Kapelník punkových Plexis: Zmlátili mě a podpis pro StB byl výměna za to, že mě pustili

15.11.2014 4:55

25 LET OD LISTOPADU ´89 Povodeň smetla všechno staré a nové pěkně pohnojila, aby to mohlo růst. Takhle vzpomíná na sametovou revoluci Petr Sid Hošek, frontman punkové kapely Plexis. ParlamentnímListům.cz i otevřeně sdělil, proč je jeho jméno v seznamech StB. Jiný pankáč se zase pochlubil, jak psal za normalizace Gustávu Husákovi. Punk měl v Čechách vždycky dost spletité osudy.

Kapelník punkových Plexis: Zmlátili mě a podpis pro StB byl výměna za to, že mě pustili
Foto: Jan Rychetský
Popisek: Petr Hošek, zakladatel punkové kapely Plexis
reklama

Anketa

Byla léta 1990-2014 pro naši zemi úspěšná?

12%
88%
hlasovalo: 66486 lidí

Na začátku rozhovoru v pražské vinárně U Sudu řve na ulici policejní houkačka. Ostatně tak začíná hodně punkových písniček. Petr Sid Hošek, to patronymum má Petr po baskytaristovi Sex Pistols Sidu Viciousovi, jenž se ufetoval k smrti, a další známý pankáč z Plzně Honza Rampich, sedí naproti mě. Otázek je hodně, odpovědi sice rozdílné, ale lze je shrnout. „Punk´s not dead!"

Půlnoční rebel za komanče

„Půlnoční rebel kráčí městem a všechno, co má s sebou, je jenom jeho víra. Nerozhlíží se kolem sebe, nezajímá ho nic, to je jeho síla." To je asi nejznámější písnička Plexis. Punkové kapely, která vznikla v roce 1984 a nedávno tedy oslavila třicetileté výročí. „Začal jsem chodit na koncerty Abraxas, kde se občas pankáči objevovali. Pak jsem se stal jejich bedňákem. Kapelník Slávek Janda se mě jednou zeptal: Chceš do konce života tahat bedny, vole, nebo také zmáčkneš kytaru? Tak vznikli Plexis," říká Hošek pro ParlamentníListy.cz.

Muzikanti z kapely se jako diváci účastnili i legendárního Mírového koncertu Olofa Palmeho v roce 1987 v Plzni. Účastnili se ho němečtí Die Toten Hosen a Einstürzende Neubauten, ale třeba i Michal David a Dalibor Janda. První „popíkář" byl totálně vypískán, na pódium tenkrát přiletěl i gumový granát. Pankáče tehdy rozháněla policie. Akce se stala opravdu legendou, kolem které se rozvinuly další. Třeba že se zpěvák Toten Hosen Campino rval s berlemi při zásahu s policajty. O koncertu píše například Jaroslav Rudiš v knize Konec punku v Helsinkách.

„Na podobné koncerty dřív chodili všichni. Pankáči, máničky, skinheadi. Dnes už se to trochu rozkastovalo. Nicméně náckové byli mimo vždycky. Všechny nás tehdy spojovala muzika. Kapely musely být registrovány v kulturních domech anebo se někdo musel oženit a udělat ve stodole cajmrsk. Na všechno byly třeba povolovačky a každý band musel mít přehrávky. Muzikant musel vystoupit před komisí a předvést, jestli ví, co je áčko, céčko a kdy se narodil Vladimir Iljič Lenin. To byly pro bigbít dost důležité věci," směje se zpěvák Plexis, kteří před tou komisí vystoupili až v roce 1989, čtyři měsíce před pádem Berlínské zdi. V komisi seděl Radim Hladík, takže jim to prošlo. Například písnička Královna LSD byla uznána za tvrdě protidrogový song.

Pořád lepší varianta, než byla

„Tak si říkám s kluky, jak tady ležím, že to byl teda pěkně zkurvený režim. Tohleto není teda také žádná zlatá, ale pořád lepší varianta, než byla tamta," zpívali Michael's Uncle v písni: „Ale my stále hledáme štěstí." Rockeři hodně chodili do hospody U Zpěváčků. Hošek byl sedmnáctého listopadu na Národní třídě. „Když do toho esenbáci začali bušit, tak jsme utekli. Kousek bydlel kamarád, klávesák z Lucie Michal Dvořák, který nás schoval u sebe v bytě, takže jsme nedostali obuchem. Tam se tehdy protrhla jakoby Slapská přehrada. Voda smetla všechno staré a nové pěkně pohnojila, aby to mohlo růst. Totální euforie," vzpomíná Hošek.

„Když se všichni bývalí komunisti z osmašedesátého začali drát k moci, věděl jsem, že je to průser. V Plzni mě vyhodili z Občanského fóra," dodává ParlamentnímListům.cz Rampich, který před „sametem", přesně v roce 1986, napsal otevřený dopis Gustávu Husákovi, aby příslušníci Veřejné bezpečnosti nešikanovali alternativní mládež, aby jí třeba nestříhali vlasy, netrhali bundy a tak. „Sesmolil jsem to, podepsalo ho dost lidí. Esenbáci se pak drželi zpátky. Když si na jednoho kamaráda zase dovolovali, velitel je okřikl, aby ho jen zkontrolovali, zapsali a nechali být, aby si Rampich zase náhodou nestěžoval na Svobodné Evropě," říká.

Po roce 1989 do Česka začaly proudit kapely z Anglie a USA. Všechny koncerty byly narvané, vznikaly nové kluby. Všichni turisti chodili do Bunkru, nicméně první v Praze otevřený soukromý rockový klub byl prý Újezd. „Zakazovat komunisty je přesně styl komunistů. Proč být jako oni. Ať si políbí prdel," míní Hošek. „Evropská unie převzala všechno ze socialismu. Všechny ty nesmysly. Celá Evropa je jeden velký socialismus. Přesto je dnes všechno lepší, než bylo dřív," dodává Rampich. „Já to tak nevnímám. Jsem rád, že sem můžou jezdit cizí kapely, ale už si toho nikdo neváží. My jsme kdysi s kapelou jezdili na koncerty s celou aparaturou vlakem," zmiňuje Hošek s tím, že mládež je dnes strašně rozmazlená.

Moskva slzám nevěří

„My jsme ještě mladí a brzo budeme staří. My nechceme válku, my chceme mír. Máme rádi Lenina a večer půjdeme do kina. Moskva slzám nevěří!" Tak to je Šanov 1, teplická skupina ze stejné generace jako Plexis. Na internetu se píše, že je Hošek na seznamech Ministerstva vnitra veden jako agent StB s krycím jménem Sid a odmítá se k tomu vyjadřovat. Je to poloviční pravda. ParlamentnímListům.cz se k tomu vyjádřil, a nebylo to poprvé.

„Jasně, tahá se to na všechny. Třeba i na Mejlu Hlavsu. Vyjádřil jsem se k tomu hned po revoluci jako jeden z prvních v Reflexu. Je mi to líto. V osmnácti mě zmlátili tak, že mi podpis jako výměna za to, že mě pustili, nepřipadal takovou tragédií. Po roce to ale aktivovali. Když jsem odmítal chodit na výslechy, tak mě poslali na vojnu, kde to pokračovalo, až jsem vyskočil z okna. Regulérně jsem se zbláznil. Byl to tlak jako prase a nikomu to nepřeju," sděluje s tím, že tohle dnešní tahání špíny nejvíc vyhovuje právě bývalým vysokým kádrům KSČ.

„Jediné, co mám Havlovi za zlé, že jednal s bolševiky. Ale byl to nejlepší člověk, kdo po převratu mohl být na Hradě. Průser českýho myšlení je, že si nakonec lidi zvolili Zemana a podle mě bude ještě hůř," míní o prezidentech Rampich. „Všechno to směřuje do hajzlu. Havla jsem měl nejradši, Klaus už byl jen takový kašpárek a k nynějšímu prezidentovi se vůbec vyjadřovat nebudu. To nechám bez komentáře," doplňuje pro ParlamentníListy.cz Hošek s tím, že největší mrazení má ale z rozpínavého Ruska a válek v muslimském světě.

Náš národ má ve znaku lva

„Můj národ má ve znaku lva, úctu před ním měla celá Evropa. Mutace dnešní doby, kdo nese tíhu viny, ze všeho zůstaly jen rakve na dějiny." Začíná text už neexistující kapely Hrdinové nové fronty. V Česku prý opravdu není moc věcí, na které by člověk mohl být hrdý. Rampich má na sobě triko s přeškrtnutou mešitou, Hošek s americkou skupinou Ramones. „Ty války a nenávist se změní v pouliční boj. Muslimové sem vozí svou kulturu, která sem nepatří a je to špatně. V Rusku se odmalička učí, že jsou nejlepší. Už od školky je takhle masírujou. Dělám s Rusy, co jsou celkem v pohodě. Stačí, aby si dali dvě piva, a začnou, že jsou Čechy jejich gubernie a tak. Dobytci," sděluje první. Pankáči sice žijou podle hesla: Žij a nech žít, ale svět se mění.

Nicméně zpátky k muzice. „Třicátiny Plexis byly skvělé, klub v Lucerně byl natřískán. Upřímně, strašně mi na tom záleželo. Před koncertem jsem měl trému jako prase, ale takovou tu dobrou trému. Moc jsem se na to těšil. Bylo to jako za starých časů. Byli tam mladí, staří, pankáči, máničky, vole. Všichni se bavili a já si uvědomil až po dvou dnech, jak to bylo dobré. Vždycky se najde pár píčusů, co anonymně kritizujou. Dělám si z toho prdel. Párkrát v životě jsem měl chuť se na to vysrat, ale takové akce mi ukazujou, že to má smysl," podotýká frontman kapely.

Nakonec přichází Hoškovo vyznání: „Já jsem nikdy v životě nevěděl, co bude zítra. Zajímá mě, co je teď. To je celkem pankový přístup k životu. Kdybych si měl nechat dvacku na zítra, abych měl na rohlík, tak si radši dám to pivo a teď. Nikomu nic nevnucuju. Neser se do mě, já se do tebe také srát nebudu. Serou mě stádoidní lidi na všech stranách. V Česku jsem hrdý na kulturu, ale politika je mi šumák. Až mě někdo bude srát, tak se seberu a půjdu do prdele. Na mně už nezáleží, knihu života mám už skoro dopsanou. Nekrolog nechám na vás." Následně se začne debatovat o drogách, ale to už je jiný příběh.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: Jan Rychetský
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Špinavá hra proti ČD Cargu. Někdo se prostě rozhodl, že zničí, co funguje a vydělává?

16:45 Špinavá hra proti ČD Cargu. Někdo se prostě rozhodl, že zničí, co funguje a vydělává?

Pojďme zničit to, co funguje. A funguje to dobře. Proč? Protože my jsme přišli o kšefty. Ve zkratce …