Bývalé vedení DPP tvrdě: Co dělal primátor Svoboda? Nic, samý sliby

Ještě za šéfování Pavla Béma v roce 2006 uzavřel DPP kontrakt na 250 tramvají, jehož celková hodnota je okolo 19 miliard korun splatných za pár let. Už loni však podnik dlužil po splatnosti skoro dvě miliardy.

Praha odkoupí směnku, jenže...

Nové vedení podniku podepsalo na jaře 2012 čtyřmiliardovou směnku splatnou už příští rok, aby pokrylo závazky po splatnosti, i letošní závazky. A garantem směnky se stalo Hlavní město Praha. Když nebude podnik peníze na splacení směnky mít, směnku od něj odkoupí.

Problém se tak může zdát být vyřešen. Jenže není, tvrdí finanční ředitel z v prosinci loňského roku odvolaného vedení Martina Dvořáka Ivo Štika. Podle něj nové vedení podepsalo směnku přesto, že vědělo, že na její splatnost mít nebude – podle právníků by toto jednání mohlo nést znaky podvodného jednání. A magistrát tak poskytne peníze, které se v rámci evropské legislativy stanou nedovolenou podporou soukromé firmy, kterou Dopravní podnik Prahy jako akciová společnost je.

My to řešili už loni, měly se splácet sliby ODS

Ale popořádku. Problém už totiž v roce 2011 řešil jako zděděný management již zmíněného Dvořáka. „V roce 2011 v březnu jsme upozornili – město říkalo, a to už za primátora Béma, že dopravní podnik „SI“ objednal tramvaje a že je jeho problém, jak na ty tramvaje sežene peníze. Tak jsme museli upozornit, aby se pánové podívali na volební plakáty ODS, které říkaly, že do roku 2011 bude mít Praha 300 nízkopodlažních tramvají,“ přibližuje kámen úrazu Štika.

Podle něj by bylo dobré zmínit, že to nebyl ředitel Martin Dvořák, kdo smlouvu na nové tramvaje podepsal. „To byl zděděný problém, se kterým jsme se museli vypořádat. Ta částka je neuvěřitelně vysoká, je to ještě skoro osmnáct miliard korun splatných asi do roku 2019,“ konstatoval Štika pro ParlamentníListy.cz.

I zpracovali jsme plán. A primátor? Nic

A začal popisovat peripetie managementu z loňského roku. „My jsme v lednu minulého roku začali zpracovávat materiál na financování dopravního podniku. Takže jsme připravili materiál, který jsme předložili finančnímu výboru, dopravnímu výboru Magistrátu Hlavního města Prahy. A ten materiál říkal: Pánové, jestli chcete plnit ty vaše sliby, tak dopravní podnik do roku 2019 musí dostat 140 miliard korun,“ prohlásil někdejší finanční ředitel podniku.

A rozvedl, co částka představuje. „Sto milionů by byla částka určena do infrastruktury, tedy na metro, tramvajové tratě... A čtyřicet miliard bylo na vozové parky, protože většina z těch čtyřiceti miliard je už zasmluvněna a nedá se s tím nic dělat,“ uvedl Ivo Štika.

Vozový park obnovovat musíte

Na vysvětlenou nadhodil příklad: „Teď se třeba plamenně vykřikuje, že se nebudou objednávat autobusy. Ale to je problém. Když nebudete objednávat nové autobusy, vzrostou vám náklady na opravu těch starých. A letos už je v té položce raketový start směrem vzhůru. Tady totiž chybí jakákoliv dlouhodobá strategie dopravy třeba na deset let.“

V březnu primátor slíbil a zase nic

Nicméně zpět k problému. „My jsme tedy v březnu loňského roku předložili studii a čekali jsme, co bude dál,“ vzpomíná manažer. „Ve studii jsme řekli, že je tu obrovský problém, ale dá se během delší doby řešit a vyřešit. Hlavně ale musíme okamžitě zaplatit závazky po splatnosti - což v té době byla částka asi jeden a půl miliardy korun. Ten dluh byl vůči společnosti, která dodala tramvaje, Škoda Transportation.“

„Náš návrh byl spláchnutí těchto závazků dlouhodobým směnečným programem. Pak by se třeba udělal tendr na úvěrování, zpětný leasing, odprodej zbytného majetku ... Prostě navrhli jsme pět nebo šest instrumentů, jak tu situaci řešit,“ snaží se Štika stručně popsat kroky vedení Martina Dvořáka.

„Co udělal radní pro finance – tedy pan primátor Bohuslav Svoboda?“ položil následně řečnickou otázku. A sám si odpověděl: „Neudělal nic. To znamená, že příslušné magistrátní výbory to vzaly na vědomí, následně se v květnu 2011 schválilo hospodaření dopravního podniku. A tady je například v příloze k účetní závěrce zase uvedeno, že podnik má zmíněné závazky během deseti let, které je potřeba řešit.“

Tak znovu: Je třeba řešit

Jenže neřešilo se nic. „V podstatě až do září se ze strany magistrátu opět nedělo nic. Když už ale Škoda Transportation začala být nervózní, že jenom penále z půldruhé miliardy po splatnosti činí nějakých dvě stě milionů korun, tak jsme znovu problém dlouhodobého financování eskalovali,“ pokrčil Štika rameny.

„I svolala se valná hromada. A k našemu překvapení zase radní pro finance, už zmíněný pan Svoboda, nás informoval o tom, že program, který jsme vypracovali a navrhli, není pro dopravní podnik to nejlepší, že on má informace, že by se to dalo řešit jinak,“ tvrdí Štika.

„Tak jsme konstatovali výborně, naše nápady jsou nedostatečné, jsme jenom hloupí chlapci, takže čekáme na vaše řešení. A překvapivě jsme nedostali opět nic. A teď nejlepší na konec, nový management má za úkol do konce června 2012 připravit zase variantu financování dopravního podniku,“ dodává exmanažer podniku s úsměvem a podotýká: „Takže jsem zvědavý, s čím nové vedení přijde, ale patrně to bude jenom naše původní studie – oprášená a v jiných deskách, protože tam se podle mého názoru nedá nic jiného vymyslet.“

Sehnali jsme tak levné peníze, jako celé Slovensko

Na obhajobu finančních plánů Dvořákova vedení pak říká: „My jsme připravili program, kdy úrokové sazby za půjčené peníze byly takové, jakých při svém financování dosahuje Slovensko. Tedy my jsme dosáhli na úvěrové podmínky, za jakých shání peníze stát! A to se zdálo panu primátorovi špatně a řekl, že sežene lepší podmínky. A nesehnal nic.“

Paralelně s tím se jednalo o smlouvě mezi městem a dopravním podnikem. Jde totiž o to, že Praha si objednává u dopravního podniku službu – tedy přepravu, a tu pak musí podniku za smluvně daných podmínek splácet. Přičemž stará smlouva potřebovala inovovat, neboť roku 2010 došlo ke změně legislativních podmínek. Podle EU totiž musela být uzavřena taková smlouva, která by říkala, že dopravní podnik musí od města dostat úhradu všech nákladů, za které jezdí. A k tomu musí vytvářet zisk, který musí sloužit k obnově majetku, popsal Štika.

DPP nechtěl platit vše ani Bém

„O tom už se v minulosti odmítal bavit pan primátor Bém a platby dopravnímu podniku zastropoval na nějakých osmi miliardách, což nestačí. To už v roce 2008 bylo renomovanou společností vypočítáno, že na to, aby podnik mohl normálně fungovat a k tomu obnovovat majetek, potřeboval by nějakých patnáct, šestnáct miliard korun, a to minimálně,“ říká exmanažer.

Podle něj se sice dá chápat, že město na to třeba nemá: „Ale z mého pohledu tehdejšího finančního ředitele akciové společnosti Dopravní podnik Praha jsem musel říct: To ale není můj problém. Vy jste si objednali přepravu, víte, jaká je cena jednoho kilometru, tak plňte platnou smlouvu, kterou jste podepsali. A o tom jsme se celý rok dohadovali.“

A nakonec nás dodatkem ke smlouvě chtěli obrat

A dohadovali prý se s výsledkem, že Praha přišla zprostředkovaně s dodatkem ke smlouvě, ve které chtěla platby podniku opět zastropovat. „A přiměřený zisk nula,“ dodal Štika.

Ten se podle svých slov obratem písemně ohradil: „To prostě my podepsat nemůžeme.“

A začal prý tanec. „Rozpoutal se obrovský nátlak, který eskaloval v to, že nám bylo sděleno, že pokud ten dodatek neuzavřeme, tak nám nebudou posílány peníze žádné, tedy ani ty, na které už vznikl nárok."

„Byť tu byla platná smlouva a na peníze byl nesporný nárok, tak magistrát na nás tlačil. Tak vy nechcete podepsat dodatek smlouvy? Tak my vám nepošleme pět set milionů, které máte teď dostat, to jsme zvědaví, co s tím uděláte, nebudete mít na výplaty,“ dokladoval Štika i na jednom z příchozích mailů ve svém počítači.

Nepodepsal jsem a šel jsem, pak i Dvořák

„A patnáctého prosince, bylo před Vánocemi, nebudete mít na výplaty. Podepíšete, nebo nepodepíšete? No, já jsem nepodepsal a musel jsem odejít,“ zkonstatoval Ivo Štika s tím, že ani dnes by se nezachoval jinak.

K tomu ocitoval i stanovisko právníka zajišťujícího komunikaci kolem smlouvy mezi magistrátem a podnikem, který označil nadirigovaný dodatek nejen za nepřijatelný, ale patrně i nezákonný. „Další právník pak konstatoval, že nemůžeme podepsat, protože svým podpisem bychom připravili podnik o čtyři miliardy, za které bychom měli hmotnou zodpovědnost. A tak pod tlakem magistrátu musel odstoupit i generální ředitel Dvořák,“ připomíná Štika vypjatý závěr loňského roku.

Víte, co je úvěrový podvod?

„No a nové vedení podniku pak bez problémů podepsalo dodatek ke smlouvě, kterým podnik připravili o čtyři miliardy. A aby mělo z čeho splatit pohledávky po splatnosti, podepsalo i směnečný program na čtyři miliardy se splatností na jediný rok. Program, který my měli připravený jako několikaletý,“ kroutí Ivo Štika hlavou.

„Vezměte si, že příští rok bude muset podnik sáhnout do peněženky a splatit čtyři miliardy korun. A to v situaci, kdy místo skoro patnácti miliard dostává podnik něco přes deset miliard na rok, které tak tak stačí na holý provoz,“ popisuje z vlastní zkušenosti bývalý finanční ředitel podniku. A dostává se tak k podstatě věci.

„Čili podle mne by tu pravděpodobně mohlo jít o ekvivalent klasického úvěrového podvodu ze začátku devadesátých let. Já někam přijdu: Pánové potřebuju sto milionů, postavím fabriku a za rok vám to vrátím. A přitom vím, že fabriku možná i postavím, ale nebudu mít tržby, ze kterých bych to splatil,“ zjednodušuje vzorec Ivo Štika.

Nové vedení podepsalo vše. I směnky.

„A tady dopravní podnik podepíše směnečný program na čtyři miliardy s tím, že ví, že za rok, až bude třeba platit, tak v DP tyto peníze nebudou. Prostě někdo nejdřív podepíše nevýhodný dodatek smlouvy s magistrátem, který pokrátí tržby podniku o čtyři miliardy a současně podepíše směnku na stejnou částku, o které ví, že na ní nebude mít,“ dodává manažer.

A k tomu přidává perličku. Magistrát se totiž za směnku DPP zaručil s tím, že když na ní nebude mít, odkoupí ji a dluh tak uhradí. A tím se dopustí nedovolené podpory. „A to nám potvrdili právníci,“ uzavírá Štika.