Herečka Štěpánková: S výročím vzniku samostatného Československa si spojuji i jeho zánik

28.10.2014 21:10

Našli jsme vnučku Vavro Šrobára, někdejšího představitele pětičlenného Národního výboru, který 28. října 1918 prohlásil nezávislost Československa. Není to nikdo jiný nežli herečka Jana Štěpánková, která si zahrála i v seriálu První republika, který zobrazuje osudy rodiny Valentových a Léblových v době od Masaryka po Mnichov. „Já si s výročím vzniku samostatného Československa spojuji zároveň i zánik Československa,“ prozradila Štěpánková ParlamentnímListům.cz v kontextu se svým dědou. Její druhý dědeček Ivan Hálek dokonce jako poslanec zvolil v roce 1918 prezidentem republiky Tomáše Garrigue Masaryka.

Herečka Štěpánková: S výročím vzniku samostatného Československa si spojuji i jeho zánik
Foto: Hans Štembera
Popisek: Fotokoláž.

Seriál První republika vysílala Česká televize (ČT) od letošního ledna. Dalších dvacet dílů První republiky by pak měla ČT do vysílání zařadit na jaře 2015. Zatímco ale Hedvika Valentová, kterou v seriálu ztvárnila Jana Štěpánková, zmizela již ve čtvrtém dílu první série, neboť tam zemřela, tak naopak sama herečka je pekně čilá. Nedávno totiž oslavila osmdesátku a letos v dubnu si převzala cenu TýTý, když vstoupila do televizní Dvorany slávy.

Jana Štěpánková je sice veřejnosti známá jako dcera herce Zdeňka Štěpánka a po otci též sestra herců Petra a Martina Štěpánkových, ale málokdo ví, že její dědové byli v období První republiky politicky činní. A byli dokonce velmi známí politici. Jde o Vavro Šrobára a Ivana Hálka. Oba dva přitom historicky zasáhli do dějin kolem vzniku samostatného československého státu.

„Mne se výročí vzniku samostatného československého státu dotýká dost. Jenže si s tímto výročím vzniku našeho státu spojuji zároveň i zánik Československa. A hned řeknu proč. Jde o to, že má matka - a koneckonců i já - jsme se narodily na Slovensku. Můj dědeček Ivan Hálek vybudoval poblíž Žiliny dětskou nemocnici a můj druhý dědeček byl také Slovák, byl jím dr. Vavro Šrobár. Čili já jsem dost spjatá se Slovenskem. Proto pro mě byl v prosinci 1992 poměrně velký šok, spíše velice nedobré překvapení, když jsme se trhli, když se naše Československo rozdělilo,“ sdělila ParlamentnímListům.cz Štěpánková na dotaz, jaké pocity mívá v den 28.října.

Protože je nadto ještě Štěpánková pravnučkou českého básníka Vítězslava Hálka, který bývá spolu s Janem Nerudou označován za zakladatele moderní české poezie, pak dotazy redakce logicky mířily i na pojmy jako je vlastenectví a na pocity, zda se dnes již slovo „vlastenec“ v české společnosti tak trochu nezprofanovalo kvůli světové globalizaci a multikulturalismu.

„To jsou dotazy, pro něž je zapotřebí mít více prostoru. Já vám ale řeknu jedno. Je to každého věc, jak své vlastenectví cítí, jestli se cítí jako vlastenec nebo ne, a je to otázka rodiny a školy, co děti mají o historii naší vlasti vědět nebo nemají. Mne ale už zlobí na tyto věci odpovídat a odpovídat i na dotazy, proč naše děti nemají již k těmto hodnotám dnes žádný vztah,“ odvětila na to Štěpánková pro ParlamentníListy.cz.

Děda byl členem Národního výboru

Nevlastní dědeček Jany Štěpánkové Vavro Šrobár byl sice slovenským lékařem a politikem, ale hlavně byl ústřední postavou meziválečné slovenské politiky v Československu. Jenže právě Vavro Šrobár sehrál nemalou roli kolem vyhlášení nezávislosti Československa v roce 1918. Nezávislost Československa byla totiž prohlášena 28. října 1918 pětičlenným Národním výborem v Praze, a to v součinnosti se zahraniční akcí Československé národní rady, která se již o čtyři dny dříve prohlásila za prozatímní vládu nového státu. Členy zmiňovaného Národního výboru byli Antonín Švehla, Alois Rašín, Jiří Stříbrný, František Soukup a právě Vavro Šrobár. Proto se také této pětici někdy říká „muži 28. října“. Národní výbor kromě jiného prosadil v zájmu uchování veřejného pořádku kontinuitu zákonů a vládl prostřednictvím dekretů.

Internetová Wikipedie navíc k jménu Vavro Šrobár píše: „V první Československé republice byl zprvu poslancem za Slovenskou národní a rolnickou stranu, respektive za Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického lidu (agrárníky), se kterou Slovenská národní a rolnická strana počátkem 20. let splynula. Stal se prvním ministrem pro správu Slovenska, jehož úkolem bylo zajistit politické a administrativně právní začlenění Slovenska do nové republiky. Kromě toho byl ještě ministrem zdravotnictví a školství. V letech 1925 až1935 byl senátorem Národního shromáždění ČSR. Postupně se však z politické scény vytrácel. V době slovenského klerofašistického státu stál v čele malé skupiny protifašistického odboje, orientovaného na československou exilovou vládu v Londýně.“

Vavro Šrobár byl navíc vyznamenaný Řádem Tomáše Garrigua Masaryka, což je vyšší státní vyznamenání České republiky a bývalého Československa a prezident republiky toto ocenění uděluje, nebo propůjčuje těm osobám, které se vynikajícím způsobem zasloužily o rozvoj demokracie, humanity a lidských práv.

Vavro Šrobár byl druhým manželem babičky Jany Štěpánkové Luisy, která měla z manželství s Ivanem Hálkem dceru Elenu, což je právě matka Jany Štěpánkové.

Zvolil za prezidenta Masaryka

Ivan Hálek, jenž byl synem básníka Vítězslava Hálka, je ale také známé jméno. Byl totiž významným českým a československým lékařem, spisovatelem, publicistou, vlastencem a dokonce taktéž i významným politikem. V letech 1918 až 1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění, později byl politikem a poslancem Národního shromáždění republiky Československé za Slovenskou národní a rolnickou stranu.

Revoluční národní shromáždění, kterému se také říká Národní shromáždění československé, vzniklo 14. listopadu 1918. Právě první slavnostní zasedání Revolučního národního shromáždění zvolilo prezidentem republiky Tomáše Garrigue Masaryka a jmenovalo vládu, v jejímž čele stanul Karel Kramář. Po obecních volbách v roce 1919, které přinesly výrazné zisky levici, ji vystřídala první vláda Vlastimila Tusara. Sídlem národního shromáždění bylo pražské Rudolfinum.

Národní shromáždění republiky Československé byl nejvyšší zákonodárný sbor Československa v letech 1920 až 1939, čili v době První republiky, což je označení pro Československo v období od jeho vzniku v roce 1918 až do Mnichovské dohody roku 1938. Národní shromáždění byl volený zákonodárný orgán, jehož fungování bylo určeno ústavou z roku 1920. Skládal se ze dvou komor: Poslanecké sněmovny se 300 členy a ze Senátu se 150 členy.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Olga Böhmová

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

„Poche všechno zničí. A pejsek Petříček...“ Kauza Šmarda jde do finále. A může nabrat nečekaný konec

15:00 „Poche všechno zničí. A pejsek Petříček...“ Kauza Šmarda jde do finále. A může nabrat nečekaný konec

Blíží se konec ČSSD ve vládě? Pokud ano, velmi pravděpodobně to nebude znamenat konec vlády Andreje …