrem k syrským sirotkům: „Je to hnus, eklhaft, stydím se za to. Pohrdám těmi názory. Když slyším Babiše mluvit, nebo si přečtu tweet Jiřího Ovčáčka, tak z toho bleju. Stydím se za to, že jsou příslušníky stejného národa jako já“. Dle Mikeše prý podobná vyjádření svědčí o hloubce poklesu, protože Hřebejk nemá podobné vyjadřování zapotřebí. „Ale ono se to hold teď nosí. Kdo je takový vulgárnější, získává pozornost různých například bulvárních médií. Jeho škoda, měl dělat filmy. Dělal je dobře, je to jeden z našich velice schopných režisérů, já se mu opravdu ale strašně divím, že chce to politiky vlézt. To, co říká a jak se chová, je jakoby vylezl z nějakého kanálu“.
Starostové a nezávislí prý byla jeho jediná možnost, protože mlátil kolem sebe a zvláště pak do koalice, která je u moci. Mikeš také Hřebejka označil za typického představitele pražské kavárny. Nepřekvapilo ho ani, že Hřebejk zároveň veřejně podporuje TOP 09.
Psali jsme:
Hřebejk: Problém ohrožení islamizmem v Praze neexistuje
Hřebejkův přístup k migraci je také dost jasný. Sám tvrdí, že problém migrace, problém ohrožení islamismem v Praze neexistuje. „Stejně jako se mi příčí tenhle pseudonacionalismus, jako se mi příčí tahleta populistická demagogie Babiše, Ovčáčka, Zemana nebo Klause mladšího, to je pro mě jedna hnusná parta, ale stejně tak se mi z duše příčí politický islamizmus,“ řekl Hřebejk. V této zemi prý musíme řešit jiné věci než politický islamizmus, protože migranti neatakují Prahu, natož Havířov. Narážel tak na billboardy se zněním: Havířov bez migrantů. Hraní si s tématem strachu a ohrožení režisér považuje za účelové. Domnívá se, že se mají nastolovat otázky, které se týkají lidí. „Většiny lidí se ale migrace netýká,“ podotkl Hřebejk. Migraci označil v Čechách za strašáka a fiktivní téma.
Podle Jiřího Mikeše však vůbec netuší, o co se jedná. „Neuvědomuje si, že se jedná o záchranu křesťansko-židovské civilizace, že se už přestáváme bránit a že se vše znovu vrací tam, kde to kdysi bylo, kdy Španělsko bylo muslimské a podobně. To jsou lidé, kteří si neuvědomují širší souvislosti, jež nemají nějaký přehled o světě a kteří se v naší kotlině chtějí ukazovat, jak jsou zajímaví, aby si jich všimli a psalo se o nich. Je to velice, velice pokleslé, co pár lidí jako Hřebejk nyní dělá“.
Politolog usuzuje, že Jan Hřebejk obecně patří k českým umělcům, kteří se vyjadřují k politice veřejně a má poměrně vyhraněný politický názor. „Pokud se nepletu, tak už několikrát podpořil středopravé politické spektrum i před parlamentními volbami. U něj asi nejde o klasického přeběhlíka, který jednou podporuje radikální levici a podruhé radikální pravici,“ doplnil Jelínek.
Nacionalizmus stoupá všude po světě
Režisér Hřebejk se také nechal slyšet, že voliči Tomia Okamury mu dávají svůj hlas, protože mají špatné informace: „Tento rasista a xenofob prostě pracuje s nedostatkem informací. Nebo s množstvím zkreslených informací“. Mikeš k tomu vysvětlil, že Okamura je člověk, který vzešel z marketingu a velice dobře ví, že reakcí na globalizaci, která prostupuje světem, je zdůrazňování národních tradic, národní historie a zvyků.
Současně upozornil, že pouze mazaně využil toho, jak se lidé začínají celosvětově bránit: „Podívejte se do jakékoliv země, všude nacionalismus stoupá, protože se jim nelíbí řízení světa ze všesvětového centra. Jedná se normální reakci a my to vidíme v komunikacích. Dříve se říkalo: mysli globálně, jednej lokálně. To už přestává platit, naopak si manipulátoři říkají, že je daleko důležitější, aby se zdůrazňovaly věci a záležitosti, které jsou místní, republikové a tak dále. Trochu se to mění a všechny nacionální, nebo populistické strany budou získávat čím dál více voličů, ať už v Itálii nebo v Německu. A bude to i v České republice“.
Kdyby, jak řekl Lukáš Jelínek, kandidoval Hřebejk v celorepublikových volbách, u voličů by s tímto postojem k migraci příliš nebodoval. Označili ho za „klasický antipopulistický názor“, protože každý politik a kandidát si zadělává na problémy, když něco podobného vysloví. Upozornil však, že Praha je specifický region, pražští voliči tolerantní a Hřebejkovy výroky navíc odpovídají politice strany, za níž kandiduje.
Hřebejkův seriál předhonili i Chalupáři v největších vedrech
Režisér Jan Hřebejk natočil nový seriál Zahradnictví, který od začátku září vysílá Česká televize. Jak však ukázala čísla, která zpracovala společnost Médea Research, seriál zaznamenal pokles sledovanosti. Z původních 818 tisíc diváků (první díl) se jejich počet se čtvrtým dílem vysílaným tuto neděli snížil na něco přes 570 tisíc. Kristýna Synáčová z Médea Research tvrdí, že pokles sledovanosti po prvním dílu je u seriálů naprosto normální.
„První díl většinou přitáhne největší počet diváků: jsou zvědaví, jaký bude a jestli ho mohou zařadit do pořadů, které pravidelně sledují. Proto vždy druhý díl zaznamená pokles sledovanosti. Nicméně pokud i další díly mají klesající trend, tak je jasné, že formát diváky nezaujal a další díly ten dojem z toho prvního nezlepšily. Ve srovnání s jinými sériemi, které Česká televize v letošním roce vysílala, se nedá považovat Zahradnictví za úspěšnou sérii, ba naopak se jednalo o podprůměrnou sérii,“ řekla Synáčová.
Hřebejkův seriál nedosáhl ani sledovanosti reprízovaného „vousatého“ seriálu Chalupáři, kteří si i v největších vedrech letošního léta udržovali průměrně 700 tisíc diváků a při žádném z dílů neklesli pod 663 tisíc diváků.
Mikeš: Dnešní seriály jsou plytké a neprofesionální
„Co se týče Chalupářů, tak ti mají tradici, jsou oblíbení, diváci si je vždy najdou, proto u nich sledovanost je vysoká i přesto, že běží v létě, kdy je sledovanost menší. Je to typ seriálu, ke kterému se diváci vrací. U nich nezáleží na tom, zda běží na České televizi nebo na jiném kanálu, jsou tak oblíbení, že si je diváci najdou i jinde,“ vysvětlila Synáčová. Mediální analytik Jiří Mikeš vidí důvod také jinde a je podle jeho slov velmi jednoduchý. „Chalupáři jsou profesionálně udělaní. Mají promyšlenou dramaturgii, herci ještě uměli hrát a byli to významné osobnosti. Dnes švihají díly den za dnem, mají neskutečné honoráře, herci jdou z jednoho seriálu do druhého a jsou velice plytké a neprofesionální“. Dodal, že už se ze stejného důvodu nedíval na české filmy a byly to právě ty Hřebejkovy, které se mu líbily. „Proto se divím, že do toho Hřebejk šel a nechal se zblbnout od nějakých kamarádů,“ dodal Mikeš k jeho politické kandidatuře.
Psali jsme:
autor: Zuzana Koulová
