Jako doktor nemohu mlčet... Chtěl dostat Klause do blázince, teď nejen o něm napsal knihu

05.09.2014 9:55

Přicházejí za ním pacienti se závratěmi, nevolností, úzkostmi i depresemi. Nemocemi ztělesňující společenskou situaci. Jejich potíže totiž nápadně připomínají potíže pasažérů letadla. Rychlost letu se přitom neustále zvyšuje a lidem je z toho zle. Spoléhají na dokonalou techniku a zkušenou posádku. Věří, že se nemůže nic stát. V pilotní kabině ale sedí banda psychopatů, opilých alkoholem a mocí. Nemají pod kontrolou ani sami sebe, natož to letadlo plné lidí...

Jako doktor nemohu mlčet... Chtěl dostat Klause do blázince, teď nejen o něm napsal knihu
Foto: facebook.com
Popisek: Rehabilitační lékař Jan Hnízdil

Lékař, který se zabývá celostní medicínou, ale umí trefně pojmenovat mnohé neřesti vyskytující se ve společnosti, vydává počátkem října knihu s názvem Zaříkávač nemocí. Kdo tipoval jméno Jana Hnízdila, tipoval správně. Témata, která v knize rozebírá, jsou přitom dle očekávání možná provokativní, pro někoho kontroverzní, ale v každém případě stojí za zamyšlení. ParlamentníListy.cz získaly exkluzivní možnost již nyní svým čtenářům z knihy přinést malou ochutnávku textu.

Lze tedy odhalit, že „své" si v knize najdou jak případní pacienti a stonající, tak i ti, co přemýšlí nad stavem společnosti a co udělat vlastními silami pro změnu. „Své" kapitoly najdou pak i ti čtenáři, co si lámou hlavu nad tím, jakou roli v současné medicíně hrají farmaceutické společnosti, kam dospěl profesionální sport, i ti co odmítají očkování nebo porody v nemocnicích. Snad jen ten, kdo by očekával v knize názorový zlom autora v pohledu na politiky, bude zklamán. Náplastí na to mu ale mohou být některé kapitoly, nad kterými mu minimálně přeběhne úsměv po tváři.

Vzdálili jsme se od přírody

Pravdou, se kterou se Jan Hnízdil netají, je, že lidé jsou nemocní hlavně proto, že se příliš vzdálili od přírody i od sebe samých. Připomíná pak, že stejně jako medicínu a léčení lze vnímat celostně - i kolem nás mnohé souvisí s mnohým - tedy se vším. To připomíná hned v několika pasážích knihy, která by se měla počátkem října objevit na pultech knihkupců.

„Vzdálili jsme se od přírody i od přirozenosti. Pokud chceme být zdraví, takhle už dál žít nemůžeme. Denně to zjišťuji na svých pacientech. Přicházejí se závratěmi, nevolností, vysokým tlakem, úzkostmi a depresemi. Nemoce ztělesňují společenskou situaci. Jejich potíže nápadně připomínají potíže pasažérů letadla. Rychlost letu se neustále zvyšuje, lidem je z toho zle. Ještě pořád ale spoléhají na dokonalou techniku a zkušenou posádku. Věří, že se nemůže nic stát. V pilotní kabině přitom sedí banda psychopatů, opilých alkoholem a mocí. Nemají pod kontrolou ani sami sebe, natož letadlo plné lidí. Nic neřídí. Každou chvíli můžeme narazit. Je nejvyšší čas letadlo opustit a pokorně se vrátit k přírodě. Na rodnou zemi. Omluvit se jí a držet se při ní. Jsem asi dost přízemní,“ říká Jan Hnízdil.

A připomíná rok 2012, který měl být podle mnohých předpovědí vycházejících z mayského kalendáře rokem, v kterém měl skončit svět. Česká astronomická společnost (ČAS) v tomto roce organizovala ohledně různých katastrofických předpovědí mohutnou osvětu. „Konci světa“ byl pak věnován i tříhodinový diskuzní panel ČT24 nazvaný: „Planeta země 2012: Apocalypsis - Odhalení“. (ParlamentníListy.cz o něm též informovaly, pozn. red.)

„Zasednul v něm důstojný a mravný kardinál vedle bezcharakterního lobbisty, mazaný advokát vedle ctihodné soudkyně, moudrý šaman vedle dravého ekonoma. Výběr účastníků a roztříštěnost jejich názorů dokonale ilustrovaly roztříštěnost celé společnosti. Více než sedmdesát procent účastníků v divácké anketě, která se u toho odehrávala, uvedlo, že si myslí, že současný systém není šetrný k životnímu prostředí, není spravedlivý a neumožňuje zdravý a dlouhodobý vývoj společnosti. Většina cítila naléhavou potřebu změny. Zároveň by se ale většina podle průzkumu v případných změnách neangažovala a zůstala by pasivní. To bylo apokalyptické odhalení. Existuje tedy vůbec nějaké řešení? Víme vůbec, kam směřujeme?“ ptá se Hnízdil.

Cestovní kancelář nazvaná Neviditelná ruka trhu, s. r. o. a občané Česka...

V knize, jež je souborem výběru některých blogů, které v posledních letech Hnízdil publikoval, a rozhovoru, v kterém odpovídá na doplňující i aktuální otázky, se lékař, kterému někteří politici nemohou přijít na jméno, dotýká širokého záběru všeho, co by měl každý jedinec vnímat, aby se žilo lépe nejen jemu. V mnoha případech se proto vrací i do minulosti.

Například do doby po pádu železné opony – tedy do 90. let. „Byli jsme naivní a nezkušení, nechali jsme se zlákat k účasti v expedici na horu konzumu, na liberálně tržní Everest. Organizace se ujala cestovní kancelář ‚Neviditelná ruka trhu, s. r. o.‘ Její majitelé, mocné privátní korporace, svěřili vedení výpravy fanatikům posedlým poučkami Miltona Friedmana o nutnosti extenzivního ekonomického růstu, odstranění regulace, volných cenách, volném trhu a jeho všemocné neviditelné ruce. Jako uhranutí jsme se vydali vzhůru. Cestu lemuje poničené životní prostředí a těla těch, kteří nasazenému tempu nestačili,“ popisuje Hnízdil. Proto podle něj tři miliony českých účastníků jím popsané „výpravy" trpí úzkostmi a depresemi a další stonají tělesně.

Mantra, která vede do záhuby

„Vztahy ve skupině se rozpadly. Každý bojuje sám za sebe, o vlastní přežití. Jsme těsně pod vrcholem. Došly síly, došly zásoby, těžko se dýchá, v ostrém ledovém větru se téměř nedá jít. Tržní vůdci popohánějí k dalšímu postupu. Nemocní a slabí jen zdržují. Ty propustíme a opustíme. Formaci zreformujeme, provedeme pár škrtů a jdeme dál. Cesta je správná, jen to chce ještě víc volného trhu, víc konzumovat, abychom mohli ještě víc vyrábět. Opakují dál svoji mantru,“ uvádí Jan Hnízdil.             

A konstatuje celkem očekávatelně, že ta cesta ale není správná. Dál už je totiž jen pásmo smrti. „Fanatické vůdce dál nesmíme následovat. Je nejvyšší čas se zastavit, v klidu promyslet návrat, rozdělit zbylé zásoby, rozvrhnout síly, naplánovat zastávky na odpočinek, postarat se o staré, nemocné a vyčerpané. Při sestupu se držet za ruce, být si navzájem oporou, aby byly ztráty na životech co nejmenší. To je potřeba udělat hned. Ten největší úkol nás čeká ale po návratu do základního tábora,“ říká.

A opět argumentuje tím, co lze najít v mnoha jiných zdrojích, tiskovinách i médiích – pokud člověk má zájem tyto informace hledat. „Globální ekosystém a další vývoj života na zemi je vážně ohrožen a vše může skončit ekologickou katastrofou. Přelidnění a průmyslové technologie přispěly k závažné degradaci životního prostředí, na němž je náš život závislý. Důsledkem je vážné ohrožení zdraví a blahobytu,“ připomněl proto mimo jiné Jan Hnízdil slova Fritjofa Capra v knize Bod obratu.

Prodlužování agónie

Liberálně tržní model totiž podle něj končí. A známé finanční injekce, o kterých se též často hovoří v mnoha ohledech, jen prodlužují jeho hlubokou agónii.

„Nepotřebujeme jeho reformu, nýbrž nový hodnotový systém, nové paradigma. Půjde o zásadní změnu myšlení, vnímání a způsobu života. Nahrazení extenzivního ekonomického růstu vnitřním kulturním a sociálním rozvojem. S obratem můžeme začít jen my sami, teď a sami u sebe. Jen my sami můžeme svým vzorem a energetickým polem působit na ostatní a změnit tak společenskou situaci. Jestliže prolomíme individuální strach a začneme jednat, nemusí to být konec světa, nýbrž nový začátek,“ uvedl Jan Hnízdil již před časem v jednom ze svých blogů, které zahrnul i do své knihy.

Jak přiznal ParlamentnímListům.cz, začal si již před časem všímat chování mocných a politiků a dávat je do souvislosti se stonáním občanů. Vzpomněl si pak též na knihu psychiatra Roberta Hareho a psychologa Paula Babiaka, kteří napsali knihu nazvanou Hadi v oblecích aneb Psychopat jde do práce.

Víc psychopatů mezi manažery než ve věznicích

„Zjistili, že mezi špičkovými manažery a politiky je mnohem větší procento nebezpečných psychopatů než mezi vězni ve federálních věznicích. Jenže je nepoznáme. Jsou dokonale oblečení, vysoce inteligentní, schopní a jazykově vybavení. Navenek umějí udělat dokonalý dojem, člověka uhranout. Uvnitř to jsou ale bezcharakterní zločinci. Mluvit o nich jako o hadech je urážkou hadů,“ poznamenal Hnízdil.

Je patrné, že se nejen jako lékař, ale i jako občan nad vývojem kolem sebe zamýšlí velice často. Otázkou, na kterou snad i připravovaná kniha může přinést alespoň částečnou odpověď, je, k jakému výsledku jeho myšlenky dospívají. Jde o beznaděj nebo přijmutí jakési občanské odpovědnosti?

„Dřív mne politici rozčilovali. Pak jsem si řekl, že si kvůli nim nebudu ničit zdraví. Jejich chování sice občas komentuji, snažím se to ale dělat s porozuměním a humorem. Beru je jako charakterově postižené pacienty. Přesně tak se vyvíjel můj postoj k Václavu Klausovi nebo k Miloši Zemanovi: od naštvání, přes pohrdání, k soucitu. Nemá smysl s nimi bojovat, na druhou stranu jejich chování nelze úplně ignorovat. Vytvářejí nezdravou společenskou atmosféru, šíří negativní emoce, vlastní patologii přenášejí na druhé. Jako doktor k tomu nemohu mlčet. Politický intrikán, manipulátor a charakterový invalida se nejvíc bojí toho, že bude odhalen, že lidé prohlédnou jeho hru a přestanou ji hrát, nebudou mu věnovat pozornost, ze které čerpá energii, nebudou se mu odevzdávat, budou sami za sebe,“ vysvětluje Hnízdil.

Jak dostat Klause do blázince...

Úryvek z knihy Zaříkávač nemocí (volné pokračování předcházejícího díla Jana Hnízdila Mým marodům), Nakladatelství Lidové noviny:

Ten příběh se odehrál na sklonku roku 2009. S několika kolegy lékaři jsme si v uzavřené mailové korespondenci vyměňovali názory na zdravotní stav prezidenta Klause. Zamýšleli se, jestli jeho chování nesouvisí s nějakou nemocí nebo poruchou. Najednou nám do toho vlítnul mail z adresy jakl@volny.cz. Stálo v něm: „Samozvaný pane, bavíte se dobře? Nebojte, máme Váš zastydlý aktivismus plně pod kontrolou. Zdraví L. J.“ Byl jsem si jistý, že mi píše prezidentův kancléř Jakl. Dostal jsem strach. Naštěstí se mne tehdy veřejně zastal profesor Tomáš Halík, kterému se stalo něco podobného. Poradil mi, že nesmím dát najevo, že se bojím. Tak jsem všechno zveřejnil. Kancléř Jakl se pak od autorství mailu distancoval a tvrdil, že má dvojníka. To už bylo moc i na zkušeného psychosomatika. Když na mne pak mediální zástupce Hradu, žurnalista  A. B. Bartoš, podal trestní oznámení pro pokus o vlastizradu ve stadiu přípravy, místo strachu jsem se musel smát. Došlo mi, že to není případ pro policii, ale pro psychiatra. V srpnu 2010 mne kriminální policie požádala o vysvětlení, jak jsme chtěli dostat pana prezidenta do blázince. Řekl jsem jim, že by mne také zajímalo, jak se to dá udělat a pokud mi poradí, že bychom to možná zkusili. Krátce poté si Václav Klaus potvrdil diagnózu podpisem amnestie. Možná jsme jí mohli zabránit.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Alena Hechtová

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Vojska USA u nás? Zpevňování mostů, zájem o letiště, říká Kohlíček z KSČM. Brojil proti Američanům v Německu

9:24 Vojska USA u nás? Zpevňování mostů, zájem o letiště, říká Kohlíček z KSČM. Brojil proti Američanům v Německu

REPORTÁŽ Odpovědí na mírové aktivity tisíců obyčejných obyvatel bavorského Ansbachu je ze strany ame…