„Situace je stejná jako před dvaceti lety. Nikdo neřekne, že banky, co jsou dcery těch zahraničních, nás ovládají. Když přijde na změnu poměrů, budeme se muset podřídit, jinak dopadneme zle. Píšu o zdejší politice knihu, a když jsem jí dal nakladateli, žádal mě o škrty, abychom někomu nešlápli na kuří oko. Dotýkalo se to mocných lidí této země. Tak jsem to odmítl. Budu psát do šuplíku a pak se uvidí,“ sdělil ParlamentnímListům.cz tajemně Jiří Říha, jenž byl dost viditelným politikem po roce 1989 a pak se přiznal, proč se potřebuje krýt.

Tajná schůzka

Sešli jsme se v jeho bytě na okraji Prahy. Reportér ParlamentníchListů.cz tudíž zná jeho pravé jméno, adresu i vše další podstatné. Nechce být napadán po telefonu a mailu, ale přesto ví, že ho někteří z následujícího příběhu stejně poznají a to i ti, kterým šlápl na kuří oko. Ale nejdřív k jeho současným názorům. „Prezidentské volby proběhly tak, jak jsem předpokládal a z nutného zla bylo zvoleno to nejmenší,“ podotkl s tím, že Zemana nemá rád, neb se nad druhé intelektuálně vyvyšuje a Schwarzenberga také ne, protože v dějinné roli Václava Havla není až tolik pravdy, kolik se jí přisuzuje.

„Jsme národ s obrovskou euforií při společenských změnách. V roce 1918 naši otcové a dědové vyšli do ulic a křičeli: Nazdar. Pak to šlo všechno jinou cestou a nadšení se zdeformovalo. Dějiny se opakují. Začátek v roce 1989 byl inspirující a dobrý. Už kolem mě moc přátel nezbylo, jsou všichni mrtví. Snad v mladé generaci vývoj zanechal vizi, kterou jsme měli my. Vizi přání a výzev. Cesta byla nastoupena a byla nekonfliktní. Nikdo nechtěl nikoho likvidovat. Komunisti v roce 1948 chtěli na troskách starého stavět nové. Mám dojem, že se dnes děje něco podobného a někdy i ve zdokonalené podobě. Nejsem přítelem revolucí, ale postupné evoluce,“ doplnil.