Výše mezd v různých typech velkoprodejen se v ale Česku dost liší. Poměrně přijatelně na „naše poměry“ mají na tom být pracovníci Lidlu. To si alespoň myslí hlavní pokladní Alena z ostravského regionu, která konstatovala: „Myslím si, že by se u nás v Albertu měly především srovnat platy a přiblížit se výši mezd v Lidlu, což je tak 17 až 19 tisíc hrubého. Pak by nebyla nouze o lidi, odpadly by fronty, byly by plné regály a v lepším pořádku i ceny. Často by i situaci prospělo nasadit vhodnějšího manažera, který umí prodejnu řídit a jednat lépe s podřízenými.“ 

Své kolegyni dává plně za pravdu i paní Jiřina z karvinského okresu, která pracuje v tomto hypermarketu už sedm let. Začínala jako pokladní s desíti tisíci čistého, ale to jen díky tomu, že se jí započítávala daňová úleva na dvě malé děti. Dnes, když už povýšila na odpovědnější pozici, dostává hodinovou mzdu asi o 20 korun vyšší. „Nemohu si stěžovat, na rozdíl od prodavaček z marketů v jiných krajích, že by nám nepropláceli přesčasy, nebo že by nás nutili po uzákonění nových pravidel pracovat ve všechny státní svátky. Hlavním problémem je ale přetíženost a neustálý stres na všech postech v těchto prodejnách. I ta pokladní nestojí jen za kasou, ale má řadu jiných úkolů, které si musí za směnu zvládnout. Pak neví, co dřív, a někdy se tak začnou tvořit fronty. Nicméně počty našich zaměstnanců spíše klesají, než rostou. Důležitými aspekty práce pokladních je i hmotná zodpovědnost a kontrola zboží od nakupujících zákazníků, aby nedocházelo ke ztrátám. Pokud to ženská od kasy pravidelně nedělá a přijde na to kontrola, může dostat i vyhazov. S povinnými přestávkami na svačinu či odskočením si na WC už problémy nemáme, ale i to jsme si musely postupem času vybojovat,“ řekla sympatická třicátnice z Ostravska. 

Mzdy prodavaček v supermarketech bývají mizerné, dokonce i v Praze

Paní Jiřina na rozdíl od některých svých kolegyň vstoupila už před časem do odborů a snaží se zasadit o to, aby měly prodavačky v Albertu slušné pracovní prostředí. „U nás na prodejně problémy s odbory nemáme, nadřízení je respektují. V jiných okresech Ostravska ale mají prodavačky strach do nich vstoupit. Bojí se, že je propustí, anebo že by měly problémy s manažery. Já jim říkám, ať jsou bez obav, že se přece jedná o běžný zákonný postup, za který je nemůže nikdo šikanovat. A v praxi to pak vypadá tak, že v prodejnách, kde odborové organizace fungují, mají vždy přijatelnější podmínky,“ dodala ještě Jiřina.