„Kvapem přibývá těch, co by si rádi (za jidášský groš) zkusili jho a vazalskou halenu.“ Plukovník ve výslužbě Pavel Skácel, bývalý vedoucí projektu Péče o válečné veterány, který je s nimi stále v kontaktu, připomíná, že kvapem ubývá těch, co pohnutou a pro náš národ tragickou dobu zažili a pamatují. „Mladší rychle zapomněli na ztrátu 360 000 lidí příslušníků našeho národa,“ varuje.
Ve dnech výročí okupace a vytvoření Protektorátu Čechy a Morava připojila řada politiků své komentáře. Na jeden z nich reaguje i Skácel. „Slovíčkaření (autonomní) má zahalit podstatu, kdy náš stát okleštěný o takzvané Sudety, byl pouhopouhým protektorátem. Kde se toho málo smělo a hodně nesmělo. Přibývá lidí a mezi ně patří i autorka citátu (který není z její jiným směrem vzdělané hlavy), kteří mají za úkol mísit dojmy s pojmy. Působit více na city (jak je zvykem) a méně na rozum. Novodobí kvazihistorici, quislingové a propagandisté v médiích se nám snaží podsouvat, že nacismus a Hitler udělali sice nějaké ty chybky, ale v zásadě správně bojovali proti komunismu. Jejich cílovou skupinou jsou hlavně příslušníci mladé generace.“
Předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová totiž k výročí na sociální síti mimo jiné uvedla: „Před 82 lety začali nacisté s okupací Čech, Moravy a Slezska a byl zřízen autonomní Protektorát Čechy a Morava. Temná stránka našich dějin, která zničila život mnoha občanů. Zatímco za tuto okupaci proběhla omluva a pokání, jiní okupanti i dnes otevřeně vyhrožují. Nezapomeňme.“
Reakcí se pak ve veřejném prostoru objevilo opravdu požehnaně, a tak pro jistotu šéfka Topky přidala vysvětlení: „K některým reakcím: Je nezpochybnitelnou pravdou, že Hitlera podporovala velká část Němců mimo jeho stranu a ti měli na teroru naší země svůj podíl. Část Němců však byla také nacisty terorizována. Kolektivní vina je vždy špatně a končí masakry. Jako např. na Švédských šancích.“
I k tomu přidává Skácel svůj komentář: „Ti, co dodávají té paní ‚noty‘, by měli být více přesvědčiví. Její dokreslující odpověď je taková politicko-historická holomajzna. Vybrala si z reakcí, co se jí hodilo. Nic neřekla o podstatě protektorátu a těžké době, kdy nikdo nevěděl ani dne ani hodiny. Myslím příslušníky národa, kteří v té těžké době nepřestali být lidmi a vlastenci. Odkaz na přerovské Švédské šance ukazuje, kam směřuje paní předsedkyně a její další kolegové. Ukázat na excesy z konce války a vypíchnout to, s čím by se v budoucnu dalo (po vzoru jiných našich quislingů) vystoupit i na výročních dnech Sudetoněmeckého landsmanšaftu. Začínám věřit těm, co tvrdí, že po nástupu takových Pekarových a jim podobných budou mít Benešovy dekrety jepičí život. Němci sami nemají nárok žádat jejich zrušení. Avšak když o jejich likvidaci požádají naši ‚skvělí a vstřícní‘ zastupitelé, podpoření zaprodanou sebrankou v Bruselu, nezbude Němcům než souhlasit. Určitě při tom zamáčknou slzu (od smíchu) v oku.“
Ne, omluvy nestačí. Celé náruče květin nestačí!
Německý velvyslanec v Praze Christoph Israng položil v den výročí květinu k pomníku T. G. Masaryka před Pražským hradem. Na sociální síti Twitter pak k tomu poznamenal, že s velkou bolestí myslí na utrpení, kterým si museli za 6 let německého útlaku Čechoslováci projít. Konkrétně uvedl, že „zažili nezměrné bezpráví a utrpení.“ „S velkou bolestí a úctou vzpomínáme na oběti této temné kapitoly česko-německých dějin.“
Takový projev omluvy ale některým nestačí. „Celé náruče květin nestačí. A jsou i jiná příkladnější pietní místa pro položení květin, třeba v Kobylisích. Jeho nelíčeně líčená bolest není omluvou. Sociální síť, kterou lze dnes z jakýchkoliv důvodů zablokovat (viz USA) mi nepřijde jako ta správná platforma pro tato vyjádření,“ hodnotí Skácel.
Psali jsme:
Často zaznívá, že Němci se omlouvají, ale od Rusů čekáme na podobná slova přes padesát let. Jeden příklad za všechny. „Upřímně bych si přál, abych mohl někdy sdílet obdobné vyjádření velvyslance Ruské federace k problematickým obdobím vzájemných vztahů mezi SSSR/RF a Československa/ČR,“ napsal poslanec KDU-ČSL Ondřej Benešík.
„Pan poslanec (bývalý starosta vesnice Strání) by si měl všimnout, že se doba jaksi posunula a RF není jediným zástupcem zemí SSSR. Ale i tak malý pán si zvykl podle módy do RF kopat.
Jak jinak by se dostal do médií? Čekat omluvu od jedné z nejsuverénnějších mocností v době, kdy se stalo zvykem bourat pomníky rudoarmějců? Tomu říkám nehorázné sebevědomí.“
_635373117074695431.jpg&id=22918)
V této souvislosti zavzpomínal Skácel i na jednu zkušenost hodně „vyrostlého starosty“ z návštěvy Číny. „Když po několikáté zkoušel radit hostitelům jak vlastně dodržovat ta lidská práva. Byl v klidu dotázán, kolik má ta obec (kterou řídí) obyvatel? Když odpověděl svoji cifřičku, tak další dotaz zněl na to, jestli ví kolik měst v Číně má stejně nebo více obyvatel, jako celá naše republika… Zbytek návštěvy prý potupně promlčel.“
Jak říká plukovník ve výslužbě, je krásné řešit otázky všehomíra. „Je to jednodušší než řešit opravdové problémy lidí a všedního našeho dne. A krásně je to médii uchopitelné. Méně uchopitelné by bylo, kdyby se pan poslanec zeptal, kdy se nám mocnosti omluvily za Mnichov. Nebo v případě Velké Británie, kdy nám vrátili zlato, které si ponechali za výzbroj a výstroj vojáků, kteří v Anglii a nad ní v boji padli. Jinak, vlky plky poslanců a senátorů východním směrem mi připomenou jen název filmu: „Myš, která řvala.“
Ukázalo se, zač spojenectví potvrzené elitami anglosaských zemí stojí
Anexí okupovaného území Německo porušilo Mnichovskou dohodu, kterou samo 30. září 1938 podepsalo. Podpisy připojila Itálie, Francie a Velká Británie. Slíbená byla garance hranic, jenže po okupaci Československa nikdo nezasáhl. „Jejich přístup byl zrádcovsky pragmatický. Získali pár měsíců míru výměnou za území, továrny, výzbroj a střelivo. Na jednu stranu válku oddálili, ale jinak přípravu na ni zkvalitnili a urychlili. Opět se ukázalo, zač spojenectví potvrzené elitami anglosaských zemí doopravdy stojí. Abychom dnes nové spojence a někdy i páníčky neurazili, tak raději Mnichov a jeho nulitu vůbec nevzpomínáme. Všichni ale nezapomněli,“ uvedl Skácel.
Plukovník ve výslužbě se zkušeností z misí v bývalé Jugoslávii i Kurdistánu podotýká, že každá doba je trochu opakováním té předešlé, jen s jinými protagonisty. Jak se ukazuje, tak jsou lidé historií nepoučitelní. „Už od dob punských válek sobecky sledují jen ty své vlastní mocenské a hmotné zájmy. A jsou proto schopni udělat cokoliv. Jsou historici a politologové, kteří vážně dokládají, že národ (stát) s menším počtem obyvatel není ani schopen vyprodukovat a vychovat opravdové, rozuměj nepodlézavé elity. Neschopné plivání na vlastní národní historii a v důsledku toho i na budoucnost.“ Jenže národ, který ledabyle zvolí své představitele, si hraje se svou existencí. „Nadutí politici typu Halíka, Bělobrádka, Hermana nebo Fialy jsou pokračovatelé těch, co nechali majetek (který nám zanechali předchůdci) bezuzdně rozkrást. Včetně vody. Epigoni těch, co nelenili prodat části území cizincům. Závislost na Německu se vytvořila plíživě salámovou metodou. Dnes jim patří většina montoven a skladů u nás. Nejen na západ od Prahy,“ dodává.
Celá debata o historii a souvislostech doby minulé přináší i poznámky v diskusích, kdy si někteří čtenáři oddychli, že nás vlastně neokupovali Němci, ale nacisté. Další se bojí, jestli se za pár let nedozvědí, že nás před nacisty osvobodili také Němci. „Nějak mi z toho všeho vysvítá promyšlená snaha přenést vinu na nacisty a trochu i na mediální hvězdu Adolfa (není den, aby nebyl na obrazovce některé z našich nebo i německých TV). Goebbels se v pekle nejspíše pekelně chechtá. Všimněme si jednoho podsouvaného paradoxu. Válku zavinil Hitler a rok 1968 ‚Rusáci‘. Jak rafinované,“ komentuje Skácel. „Nelze si nevšimnout, jaký vzniká pojmový galimatyáš. Nemyslím tím u lidí, co nemají hlavu jen na česání. Ale u mladých lidí, co už dorostli nebo teprve dorůstají k převzetí řízení věcí veřejných. Prahu osvobodili vlasovci, Bandera byl hrdina. Je neuvěřitelné, čemu všemu věnují média pozornost a komu dávají prostor,“ dodává.
Na závěr přidává Skácel i toto varování: „Bylo by v této souvislosti dobré zjistit, jaká je hlavní příčina sebevražd u mladých lidí. Je pro ně tato společnost a její historie ještě čitelná a přijatelná? Chtějí žít a vyrůstat v takové společnosti? To je téma pro politology Šojdrovou, Jelínka a Pehe. Je skutečně na pováženou, s jak malou mírou historické i osobní odpovědnosti různí pisálkové popisují svoje subjektivní vize na stovkách stran různých periodik.“
I na to, zda jsme teď „ve válce“, odpověděl plukovník Skácel pro ParlamentníListy.cz. Článek, kde popisuje osobní zkušenosti i reakce válečných veteránů v době covidu, redakce připravuje.
Připomeňme, že plukovník už v roce 2015 v souvislosti s migrační krizí vzbudil velký rozruch v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz konstatováním, že uprchlíci jsou vlastně „vetřelci“ a jde o „řízenou invazi“.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
