Jaké nejzajímavější zážitky jste si z cesty do Alp přivezl?
Stavěl jsem se v Pasově, abych se podíval, co tam udělala povodeň, která byla vůbec největší, jakou tam mají u radnice na takovém vodočtu zaznamenanou. A zaujalo mě, jak lidé rychle likvidují stopy po povodních. Není to jen německou důkladností a pořádkem, ale jako by se snažili zapomenout na síly, které se nedají kontrolovat a jsou silnější než civilizace. Také si tam udělali jakoby torzo lodi z různých kusů naplaveného dřeva. Je to umělecká plastika a je to takový další způsob, který asi fungoval možná už od pravěku, jak se prostřednictvím umění vyrovnávat s tou silnou emocí, s tím silným emočním šokem, co ta příroda provedla.
Pozoroval jste rozdíl v tom, jak se lidé vyrovnávali s povodněmi v Německu a u nás?
Pak jsem byl hlavně v Hallstattu, což bylo skoro centrum světa někdy v tom 7. až 5. století před Kristem, protože část Hallstattu byla zavalena kamennou lavinou o výšce zhruba dva metry. Když hodně prší, tak ty sedimenty jsou těžší, sesouvají se dolů a voda působí trošku jako olej. A zase podobný obrázek. Velký šok, ale také pro nás neobvyklé reakce. Lidé si v Německu lepí na domy nebo kostely děkovné cedule, na nichž děkují všem dobrovolníkům, kteří jim pomohli. Fungovali tam hasiči, armáda, sousedská výpomoc. Často se objevuje motiv „Bylo to strašné, ale pomohlo nám to, stmelilo nás to.“ My Češi jsme možná v tomhle víc negativističtí, tam mnoho těchto soukromých sdělení skončilo chválou toho, jak to ti lidé nakonec zvládali.
Psali jsme:
V posledních týdnech nás ale místo povodní sužují obrovská vedra. Co takovým obrovským výkyvům počasí jako klimatolog říkáte?
Index extremity, který vyjadřuje jak rychle a k jakým extrémům dochází, roste. Severní polokoule je klimatický systém, který spolu souvisí. Ve dvou státech světa pociťují dopady klimatických změn nejsilněji, a to jsou Indie a USA kvůli suchu nebo povodním. Při letošních povodních zahynulo v Indii šest tisíc lidí. To, co se dálo u nás, by Indové pravděpodobně za povodeň vůbec nepovažovali. Od roku 1980 se počet katastrof zvýšil pětkrát. Je to počítané na základě ztrát na životech a na majetku, pravdou je, že lidí je víc a jsou bohatší. Nicméně když to očistíte o tento vliv, tak je stejně znát, že se s klimatem něco děje. Americký příklad, který je hodně ilustrativní, jsou tornáda.
Ameriku tedy sužují tornáda více než v minulosti. A jaký přírodní úkaz je to v případě Česka?
V České republice se vyplatí sledovat, co se kde klimaticky šustne na severní polokouli. Je jen otázka času, než se to v nějaké formě – pravděpodobně ne jako tornádo, ale jako silný vítr – objeví i u nás. Američané mají záznam počtu a intenzity tornád za dobu víc než padesát let. A za posledních deset let vykazuje zhruba třetina téhle doby maxima největšího klidu, druhá třetina naopak maxima největší bouřlivosti a zbytek je normální. Z posledních deseti let je tedy sedm let anomálních. A to jak co se týká klidu, tak silného větru. Kdybychom to měli aplikovat na Českou republiku, tak to bude sucho, povodeň, prostě extrémní rozkolísání hydrologického cyklu.
V Česku je ale rozkolísaná i politická scéna. Lze považovat za extrém, že padne vláda proto, že milenka premiéra nechá sledovat jeho manželku vojenským zpravodajstvím?
Tohle vypadá buďto jako antická fraška, nebo antická tragédie. Ale já moc nesleduji, kdo za co může, spíš všímám jiných věcí. První je ta, že to, co by bylo před deseti lety prakticky nemyslitelné, a to je ta paralela s tím počasím, se pomalu stává normou dneška. A druhá je ta, že se vybírají daně, my si stát platíme a on nám má prokazovat určité služby. Teoreticky jsme vůči státu v pozici zákazníka, stát by si nás měl předcházet. Ale my se z té role zákazníka dostáváme pomalu do role nevolníka. Pozoruji tu zhoršování, a to se nejedná o demokracii, ale o ekonomiku, třeba na množství poplatků nebo čekání na registry a podobně. To mě znervózňuje.
Ing. Miloš Zeman
Měli bychom se tedy státu vzepřít a z role jeho nevolníka se vrátit do původní role zákazníka?
Vezměte si Egypt. Zhruba před půl rokem jsem mluvil s českými egyptology, kteří jezdí do Egypta, jsou dobře informováni, ale zas to není CIA, jsou to jen lidé, kteří se musí orientovat v situaci. A už tehdy říkali, že se v Egyptě čeká jen na tu situaci, aby armáda mohla převzít moc. Nebylo to tedy žádné překvapení. My pořád uvažujeme v té evropské rovině demokracie, lidských práv, ústavnosti a tak dál, zatímco v Egyptě je ta situace jednodušší. Za vlády Muslimského bratrstva docházelo k tomu, že nebyl benzín. Lidé na něj čekali dlouhé fronty, ceny potravin šly nahoru a ve městech docházelo k vypínání elektřiny. A jak vypadne elektřina na pár hodin, tak vypadne i čerpání vody. To znamená z hlediska lidí, to se nebavíme o nějaké demokracii, ale o běžném životě, se situace stávala neúnosnou. Doopravdy tak bylo zapotřebí s tím něco udělat.
Je pro lepší fungování státu zapotřebí něco dramatického udělat i v Česku?
Muslimské bratrstvo uspělo při volbách proto, že politika v Egyptě před Arabským jarem dospěla do takového bodu, že si egyptští politici udělali ze svých Egypťanů nevolníky. A jediná organizace, která byla lidem ochotna pomoci, bylo Muslimské bratrstvo. Ale v okamžiku, kdy se dostalo k moci, tak vytvořilo z ideologických či mocenských důvodů naprosto šílenou vládu, kdy přestávají fungovat benzínové stanice, vodovody a elektřina. Všechno se nakonec odvíjí od toho, aby stát fungoval.
A teď paralela k České republice. Mám pocit, že stát jako takový přestává fungovat, že není pořádná alternativa. Ale k tomu může dojít poměrně snadno, celá řada lidí chce založit politickou stranu. Ale je hrozně nebezpečné a zrádné, když státní moc dosáhne určitého bodu rozpadu. Na příkladu Egypta to vnímáme hodně silně, v Bulharsku méně silně a v České republice to je ještě lepší. Nicméně je to součást jednoho velkého procesu.
Nevadí vám, že máme v Česku vládu, kterou jako by si vymyslel prezident Miloš Zeman, což pánové Schwarzenberg a Kalouskek srovnávají s převzetím moci komunistů v osmačtyřicátém nebo nacistů ve třiatřicátém roce?
To mi trošku vadí, protože jsem radši, když se postupuje standardním způsobem. Ale to přirovnání je hodně silné, v tom bych byl smířlivější. V politice spíš sleduji, jak se lidé chovají. To, co mi přijde hodně zajímavé, je, kolik energie má Miloš Zeman. Doopravdy jako by těch deset let na Vysočině v sobě kumuloval energii, jak ho baví vládnout, jak ho baví moc. Tam je věc, která může být stejně tak dobrá jako zrádná, a to, že u něj nemáte pocit, že se žene za penězi. On má rád moc, pocit své chytrosti a možná je tam i motiv nějaké mstivosti, nebo alespoň nezapomínání. Nedivil bych se, kdyby jeho vláda skončila velkým průšvihem, ale stejně tak má i potenciál k tomu něco pozitivního na české politické scéně provést. V tom vidím to riziko, že je tu potenciál k obojímu.
Co si myslíte o kauze údajné korupce tří bývalých poslanců ODS?
Umím si představit dvě situace. Umím si představit poslance, který bytostně s něčím nesouhlasí, má určitou zásadu, ale aby celou vládu nepodtrhl, tak souhlasí s tím, že z politiky odejde a nechá si za to nějakým způsobem zaplatit, třeba členstvím v nějaké radě, prostě nějakou službou. To je situace, která asi není úplně v pořádku, ale omluvil bych ji.
Ale pak může dojít k situaci, že jste utahaný politikou, cítíte, že si potřebujete najít nějaké stabilní místo, a tak si vymyslíte rebelii. Vymyslíte si situaci, abyste musel být uplacen. A v tom okamžiku už to vidím něco jako prodávání odpustků nebo svatokupčení nebo něco takového. To už si myslím, že je za hranicí nejen slušnosti, ale i beztrestnosti. Pak už je na místě je stíhat, protože drží lidi jako rukojmí. Už to nemá nic společného s veřejným dobrem, službou lidem. Tyhle věci je podle mě nutné připomínat. Je to právě ten posun od toho zákazníka k tomu nevolníkovi.
A jak vnímáte to, že si na půdě Parlamentu může zákonodárce díky verdiktu Nejvyššího soudu dovolit cokoli?.
Je dobré si přečíst Tita Livia a jeho Dějiny Říma, tam na všechny tyto excesy narazíte. A druhá věc je, že pak jasně vnímáte v historickém kontextu, že se tyhle věci nakonec vymstí a že vedou k nějaké formě sociálního chaosu. Třeba ne hned, trvá to někdy měsíce, jindy roky. A lidé, kteří tyhle věci dělají, by si měli uvědomit – ale oni si to nikdy neuvědomí, tak je to zbytečné říkat – že nakonec na to doplatí sami. Protože v takovém okamžiku, kdy jako v Egyptě stát přestává fungovat, přestává fungovat výběr peněz, osobní bezpečnost a další věci, tak v dlouhodobém měřítku tenhle pád do bulharských nebo egyptských poměrů je doopravdy hluboce znepokojující záležitost.
Psali jsme:
autor: Jiří Hroník
