Katolík klausovec: Václav Havel byl nebezpečný. Povím vám proč

Sedmého listopadu uplynulo pět let od zveřejnění Manifestu D.O.S.T. V ten samý den pořádal prezentaci své nové knihy Smrt v Sametu vicekancléř Petr Hájek, při níž připojil svůj podpis pod výše zmíněný Manifest. V sobotu 17. listopadu pořádáte setkání vašich signatářů v divadle Ta Fantastika a Hájek zde bude ze své knihy číst a odpovídat na dotazy. To asi nebudou náhody, že?

Jak praví klasik Hájek, náhody neexistují. Není žádným tajemstvím, že mezi Akcí D.O.S.T. a týmem prezidenta Klause panují dobré vztahy a názorová spřízněnost. Postava Petra Hájka je však v jistém smyslu výjimečná, neboť je neobvyklé, aby člověk v tak vysokém společenském postavení otevřeně prezentoval názory, jež odporují kánonu politické korektnosti a sekulárního humanismu. A protože je mezi signatáři Manifestu D.O.S.T. mnoho osob podobného smýšlení, je naše společná akce 17. listopadu přirozeným vyjádřením této blízkosti.

Proč besedu s Petrem Hájkem pořádáte právě 17. listopadu?

O události z doby před více jak dvaceti lety se vede ostrý interpretační spor. Převládá názor, že se jednalo o spontánní vystoupení po svobodě toužících občanů ve státech sovětského bloku, vedoucí ke svržení komunistického režimu a nastolení demokracií západního typu. Jakkoli je pravda, že se mnozí autentičtí antikomunisté do převratových událostí zapojili, je dnes už více méně jasné, že by k nim nedošlo, kdyby jim nesvítila zelená v mocenské centrále tehdejšího bipolárního světa.

Více rozhovorů ZDE

Petr Hájek ve své knize přesvědčivě dokládá, že takzvaný pád komunismu nebyl ničím jiným než výsledkem koordinovaných snah o dialektickou syntézu liberálních demokracií a státního kapitalismu, zvaného reálný socialismus, v nový model, zakládající proces nejprve evropské, v konečném důsledku však globální politické integrace, likvidující poslední zbytky svobody a spravedlnosti. Události roku 1989 tak představují důležitý krok na cestě k vytvoření nového světového řádu, založeného na zásadách organizovaného naturalismu, Hájkem bezu obalu nazývaného svobodným zednářstvím.

Jednou z hlavních osobností takzvané sametové revoluce byl Václav Havel, o němž Petr Hájek píše, že byl jedním z vhodných adeptů na roli Antikrista. Souhlasíte s tímto vyhraněným tvrzením?

Do značné míry ano. Musíme samozřejmě rozlišovat mezi konečným Antikristem, prorokovaným v evangeliích i Zjevení sv. Jana a jeho dějinnými prototypy a ideovými průkopníky. Takových antikristů s malým a je v lidských dějinách mnoho. Do této řady Václav Havel patří, o tom jsem přesvědčen. Havel byl vyznavačem esoterické filosofie nového věku (new age), proto se v praktické politice zasazoval o relativizaci křesťanských kořenů naší národní kultury a státnosti a soustavně podporoval mocenské projekty, vedoucí k nezvratné ztrátě naší státní svrchovanosti. Liboval si v zákulisní politice, kde lidem svěřený mandát není pro výkon veřejné funkce podstatný, přičemž tento mechanismus vládnutí skrytý za fasádou parlamentní demokracie halil do vznešených termínů „nepolitické politiky“ a „občanské společnosti“.

Petr Hájek je toho názoru, že měl předpoklady pro to, aby se stal Antikristem s velkým A. Nelze to nijak dokázat, také však nelze prokázat opak. Havel vždy toužil po tom, aby přinejmenším spolurozhodoval o směřování celého světa, působení v čele České republiky mu bylo pouhým prostředkem k prosazování svých představ o globálním řízení planety. Takových nebezpečných dobrodruhů bylo a je samozřejmě mnohem víc, Havel však měl výjimečnou podporu médií a velkých hráčů globálního finančního a politického kartelu. V tomto smyslu tedy charakteristice a očekávané úloze Antikrista, jakkoli se jím nakonec nestal, zcela jistě vyhovoval.

V čem spatřujete největší přínos Hájkovy knihy?

Vydání knihy Smrt v sametu je mimořádnou událostí již tím, že se autor zabývá tématy, jež lidé na takovém stupni společenského postavení diskutují nanejvýš jen v okruhu nejvěrnějších přátel a v kuloárech, nikdy však, ze sebezáchovných důvodů, na veřejnosti. Petr Hájek, člověk znalý vysokých pater domácí i mezinárodní politiky, svoji knihou legitimizuje veřejnou diskusi o organizovaném spiknutí nepřátel svobody a křesťanství. Ještě podstatnější je však to, že navzdory chmurným světodějným vyhlídkám vede kniha čtenáře k přijetí daru naděje, vycházející z vertikály Kříže, na němž zemřel pro naši spásu Ten, jenž překonal každou smrt, tedy i tu v sametu.

Povědomí o nebezpečích, plynoucích z budování takzvaného nového světového řádu, i u nás významně narůstá, a je proto velmi důležité, že tento vývoj ukazuje Hájek v duchovních a náboženských souvislostech, bez nichž je člověk vydán napospas jiným falešným prorokům či pouhé beznaději. Pro pamětníky popřevratových událostí, Sarajevského atentátu a opakovaných pokusů o mocenský zvrat ve prospěch havlistů a nakonec nejen pro ně jsou osvěžením pasáže, v nichž se Petr Hájek zabývá rolí vlivové skupiny Lípa či některých médií. Zajímavé je i zpracování polarity Havel-Klaus, kdy ze stávající hlavy státu činí nástroj Prozřetelnosti pro zmaření plánů sil lži a nenávisti, převlečených do postmoderního kostýmu pravdy a lásky.

A nalezl jste v knize něco, s čím nesouhlasíte?

Ještě jsem snad nečetl knihu, s výjimkou knih Písma svatého, v níž bych nenašel určité rezervy či hluchá místa. Proto se na mne Petr Hájek jistě nebude zlobit, když jeho knihu zařadím mezi pouhá lidská, jakkoli výjimečná, díla. Chystá-li pro nás triptych, pak bych v závěrečném díle uvítal kritičtější reflexi teorie i praxe takzvaného kapitalismu, jakož i plodů takzvané anglosaské politické tradice. Termín kapitalismus je marxistického původu a z okolností jeho vzniku i některých průvodních znaků neplyne, že je totožný se svobodným hospodářstvím.

Rukopis soudruhů v zástěře je v anglosaském pojetí demokratického kapitalismu znát rozhodně více, než by čtenář z knihy usoudil. Pak je ovšem otázkou, zda pojem pravice, jak ji chápe Petr Hájek, má vždy kladné znaménko a to, co vykazuje rysy takzvaného korporativismu, Hájkem odmítaného, znaménko záporné. Proto také nelze do jednoho pytle házet pravicové státníky Dolfusse či Salazara s levičáky a etatisty typu Mussoliniho nebo Hitlera.

Přes to všechno platí, že tento počin nakladatelství Daranus je knižní, a možná nejen knižní, událostí roku, že je to kniha nesmírně osvěžující a potřebná, plná skvělých postřehů a objevných souvislostí a proto si velice přeji, aby se dostala do rukou co největšího počtu čtenářů, jež dosud neztratili schopnost zdravého úsudku.

Jaké jsou vyhlídky Akce D.O.S.T. do další pětiletky? Zapojí se váš čerstvý signatář Petr Hájek do její činnosti poté, co opustí prezidentskou kancelář?

Pod Manifest D.O.S.T. každým dnem přibývají podpisy a i proto věřím, že i v příštích letech bude mít smysl veřejně se angažovat na poli obrany státní svrchovanosti, občanských svobod a duchovních kořenů naší národní kultury. Není však sporu o tom, že po střídání stráží na Pražském hradě bude naše disidentství ještě patrnější a být „dosťákem“, natož aktivním, bude vyžadovat ještě více statečnosti, než jak je tomu dnes.

Máme velkou radost, že pod Manifest D.O.S.T. připojil během prezentace své knihy svůj podpis právě Petr Hájek, mimo jiné i proto, že, jak sám řekl, nikdy v minulosti žádná jiná prohlášení, utvářející jisté názorové či politické souručenství, nepodepsal. Myslím, že o něm ještě mnohé uslyšíme. A jestli to bude i v souvislosti s Akcí D.O.S.T., to zatím ponechme otevřené.