Karel Gott o sametové revoluci: Přetvářka, útoky, zloba. Nikdy nezažil. Zlomili ho. Kryl, Havel, Kubišová…

26.07.2021 4:38 | Seriál

ParlamentníListy.cz přinášejí další ukázku osobitého pohledu na osudové události Československa. Tak jako v neděli, i dnes je ústředním vypravěčem dvaačtyřicetinásobný zlatý slavík Karel Gott. Redakce zmíněné pasáže přečetla v autobiografické knize Má cesta za štěstím. V minulém materiálu jsme se věnovali srpnové invazi takzvaně spřátelených vojsk v roce 1968, nyní přejdeme k převratu na konci roku 1989.

Karel Gott o sametové revoluci: Přetvářka, útoky, zloba. Nikdy nezažil. Zlomili ho. Kryl, Havel, Kubišová…
Foto: repro Youtube, tan
Popisek: Karel Gott & Karel Kryl - hymna ČSSR v listopadu 1989

Anketa

Lídr které volební strany si zatím v kampani počíná nejzručněji?

27%
1%
1%
48%
1%
12%
hlasovalo: 13447 lidí
Uvedená revoluce je současnými historiky popisována jako období politických změn v Československu mezi 17. listopadem a 29. prosincem roku 1989, které vedly k pádu komunistického režimu a přeměně politického zřízení na pluralitní demokracii a v oblasti hospodářství plánované ekonomiky na tržní. K podstatnému urychlení změn přispěl rozpad bývalého východního bloku a narůstající nespokojenost obyvatelstva s ekonomickou a politickou situací v zemi.

Komunismus byl u nás dlouhodobě spojován s nejbrutálnějšími metodami stalinismu, včetně justičních vražd, bití a mučení u výslechů, vynucování fiktivních přiznání a vytváření koncentračních a pracovních táborů pro politické odpůrce a režimem označené nespolehlivé občany.

Lidé, kteří s režimem nesouhlasili, měli v zásadě tři možnosti. Mohli být aktivní v disentu, emigrovat (což byl ovšem podle tehdejších zákonů trestný čin nedovoleného opuštění republiky, z komunistického Československa ale přesto emigrovaly statisíce lidí), nebo prožít vnitřní migraci. Tedy tvářit se naoko spokojeně, ačkoli vnitřně dělali vše pro zborcení systému.

Ta doba neminula nikoho. Výjimku nepředstavoval ani Karel Gott.

„Přišel rok 1989, dnes ze zpětného pohledu přelomový, tehdy však pro nás, laiky, nepředvídatelný. Začal nečekaným úderem. Lidé se totiž v atmosféře gorbačovského tání odhodlali po dvou desítkách let zákazů připomenout si dvacáté výročí oběti Jana Palacha. Výsledkem byl střet se státní mocí. Vzpomínkové shromáždění u sochy sv. Václava policie rozehnala, demonstrace se v Praze rozhořely na celý týden a esenbáci obušky, slzným plynem a vodními děly honili demonstranty po centru města. Václav Havel a další chartisté, před měsícem besedující s francouzským prezidentem, se opět ocitli ve vězení…“ vzpomíná ve své knize.

Poznamenejme, že Václav Havel byl v pondělí 16. ledna 1989, na počátku série demonstrací během Palachova týdne, zatčen a v únoru odsouzen k devíti měsícům vězení.

Gott se ještě před samotnými událostmi na Václavském náměstí vrací nazpět.

Připomíná oslavu svých padesátin, kam měla namířeno rovněž televize. Zpěvák tam chtěl mít taky dva blízké. Muže, který stál na počátku jeho kariéry v Semaforu, Jiřího Suchého, a s ním i zakladatele Pražského výběru Michaela Kocába.

„Nebude z toho průšvih?“ ptal se kdosi. „Když bude, tak bude,“ reagoval Gott.

Ačkoli měla tehdejší Československá televize zájem oslavu vysílat, dramaturg zněl nekompromisně. „Cožpak nevíte, že Suchý i Kocáb mají zákaz objevit se na obrazovkách? Jestli na křtu budou, tak tam nebudeme my!“ vypálil. „Tak tam holt nebudete,“ oponoval Gott.

A pak nastal 17. listopad, kdy plný džbán přetekl.

„Nebyl jsem při tom, viděl jsem tu hrůzu v západoněmecké televizi. Zoufalý, daleko a bezmocný jsem přemýšlel, co udělat. Napsal jsem proto otevřený dopis premiéru Ladislavu Adamcovi, který 20. listopadu vyšel v novinách. Cítil jsem potřebu reagovat, ale má prosba zůstala bez odezvy. Nikdo mi nikdy neodpověděl,“ rekapituluje.

První vysílání záběrů ze 17. listopadu 1989

Dny běžely, až nastal ten klíčový. Kdosi z okolí Václava Havla prý vymyslel, aby Gott, který republiku neopustil, zazpíval protestujícímu davu hymnu. S kým? S mužem, který emigrovat musel, s Karlem Krylem. „Občanské fórum chtělo mít umělce na své straně, tak vznikla myšlenka symbolického spojení dvou světů.“

Anketa

Roman Janoušek se přibelhal do vězení. Myslíte, že je na tom zdravotně opravdu tak zle?

hlasovalo: 17962 lidí
Hudební kritik Jiří Černý prý po letech přišel s tím, že myšlenka nebyla jeho. Distancoval se. Stejně tak se v jednom z rozhovorů vyjádřil taky Kryl. Prý tam nebyl on s Gottem, ale Gott s ním. „Dále už se k tomu raději nikdy nechtěl vyjadřovat. Přitom mě tehdy přijal v Melantrichu velmi přátelsky a jeho postoj ke mně působil upřímně. Tak nevím,“ zavzpomínal Gott s notným sebezapřením.

Byla to doba, kdy se stal mnohonásobný zlatý slavík terčem celospolečenské kritiky.

Týkala se zejména jeho dosavadní kariéry.

Bylo mu vyčítáno, že se zaprodal, že zpíval Husákovi a dalším, že byl s režimem jedna ruka.

Samotný zpěvák v knize uvádí, že to tak nebylo, že zpíval pro všechny. Stejně tak upozornil na pomoc, jakou se vždy snažil zajistit zakázaným umělcům. „Svědectví o tom je dostatek,“ píše. Vzápětí upozorňuje, že lidi, kteří by si mohli stěžovat nejvíce, to nikdy neudělali. Za příklad dal Jiřího Suchého a Martu Kubišovou.

Ta měla od února 1970 zakázané vystupování, které trvalo mnoho let. I přesto získala v anketě Zlatý slavík 1970 mezi zpěvačkami nejvíce hlasů.

Kritika ovšem neustávala ani poté, co se Gott rozhodl pod křídly Pragokoncertu vyrazit na velké turné. „Začala doba, kdy se i ke mně všichni otočili tak trochu profilem – ne úplně zády, spíš přešlapovali. Uvidíme, jak to s Karlem dopadne.“

Kritické období však nekončilo. Ani zdaleka.

„Negativních reakcí na mou osobu bylo tolik, že jsem se z vleklého zklamání po zralé úvaze rozhodl v roce 1990 velkým turné po sportovních halách Československa ukončit svou kariéru u nás. Ohlasy u diváků a mých stálých příznivců byly však k mému překvapení tak spontánní a pozitivní, že jsem svůj postoj nakonec přehodnotil. Zpíval jsem svým příznivcům třicet let, a přejí-li si, budu pro ně k dispozici i dál. Dokud tu jsou, své fanoušky nezklamu!“ zakončil Gott příslušnou pasáž k sametové revoluci.

Upozornil rovněž, že jeho vzpomínky na zmíněnou dobu nejsou jednoznačné. Prý je tomu spíše naopak.

„Byl jsem, věřte mi, šťastný, když se na scénu či na obrazovky vrátili mnozí zakázaní zpěváci a herci. Zato moje osobní situace se vážně zkomplikovala. Nařčení, že jsem byl umělec starého režimu a do toho nového už nepatřím, mi dlouho nedávalo spát…“

Ukázky pocházejí z knihy Má cesta za štěstím, kterou prozatím média do hloubky vůbec nerozebírají

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: Tomáš A. Nový

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Hádky u PirátoSTANu: Znárodnění má vývoj. A padla silnější věc. Jde o EU

7:55 Hádky u PirátoSTANu: Znárodnění má vývoj. A padla silnější věc. Jde o EU

Nový vývoj: Mladý pirátský poslanec František Kopřiva se omluvil za slova, kterými chválil berlínské…