K MDŽ si přečtěte něco o Karolíně Peake a těch druhých. Chválu nečekejte

Mezinárodní den žen (MDŽ), je původem socialistický svátek. Jde však o mezinárodně uznávaný den stanovený Organizací spojených národů k výročí stávky newyorských švadlen v roce 1908. Poprvé se tento svátek žen slavil 28. února 1909 po vyhlášení Americkou socialistickou stranou. Od roku 1911, kdy byl poprvé slaven v Německu, Rakousko-Uhersku, Švýcarsku, Dánsku a USA mezi jeho cíle patřilo volební právo žen, od roku 1975 pak je připomínán jako den mezinárodní solidarity žen za rovnoprávnost, spravedlnost, mír a rozvoj. Jak velký krok a posun ženy od té doby zaznamenaly? Jsou například Češky v současné době spokojené s ženami, které vstoupily do politiky? Co třeba říkají na Karolínu Peake, Miroslavu Němcovou nebo Kateřinu Klasnovou?

„Nemohu se ubránit dojmu, že většina těch žen, co nyní v politice máme, tam šla jen proto, aby do toho mužům co nejméně mluvily, včetně té Karolíny Peake, která potenciál měla, ale v maximální míře ho promarnila. To, jak se zachovala hned poté, co byla uvedena do funkce ministryně obrany, bylo totiž skutečně nevhodné,“ reagovala pro ParlamentníListy.cz socioložka Jiřina Šiklová.

Pozastavila se pak dále i nad tím, zda se dá hovořit o tom, že jsou ženy v české vysoké politice důstojně zastoupeny. „Co je důstojné? To je to, že někdo nevybočuje ani zleva, ani zprava. Jenže když nevybočuje, pamatujeme si pak na nějaký projev takového člověka, či v tomto případě, jak se ptáte, političky? Já si například nějaký významný projev, který by upoutal pozornost, paní Němcové, Klasnové ani Peake opravdu nepamatuji,“ přiznala Šiklová. Jak dodala, z toho lze usuzovat, že ženy mají v české politice skutečně co dohánět, alespoň v oblasti získávání silných osobností.

„Ovšem je třeba zdůraznit, že osobnosti chybí v politice obecně – bez ohledu na pohlaví. Když máte uvést nějaké zástupce politických stran, kolik lidí se vám tam vybaví, že něco významného řekli či udělali? V lepším případě se najdou v každé straně možná tak maximálně dva lidé, kteří jsou osobnostmi v pravém slova smyslu, ostatní splývají,“ uzavřela Šiklová.

Jak tato socioložka v minulosti prozradila, ženy, které v posledních třech letech do české politiky vstoupily, prokázaly těm následujícím zřejmě medvědí službu.

„Plejáda 'blondýn' se pravděpodobně spíš podepíše na degradaci žen v politice a těžko říci, na jak dlouho,“ uvedla již vloni pro ParlamentníListy.cz. Vysvětlila pak i to, že pro politika by neměla být důležitá popularita, ale spíše to, jak se mu daří prosadit názory, s kterými do politiky vstupoval a s kterými vlastně své voliče přesvědčil, že je tím pravým.

Až bude v politice tolik neschopných žen, jako tam je nyní mužů…

Marcela Adamusová, projektová koordinátorka a genderová expertka z organizace Fórum 50 %, zase připomíná některé zavedené stereotypy, které se zákonitě však odráží v pohledu veřejnosti na ženy v politice.

„Když přijde řeč na ženy v politice, takřka vždy zazní argument: Ale podívejte se na Karolínu Peake, Kristýnu Kočí, Kateřinu Jacques, Petru Buzkovou, to jsou přece ženy a politiku nijak nezlepšily. To je ale docela nefér. Zaprvé, očekávat, že ženy budou lepší než muži a že jen ony spasí prohnilý svět politiky, rozhodně není spravedlivý přístup, navíc je to i trošku naivní. Dobře to vystihuje citát, že skutečná rovnost nastane teprve tehdy, až budeme mít v politice tolik neschopných žen, kolik máme neschopných mužů. Zadruhé, musíme brát v potaz, v jakém světě se současné političky pohybují. Je jasné, že pokud jsou v drtivé menšině (v průměru 20 procent), nemají příliš možností něco zásadně ovlivnit. Je dokázáno, že pokud určitá menšina nemá zastoupení nejméně 30 procent, je nucena přizpůsobovat své názory a chování dominantní většině,“ vyjmenovává pro ParlamentníListy.cz Marcela Adamusová jednotlivé body. A tím její zdůvodnění nekončí.

„Zatřetí je třeba brát v potaz to, že je žen ve vrcholové politice mizivé procento. Je na ně tím pádem upřena větší pozornost a jen tak něco jim neprojde. Jako příklad uvedu již zmíněnou Kateřinu Jacques, která doplatila na jediné vystoupení v zábavné talk show. Projevila tehdy neznalost tématu, které by znát měla. Ale ruku na srdce - je to skutečně tak závažné provinění, jak se z médií zdálo, v porovnání s mnohamilionovými podvody a korupčními praktikami, jichž se dopouští politici? V této souvislosti stojí za zmínku i fakt, že v zemích, které mají vyrovnané zastoupení žen a mužů v politice, je i nižší míra korupce,“ pokračovala Adamusová.

A nakolik jsou u nás v současnosti hájeny zájmy žen? Dle Adamusové ty nejpalčivější problémy nejsou dlohodobě řešeny vůbec. „Současná konzervativní vláda nevidí oblast rovnosti mužů a žen jako prioritu a tři ženy ve vládě nemohou toto nějak zásadně změnit. Nehledě na to, že vzhledem k jejich politické příslušnosti se ani nedá očekávat, že by se o to snažily. A tak ženy v ČR stále řeší nedostatek školek a jeslí nebo nedostatek flexibilních úvazků, které by jim pomohly sladit práci a rodinu,“ uzavřela genderová expertka svoji odpověď.

Političky, co zaslouží chválu, se u nás najít dají, říká podnikatelka

Jména žen, která namátkou ParlamentníListy.cz uvedly v otázce, se však ne každé oslovené ženě chtělo komentovat. „Nemohu a asi ani nechci se vyjadřovat k těmto dámám,“ předeslala Ivana Šabatová z Jihočeské asociace podnikatelek a manažerek na dotaz ParlamentníchListů.cz. Našla však jiné političky, které podle ní zaslouží slova chvály.

„Na základě osobní zkušenosti si velice vážím v naší vysoké politice dvou žen, a to bez ohledu na politické strany, za které byly zvoleny a s jejichž politikou se neztotožňuji. Jsou to paní poslankyně Anna Putnová a paní senátorka Eva Syková. Mají mnoho společného a obě jsou pro mne velkou životní i profesní inspirací. Obě dvě přišly do politiky až poté, co dosáhly mimořádných profesních úspěchů. Tyto ženy nešly do politiky pro slávu a moc, protože již před politickou kariérou byly velmi váženými a mezinárodně uznávanými vědkyněmi na vysokých akademických postech, ale zároveň úspěšně prokázaly i podnikatelského ducha, schopnost učit, vést a být příkladem pro své studenty i pro nás ostatní. Naopak, jsem přesvědčena, že si obě navíc dobře uvědomují, že své renomé mohou v politice rychle ztratit, čistě z principů a charakteru politické práce. Přesto do toho šly, protože chtějí něco změnit - k lepšímu - nikoliv pro své osobní parciální cíle. Obě tyto vysoké političky se dlouhodobě angažují v oblasti profesního uplatnění žen. Obě jmenované političky jsou dle mého opravdu ženy s velkým Ž a profesionálky par excellence,“ prozradila Ivana Šabatová. Doplnila ještě, že nelze při odpovědi na dotaz pominout ale ani některé ženy z komunální politiky.

Vyjádřila pak i lítost nad tím, že se v nedávných prezidentských volbách nestala hlavou státu žena. „Volila jsem paní Roithovou, opět aniž bych byla příznivkyní politiky její strany. Ale je to žena moudrá, velice inteligentní, pracovitá, rozhodná, manažersky schopná, má úctu moudrých lidí ve svém oboru a je zkušenou političkou. Moc mne mrzí, jak málo hlasů v prvním kole prezidentských voleb celkově kandidátky-ženy získaly. Nechci sahat do svědomí nás žen, ale je to opět důkaz toho, jak málo se my ženy umíme navzájem podpořit a jak málo věříme tomu, že žena může být profesně a manažersky stejně schopná, nebo lepší (o tom jsem přesvědčena), než muž. Hledám způsoby, jak to změnit,“ uzavřela Ivana Šabatová z Jihočeské asociace podnikatelek a manažerek.

Jak vnímají postavení českých žen známé osobnosti?

A jak se dívají na nízké zastoupení žen v české politice a navrhovaná možná řešení například v oblasti kvót pro ženy v managementech a vedení firem, které navrhuje Evropská unie, známé osobnosti? Jejich vyjádření se objevila v minulosti na stránkách Forum 50 %. Nutno dodat, že všichni citovaní jsou členy Koalice za vyrovnané zastoupení žen a mužů v politice.

Dosud rozhodovali muži a kam ten svět dovedli?

„Až dosud, po dva tisíce let, co píšeme historii, rozhodovali muži. A kam ten svět dovedli. Tak teď bych zase dal šanci ženám,“ reagoval k této problematice mimo jiné básník a písničkář Jiří Dědeček.

Podle vysokoškolské pedagožky Hany Havelkové je současné zastoupení žen v politice naprosto ostudné. „Svědčí to o nenaplnění zásad demokracie. Kdyby bylo v politice 80 % žen a 20 % mužů, neumím si představit, že by to společnost neřešila,“ uvedla.

„Zavést minimální kvótu, řekněme třetinovou, je určitý pozitivní donucovací moment, který donutí politiky ženy hledat ve svých stranách.“ řekl například k tomuto tématu spisovatel Michal Viewegh.

„Já jsem pro kvóty jako pro první impuls, aby vůbec došlo ke změně. S tím, že v okamžiku, kdy to začne fungovat samo, tak se zase zruší. Ale na to, aby se to těžké kolo vůbec rozjelo, jsou kvóty potřeba,“ myslí si herečka Simona Babčáková.

„Pokud je v zastupitelských sborech kolem 80 procent mužů, neodpovídá to realitě a nereprezentují se tak vyváženě postoje celé veřejnosti na různé problémy,“ uvedl senátor Jiří Dienstbier.

Režisérka Olga Sommerová zase upozornila na zajímavý ustálený a přitom dle ní mylný fakt. „Říká se, že ženy nechtějí dělat politiku. To jsou jen výmysly. Samozřejmě, že chtějí. Otázka je, do jaké míry mají možnost.“

Podle podnikatele (Student Agency) Radima Jančury je ideální poměr žen a mužů v politice 50 na 50. „Je to tak správně i ve firmách, protože se obě pohlaví doplňují,“ vysvětluje.

Manažerka Petra Janíčková upozorňuje mimo jiné i na demografické údaje. „Máme v populaci 51 procent žen, tím pádem bychom měli mít polovinu žen zastoupenu i ve veřejné sféře, tedy v politice. Aby zájmy žen reprezentovaly.“

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.