Vysočanský sjezd se odehrával ve stínu srpnové invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa, doslova tedy pod hlavněmi tanků. Díky čemu se podařilo místo sjezdu utajit?

Milan Bárta: Utajení sjezdu se podařilo především díky tomu, že naprostá většina národa se postavila proti invazi a odmítala spolupráci s okupačními vojsky. Moskevské vedení navíc bylo tímto vývojem překvapeno a zaskočeno, očekávalo vstřícné postoje, přinejmenším u velké části politického vedení. Bylo proto zaměřeno na jiné oblasti a nikoho ani nenapadlo, že by se mohlo podařit sjezd v tak krátké době svolat, navíc část nejvyšších představitelů reformního kurzu byla internována v Moskvě.

Lukáš Cvrček: Kromě více než tisícovky delegátů o akci přitom musely vědět přinejmenším stovky dalších osob, ať už šlo o komunisty nebo bezpartijní dobrovolníky, kteří pomáhali z vlasteneckých pohnutek. Delegáti se museli na místo nepozorovaně dostat, přespolní potřebovali jídlo a ubytování, pracovníci ČKD pomáhali s přípravami na místě, spojky předávaly vzkazy atd. Lidové milice byly sice odhodlány bránit účastníky sjezdu proti útoku zvenčí, ale se svou výzbrojí a výcvikem by neměly v případě střetu s okupačními vojsky žádnou šanci. Utajení proto bylo naprosto klíčové a je obdivuhodné, že se mezi několika tisícovkami zasvěcených nenašel jediný zrádce, který by do Vysočan přivolal sovětské tanky.

Milan Bárta: Na druhou stranu se sovětští vojáci nepokusili vážněji narušit činnost čs. orgánů, stranických ani státních. Zůstává proto otázkou, zda a v jaké míře by se tedy odhodlali zasáhnout proti sjezdu. V srpnu 1968 to však nikdo nevěděl, a proto účast všech, kdo se na svolání a průběhu sjezdu podíleli, byla projevem statečnosti a odporu k intervenci.

DRAMATICKÉ ZÁBĚRY ZE SRPNA 1968: