Na stránkách Česko – vietnamské společnosti vyzývá její předseda Marcel Winter k zesílení vnitřního boje proti vietnamské narkomafii ve vietnamské komunitě v Česku. Vlastně k boji slušných Vietnamců proti jejich grázlům. „Týká se to všech slušných Vietnamců u nás a zejména jejich dětí, kterým ročně dvě stě vietnamských kriminálníků kazí pověst u veřejnosti,“ píše se dál. Podle výzvy je krutou pravdou, že vietnamské gangy ovládly tuzemský drogový trh.
Vietnamští kriminálníci
Pod výzvou jsou uvedena fakta z výroční zprávy Národní protidrogové centrály za rok 2011, podle nichž se vietnamské gangy, které hrají prim v pěstování marihuany, stále více zapojují i do výroby pervitinu. A právě vietnamských pachatelů bylo v souvislosti s drogovou kriminalitou u nás loni zadrženo nejvíce, přesně 192, ze všech národností žijících v Česku. Přitom ve Vietnamu je za drogové delikty trest smrti.
Psali jsme:
„Rok od roku masivněji vstupují do produkce pervitinu. Orientují se hlavně na zahraniční klientelu z Německa i Rakouska, ale zapojují se i do vnitřního trhu. Dají se připodobnit legálnímu byznysu, kdy si jedou svou vlastní produkci a distribuci v malé skupině. Když však přijde zakázka většího typu, tak se propojí, udělají na chvíli korporaci, ale po obchodu si peníze rozdělí a jdou zase každý svou cestou. Nemají stabilní, třeba pyramidovou, strukturu, ale teritoriální vlivy významnějších Vietnamců tam fungují. Je to ale dáno jejich mentalitou, protože mají kolektivní vnímání a jsou zvyklí poslouchat,“ vysvětluje k tomu ředitel Národní protidrogové centrály Jakub Frydrych.
Winter má řešení?
Nicméně právě předseda Česko – vietnamské společnosti Marcel Winter už dlouho, co se pěstíren marihuany týče, nabízí možné řešení. „Vládu a policii stále vyzývám k tomu, aby koupili dodávková auta a do nich přístroje na měření odběru elektřiny, jaké má ČEZ. Ty by odhalily pěstírny marihuany s velkým odběrem elektřiny, protože takové objekty budou na obrazovce přístrojů jasně bíle zářit. Kdyby každý kraj měl jednu dodávku, do tří měsíců tady není ani jedna pěstírna. Opravdu si nepřeju, aby tady Vietnamci pěstovali marihuanu, vyráběli pervitin nebo měli zbraně. Jasně říkám, že takoví by měli dostat přísné tresty a po vězení marš domů,“ vysvětluje. Kriminálníci se podle něj stávají hlavně z takových z Vietnamců, které k nám za obrovské peníze dovezly mafiánské vietnamské a české zprostředkovatelské agentury a pak je nechaly na holičkách.
„Jde o konglomerát příčin a důsledků. Loni bylo odhaleno 165 pěstíren, což je podle některých odhadů jen jedna pětina reálného stavu. Do toho se dělá 360 varen, kokain, heroin a dělá to stále stejných zhruba pět set lidí v republice. Co se odhalí, tak to je naše kapacitní možnost. Představa, že se zde jezdí s dodávkami, co budou něco detekovat je pěkná, ale nevím, kdo by to dokázal zpracovat. Navíc se vše musí dělat procesně, aby to mělo důkazní váhu,“ míní Frydrych.
Výzvy i do vietnamských časopisů
Nedávno se na to konto s Winterem sešel, protože je, jak sám říká, za každé poukázání na problém vděčný. Za příhraniční drogovou kriminalitu nás totiž kritizují Bavorsko i Sasko. „Konečně někdo reagoval. Domluvili jsme se, že připravíme osvětový projekt. Představuji si to, že by šlo o sérii pravdivých článků, které budou zveřejněny ve vietnamských časopisech, co vycházejí po celém Česku. Nicméně jde o dost regionální problém. Nejvíc pachatelů bylo zadrženo v Praze, Středočeském kraji a pak na Plzeňsku, Karlovarsku a v Jižních Čechách. V dalších krajích skoro nic,“ dodává Winter s tím, že by mohla vzniknout i anonymní telefonní linka, kde by lidé na možné drogové výrobny upozorňovali.
„Spojili jsme se pragmaticky, protože má vliv na vietnamskou komunitu. Myslím, že si nepřipouštějí, že je to sekundárně může ohrozit. Komunita se bude paušalizovat, což jejich společenské integraci moc nepomůže. Oni to vnímají skrz finanční zisk a ne skrz evropské právo. Je však třeba, aby vnímali i právní aspekty,“ sděluje Frydrych z NPC a doplňuje, že vnímá i rizika podobných akcí.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
